Svátek má: Ondřej

Politika

Velikost textu:

Jiří Kobza: Kdo je náš vzor, kolébka demokracie a moudrý mentor?

Jiří Kobza: Kdo je náš vzor, kolébka demokracie a moudrý mentor?

...aneb jak USA bojují za mír ve světě? Kdepak nám všude doutnají doutnáky v prachárnách? Kdo je zapálil a kdo do nich fouká? Proč o tom naše masmédia zatvrzele mlčí? ptá se v komentáři pro Prvnizpravy.cz  Jiří Kobza

Jiří Kobza, poslanec (SPD)
25. srpna 2022 - 03:20

Úmyslně jmenuji jen nadnárodní spory, nepíšu o různých povstáních, partyzánských hnutích, vzpourách a vůbec o občanských nepokojích (viz např. Srí Lanka, Libye, Kazachstán, Čína- Ujguři, Hong Kong, Tchai Wan apod.) ani o tom, co nás čeká v Evropě:
  • Donbas a Ukrajina
  • Severní a jižní Kypr
  • Turecko-řecké spory o ostrovy a ložiska plynu
  • Turecká okupace severní Syrie
  • Americké udržování enklávy Daeš v Idlíbu v Syrii
  • Válka a genocida v Jemenu
  • Náhorní Karabach
  • Čína-Tchai-Wan
  • Indie-Pákistán v Kašmíru
  • Kosovo-Srbsko
  • Albánie (snaha o Velkou Albánii s Kosovem a severní Makedonií)
  • Severní Irák a severovýchodní Syrie (Kurdistán)

To nám to 21. století pěkně začíná. Přijde mi, že smyčka válek se kolem Evropy začíná nepříjemně stahovat a vliv USA, ať přímý či zprostředkovaný, z toho trčí jak bolavý palec.

A propos, Spojené státy. Asi nejlepší přehled toho, co v posledních desetiletích napáchaly zásadně mimo svá území, tedy bez nejmenšího odůvodnění ochranou amerického lidu, jsem našel ve vynikajícím materiálu dnes již bohužel zesnulého, ruského, v Bratislavě dlouho žijícího novináře, Sergeje Chelemendika. Má dvě části, první končí zhruba válkou ve Vietnamu, druhá začíná v půli 60. let minulého století. Dovolím si z něj některé zásadní pasáže ocitovat i zde, neboť, jak se říká, historia magistra vitae:
  • 1966 - Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do čela vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry Indiánů. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii.
  • 1966 - Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení) pochválil George Bush st. o několik let později Marcose za „dodržování demokratických zásad“.
  • 1967 - Když Američané viděli, že ve volbách v Řecku může vyhrát pro ně nevhodný Georgios Papandreou, podpořili vojenský převrat, který na 6 let ponořil stát do terorismu. Aktivně se využívalo mučení, vraždy politických oponentů Georgiose Papadopulose (který byl mimochodem agentem CIA a předtím nacista). Hned první měsíc své vlády nechal popravit 8 000 lidí. USA se přiznaly k podpoře tohoto fašistického režimu až v roce 1999.
  • 1968 - Bolívie. Lov na slavnou revoluční gardu Che Guevary.
  • 1971-1973 - Bombardování Laosu. Na tuto zemi bylo shozeno více bomb než na nacistické Německo. Na začátku února 1971 americko-saigonské jednotky (30 000 mužů), při podpoře amerických letadel z jižního Vietnamu napadly území v jižním Laosu. Eliminace populárního vládce státu - prince Sihouneka, který byl nahrazen americkou loutkou Lol Noloyem, který okamžitě poslal vojáky do Vietnamu.
  • 1971 - Americká vojenská pomoc při revoluci v Bolívii. Prezident Juan Torres byl nahrazen diktátorem Hugo Banzerem, který ihned poslal na bolestivou smrt 2 000 jeho politických oponentů.
  • 1972 - Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé pro Washington.
  • 1973 – Chile. CIA zařídí převrat v Chile, aby se zbavila prokomunistického prezidenta. Allende byl jedním z nejvýznamnějších chilských socialistů a snažil se provést v zemi ekonomické reformy. Důsledkem bylo, že se to vážně dotklo zájmů amerických společností (ITT, Anaconda, Kennecot a další). V roce 1973 chilská armáda, kterou vedl generál Pinochet, uspořádala státní převrat. Junta pozastavila ústavu, rozpustila Národní kongres, zakázala politické strany a masové organizace. Způsobila krvavý teror (v kobkách junty bylo zabito 30 000 chilských vlastenců a 2 500 se pohřešuje).
  • 1973 - Jomkipurská válka. Sýrie a Egypt proti Izraeli. Amerika pomáhá Izraeli zbraněmi.
  • 1973 - Uruguay. Americká vojenská pomoc při převratu, který vedl k totálnímu teroru po celé zemi.
  • 1974 - Portugalsko. Finanční podpora pro-amerických sil ve volbách, a to kvůli zamezení dekolonizace země, kde po dobu 48 let vládl fašistický režim loajální USA. Na pobřeží Portugalska se provádí cvičení NATO ve velkém měřítku s cílem zastrašit soupeře.
  • 1974 - Kypr. Američané podporují vojenský převrat, který měl vynést k moci agenta CIA Nikose Sampsona. Převrat se však nepovedl a dočasného chaosu využili Turci a napadli Kypr, kde založili vlastní stát.
  • 1975 - Maroko okupuje za podpory americké armády západní Saharu, i přes odsouzení mezinárodního společenství. Za odměnu je Americe povoleno umístit vojenské základny v zemi.
  • 1975-2003 - Východní Timor. V prosinci 1975, den po odletu amerického prezidenta Forda z Indonésie, která se stala nejcennějším nástrojem Spojených států v jihovýchodní Asii, vojáci Suharta s požehnáním USA napadli ostrov a používali k této agresi zbraně USA. V roce 1989 indonéské jednotky, sledující cíl násilné anexe Timoru, zničily 200 tisíc z jeho 600 tisícového obyvatelstva. Amerika podporuje tuto agresi a zamlčuje krveprolití na ostrově.
  • 1978 - Guatemala. Vojenská a ekonomická pomoc proamerickému diktátorovi Lucasovi Garcíovi, který zavedl jeden z nejvíce represivních režimů v zemi. Více než 20 000 civilistů bylo za finanční pomoci USA zabito.
  • 1979 - Jemen. Amerika poskytuje vojenskou pomoc povstalcům, aby se zavděčila Saúdské Arábii.
  • 1979-1989 - Sovětská invaze do Afghánistánu. Po četných útocích mudžahedínů na území Sovětského svazu, vyprovokovaných a zaplacených Amerikou, se Sovětský svaz rozhodl poslat vojáky do Afghánistánu a udržet tam pro-sovětskou vládu. Mudžahedíny bojující s oficiální vládou v Kábulu, k nimž patřil jeden z dobrovolníků ze Saúdské Arábie, Usáma bin Ládin, podporuje Amerika. Dá se říci, že Amerika válčila rukama afghánských povstalců, za cca miliardu dolarů měsíčně.Mudžahedíni byli vybaveni nejmodernějšími americkými zbraněmi, například Stingery. V roce 1989 sovětští vojáci opustili Afghánistán, kde pokračovala občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi mudžahedínů a kmenovými svazy.
  • 1980-1992 - Salvador. Pod záminkou zhoršující se vnitřní situace v zemi, která by mohla přerůst do občanské války, Spojené státy zpočátku rozšířily svou vojenskou přítomnost v Salvadoru skrze nasazení poradců. Poté začaly provádět speciální operace s využitím vojensko-špionážního potenciálu Pentagonu a Langley. Válka oficiálně skončila v roce 1992. Stála Salvador 75 000 mrtvých civilistů a americké ministerstvo financí 6 miliard dolarů odebraných z kapes daňových poplatníků.
  • 1980 - Vojenská pomoc Iráku kvůli destabilizaci nového protiamerického režimu Íránu. Válka trvala 10 let a počet obětí se odhaduje na jeden milion. Amerika protestuje, když se OSN snaží odsoudit iráckou agresi. Spojené státy navíc vymažou Irák ze seznamu „zemí, které podporují terorismus“. Současně Amerika tajně posílá přes Izrael Íránu zbraně v naději, že se zde uskuteční pro-americký převrat.
  • 1980 - Kambodža. Pod tlakem americké organizace „World Food Program“ vysílá Thajsku potraviny za cenu 12 milionů dolaru, tyto potraviny dostane kmen Rudých Khmérů, tj. předchozí vláda Kambodži, která je zodpovědná za zabití 2,5 milionu lidí za 4 roky vlády. Kromě toho, Amerika, západní Německo a Švédsko poskytují stoupencům Pol Pota přes Singapur zbraně, gangy Rudých Khmerů terorizují Kambodžu ještě 10 let po pádu režimu.
  • 1980 - Jižní Korea. S podporou Američanů byly zabity tisíce demonstrantů ve městě Kwangju. Protest byl namířen proti používání mučení, masovému zatýkání, zmanipulovaní voleb a osobně proti americké loutce Chun Doo Hwanovi. O několik let později mu Ronald Reagan řekl, že „udělal hodně pro udržení 5 000 let staré tradici oddanosti svobodě“.
  • 1981-1990 - Nikaragua. CIA řídí invazi do země. Po pádu Somozovy diktatury a příchodu k moci sandinistů v roce 1978 bylo Spojeným státům jasné, že v Latinské Americe může vzniknout „další Kuba“. Během 8 let byli lidé z Nikaragui napadáni tzv. contras, vytvořených USA ze zbytků Somozovy stráže a ostatních příznivců diktátora. Byla zahájena totální válka proti všem progresivním sociálním a ekonomickým programům vlády.



  • 1983 - Vojenská intervence v Grenadě, asi 2 000 mariňáků. Zničení stovek životů. V Grenadě proběhla revoluce, která přivedla k moci skupiny levicové orientace. Spojené státy se stejně rozhodly Grenadu napadnout. Členové revoluční vlády byli zatčeni a předání americkými vojáky do USA. Soud, jmenovaný novou vládou, je odsoudil k trestům vězení. Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci. Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“
  • 1986 - Kolumbie. Americká podpora proamerického režimu „v boji proti drogám“. Do Kolumbie bylo převezeno velké množství vojenského materiálu poté, co kolumbijská vláda prokázala svou loajalitu k USA. Za pouhých šest měsíců bylo zabito více než 3 000 lidí, pak Amerika řekla, že „Kolumbie má demokratickou formu vlády a významně neporušuje stupeň mezinárodně uznávaných lidských práv“.
  • 1987-1988 - USA pomáhají Iráku v jeho válce proti Íránu nejen zbraněmi, ale i bombardováním. Navíc Spojené státy a Británie poskytly Iráku zbraně hromadného ničení, včetně smrtícího plynu, kterým bylo otráveno 6 000 civilistů v kurdské vesnici Halabja.
  • 1988 - Invaze vojsk USA do Hondurasu kvůli ochraně teroristického hnutí „contras“, které po mnoho let útočilo odtud na Nikaraguu. Vojska jsou v Hondurasu dodnes.
  • 1988 - Americká loď „Vincennes“ sestřelila v Perském zálivu raketou íránské letadlo s 290 cestujícími na palubě, včetně 57 dětí. Letadlo právě vzlétlo a nebylo ani v mezinárodním prostoru, ale nad íránskými teritoriálními vodami. Namísto omluvy Bush starší řekl: „Nikdy se nebudu omlouvat za Spojené státy. Nezajímají mě fakta.“ Kapitán křižníku „Vincennes“ byl oceněn medailí za statečnost. Pozdější vláda USA plně uznala svou chybu a nelidské jednání. Do dnešního dne USA nicméně nesplnily své povinnosti na náhradu morální a materiální škody příbuzným obětí v důsledku tohoto bezprecedentního činu.
  • 1990 - Podpora vojenského převratu na Haiti. Populární a legitimně zvolený prezident Jean-Bertrand Aristide byl svržen, ale lidé ho začali aktivně požadovat zpět. Poté Američané spustili dezinformační kampaň, že je duševně nemocný. Amerikou dosazený generál Prosper Anvil byl nucen uprchnout na Floridu v roce 1990.
  • 1991 - Rozsáhlé vojenské akce proti Iráku(„Pouštní bouře“), na které se podílí 450 000 vojáků a několik tisíc kusů moderní techniky. Bylo zabito nejméně 150 tisíc civilistů. Úmyslné bombardování civilních objektů pro zastrašení obyvatelstva Iráku.
  • 1994 – Rwanda. Pod vedením agenta CIA Jonase Savimbiho bylo v zemi zabito zhruba 800 000 lidí. Je známo, že armáda Rwandy, která se zabývala zabíjením civilního obyvatelstva, žije z amerických peněz a je vyškolená instruktory z USA. Je známo, že prezident Rwandy, Paul Kagame, během jehož vlády došlo k hromadným vraždám, získal vojenský výcvik ve Spojených státech.
  • 1994 - Rusko. První a druhá čečenská válka. Již v roce 1995 se objevily zprávy, že byli někteří Dudajevovi ozbrojenci školeni ve výcvikových táborech CIA v Pákistánu a Turecku. USA, jak známo, prohlásily ropná bohatství Kaspického moře zónou svých životních zájmů a začaly ničit stabilitu na Blízkém východě.
  • 1995 - Mexiko. Americká vláda sponzoruje kampaň proti zapatistům. Pod rouškou „boje proti drogám“ jde boj o území, která jsou atraktivní pro americké společnosti. Pro zničení místních lidí se používají vrtulníky s kulomety, rakety a bomby. Gangy vycvičené CIA zabíjí obyvatelstvo a široce používají mučení.
  • 1995 - Chorvatsko. Bombardování letišť Srbské Krajiny před postupem Chorvatů.
  • 1999 - Jugoslávie. Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Během více než 32 000 bojových vzletů byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síly atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněno a zmrzačeno, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů. Akce vyvrcholila převratem v Bělehradě a svržením Miloševiče.
  • 2001-2019 - Invaze do Afghánistánu. Typický program Američanů: mučení, zakázané zbraně, hromadné zabíjení civilistů.
  • 2002-2004 - Venezuela. V roce 2002 se zde uskutečnil proamerický státní převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta, Chávez byl zachráněn z vězení a vrátil se na svůj post.
  • 2003-2011. Irák. USA a široká koalice napadá Irák („Pouštní štít“) a svrhává Saddáma Husajna (poté ho před kamerami světových agentur nechá teatrálně oběsit.). Více než 150 000 mrtvých civilistů, 4000 amerických a koaličních vojáků (včetně českých).
  • 2003 - Převrat v Gruzii. Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi Richard Miles ‒ to znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů:
  • byl velvyslancem v Ázerbajdžánu, když k moci přišel Gejdar Alijev;
  • byl v Jugoslávii při bombardování a při svržení Slobodana Miloševiče,
  • byl v Bulharsku, když parlamentní volby vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády.

  • 2004 - Proamerický převrat na Ukrajině.
  • 2008 - Rusko-gruzínská válka.
  • 2011 - Libye. Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války.
  • 2011 - Počátek tzv. Arabského jara, za využití posílení pozice Muslimského bratrstva a dalších radikálních muslimských skupin ke svržení vlády v Egyptě, Libyji a zahájení rozsáhlé vojenské a materiálové pomoci islamistům v Syrii. Opomíjení zvěrstev islamistů vůči zajatcům a civilistům, znovuzavedení otroctví při současné mediální propagandistické masáži proti „diktátorům“ Mobarakovi, Kadáfímu a Asadovi. Této neslavné kampaně se zúčastnila i tehdejší česká vláda, kdy bývalý (naštěstí) ministr obrany poslal desetitisíce zbraní a spoustu střeliva tzv. umírněné islámské opozici proti Asadovi.
  • 2011- Současnost. Sýrie
  • 2013-2014 - Ukrajinský Majdan, ozbrojený převrat, který vyhnal zvoleného prezidenta Janukoviče a dosadil proamerického Jaceňukem, později nahrazeného fanatickým banderovcem oligarchou Porošenkem, který zahájil boje s ruskojazyčnými Ukrajinci na jihovýchodě Ukrajiny. USA prohlašují (Noland), že do vzniku ukrajinské demokracie investovaly 5 miliard dolarů. Sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou, dosud nevyšetřeno, když se nepovedlo přes veškerou snahu alespoň zdánlivě věrohodně svést vinu na Rusko..
  • 2014 - vznik Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL), dnes jen Islámský stát (IS). Sunitské vojsko dobývá s pomocí americké výzbroje ukradené irácké armádě a dodávané průběžně USA, rozsáhlé území severovýchodu Sýrie a irácký Kurdistán. Vraždí a vyhání náboženské menšiny (křesťany, jezídy, šíity)... Po dlouholeté občanské válce s legitimní syrskou armádou enkláva ISIL (Daeš) dosud pod ochranou Američanů přečkává v oblasti severovýchodní Syrie v okolí města Idlíb. Pro si je tam drží, se můžeme jenom dohadovat.


A to ani zdaleka nejsme v současnosti. Dodejme snad jednu další „drobnou“ bizarnost. Americký prezident Barack Obama dostal v podstatě hned při nástupu do funkce Nobelovu cenu míru. Přitom to byl právě Obama, kdo během svých dvou mandátů uvedl svou zemi do více válečných konfliktů, než kterýkoli jeho předchůdce. Když funkci přebíral, byla Amerika aktivně účastna ve čtyřech, při jeho odchodu při osmi. Inu, tomu se v USA říká „boj za mír a demokracii“.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



Označili byste Rusko jako teroristický stát?

Ano
transparent.gif transparent.gif
18%
Ne
transparent.gif transparent.gif
64%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
18%