Svátek má: Zdislava

Politika

Velikost textu:

Jiří kobza: Už zase platí „Kádry rešajut vsjo“?

Jiří kobza: Už zase platí „Kádry rešajut vsjo“?

Prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí. Za normálních okolností by se při této ne zcela obvyklé události každý rozumný člověk zamyslel nad prezidentovými důvody, píše v komentáři Jiří kobza.

Jiří kobza, poslanec (SPD)
12. prosince 2021 - 04:20

My jsme ale pouze svědky trapného pokřiku z pětikoalice, která se už už třese na Strakovu akademii, a navíc ji spojuje nenávist k hlavě státu. Proto místo věcné argumentace slyšíme pouze hlášky na téma kompetenční žaloba.

Jaké to však byly, ty Zemanovy důvody?

Předně Lipavského nevídaná nezkušenost v diplomacii. S tím souvisí i jeho naprosto nedostatečné vzdělání – je pouze bakalářem. Jeho závěrečná práce na téma energetických vztahů Ruska a EU zhodnotil její vedoucí známkou dobře, tedy nejhorší možnou, přičemž v posudku na práci připomněl, že Lipavský za půl roku přípravy té práce ani jednou svého konzultanta nevyhledal. Z toho lze usuzovat, že Lipavský je přesvědčen, že všechno ví nejlíp. To není nejlepší výbava pro šéfa diplomacie. Přitom sám vedoucí práce v posudku uvádí dlouhou řadu věcných chyb, jichž se Lipavský v práci dopustil.


Další Zemanův důvod neochoty Lipavského jmenovat do dané funkce je jeho problematický vztah k problému Palestiny versus Izraele. Už 19. listopadu zveřejnily Parlamentní listy informaci, že Lipavský chtěl ve Sněmovně navázat úzkou spolupráci s palestinským parlamentem, v němž zasedali i teroristé z Hamásu. Lipavský chtěl zřídit Meziparlamentní skupinu ČR – Palestina, což mu – i na základě negativního stanoviska MZV - neprošlo. Je vcelku pochopitelné, že tato okolnost je zásadní překážou k jeho uvedení do tak důležitého úřadu. Lipavský by se rázem stal tím, kdo by konstruoval zahraniční politiku naší země v rozporu s programovými prioritami nové vládní koalice, k nimž patří i tradičně dobré vztahy k Izraeli.

Lipavskému také, jako správné služce jevrosojuzu nevoní také dlouholetá kooperace čtyř středoevropských států se společnou minulostí – Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, jedním slovem Visegrád, který dnes je solí v očích eurounijních papalášů, protože jim narušuje jednotu (rozumělj: bruselský diktát), naposledy třeba ve formě polského NE emisním povolenkám či maďarského NE nadřazení unijního „práva“ ústavním zákonům členských zemí. V tomto, a nejen tomto, punktu Lipavský osvědčuje, že nebude ministrem suverénní země, nýbrž jen dosazeným dohlížejícím úředníkem, kterému jsou zájmy jeho vlasti lhostejné.



A last but least, Lipavský se vyznamenal i návrhem na konání sudetoněmeckého sjezdu na českém území. Jako by nestačilo, že vybraní čeští politici (Herman, Vokřál, Bělobrádek, Marksová) navštěvovali sjezdy Posseltových sudeťáků konané na německém území a tam se jim vemlouvali slovy typu „Milí krajané“. Ostatně zaznamenali jsme Posseltovo vyjádření na adresu Zemanova odmítnutí Lipavského, kde o našem prezidentovi prohlásil, že o 30 let zaspal dobu. Tato arogantní věta z úst hlavního Sudetenführera (Zeman o něm kdysi trefně, byť poněkud hubatě, prohlásil, že je „Hitlerem po výkrmu“) svědčí jasně o tom, že sudeťáci jsou na koni, cítí se s nástupem nové vlády jisti v tom, že jejich požadavky hmotné i nehmotné povahy, které přednášejí už desítky let, budou brzy uspokojeny. Ostatně to právě s Posseltem se už krátce po listopadu 1989 procházel po Brně nastávající premiér Petr Fiala.

Tyto čtyři důvody zcela jasně vysvětlují Zemanovo stanovisko. Nezaznívá ovšem řada dalších faktů. Lipavský je jedním z produktů Aspen Institutu, založeného u nás Madelaine Albrightovou a financovaného Zdeňkem Bakalou, tedy rezidentury ryze amerických zájmů. A také nezapomeňme, že hlavní zářez na zásluhové pažbě Jana Lipavského bylo prosazení „lex Dukovany“, tedy zákona o vyřazení Rosatomu případně čínských firem z tendru na dostavbu jaderné elektrárny.

Ale mě k věci napadá ještě jedna velmi důležitá poznámka. Co vlastně je hlavním vzkazem dnešní koalice v Lipavského kauze? Přeloženo do jednoduché češtiny by to mohlo znít takto: Milí (zejména mladí) lidé, neučte se, nevzdělávejte se, nesbírejte pracně zkušenosti, to všechno v naší době není k ničemu. Záleží na jediném – mít správnou partajní legitimaci. Pak jsou vám otevřeny všechny perspektivy dokořán. Protože jak to pravil jeden z vůdců bolševické revoluce? Kádry rešajut vsjo. Jsme v tom znovu. Po dvaatřiceti letech od pádu komunismu je to smutné zjištění.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



Půjdete-li k volbám, koho budete volit ve druhém kole prezidentské volby?