Kolik z nich je stále přesvědčeno, že Ukrajina ztělesňuje šampiona tábora dobra? Že se jí nedalo nic vytknout a že invaze ruské armády na její území je nevysvětlitelná? Kolik lidí si myslí, že oživení banderistické ideologie, derusifikovaná vojenská ruka Donbasu a jeho etnické čistky jsou přijatelnou politikou, dokonce i ze strany garantů dohod Minsk II, jako je Francie? Kolik z nich si myslí, že žádná oběť není příliš nákladná na podporu těchto hrdinů svobody proti Rusku? Kolik lidí si přeje zvýšit vojenskou pomoc zemi, která již válku prohrála, s rizikem, že jednoho dne uvidíme, jak se zbraně a střelivo štědře darované a odkláněné zkorumpovanou oligarchií obrátí proti nám?
Kolik z nich ochotně přijme zbídačení naší již tak nekrvavé ekonomiky kontraproduktivními sankcemi? Kolik z nich se bude sprchovat ve studené vodě, promění se vrstvami oblečení v bibendum (Michelin man) v boji proti sezónnímu nachlazení, ale rádi si takto budou dělat legraci z Putina? Kolik z nich shodí námitky těch, kteří tvrdí, že americký břidlicový plyn těžený hydraulickým štěpením nebo dovoz elektřiny vyrobené spalováním uhlí je neslučitelný s ekologickými ambicemi naší země, a že nárůst větrných elektráren ohlášenou katastrofu nikdy nenahradí? Kolik z nich bude držet malíček na švech kalhot před NATO a Spojenými státy, které však nemají stejné zájmy jako obyvatelé Francie?
Kolik z nich nadále věří lékařům z Diafoirus na scéně nebo na ministerstvu, kteří mávají na znamení ohrožení zdraví a poslouchají příkazy Big Pharma? Kolik z nich ještě přijme všechny všeléky navržené šarlatány, ale orazítkované zkorumpovaným úředníkem? Kolik z nich se ochotně podřídí sociální kontrole, která drasticky omezí svobody, protože bude prodána jako iluzorní protějšek společnosti bez nemoci, zřízené jako démonický totem? Kolik z nich obětuje zdraví svých dětí, které nejsou ohroženy, aby poslechly příkaz k souladu s normou? Kolik lidí tleská ostrakismu, který zasáhne ty, kteří odmítají uvěřit tomuto vyprávění vyvolávajícímu úzkost, těmto nešikovným politikám? Jak moc, jako v Milgramově experimentu,posune posuvník až na 450 voltů, aby potrestal tyto vzdorovité disidenty?
Kolik lidí si myslí, že naše volby jsou upřímné a odrážejí rozmanitost země, kde jeden ze dvou občanů nevolí? Kolik z nich je přesvědčeno, že zhoršení veřejných financí a s tím související zhoršení veřejných služeb není anomálií? Kolik lidí si myslí, že kontrola médií státem a oligarchií není v žádném případě nástrojem našeho vlastního zotročení? Kolik z nich stále věří, že stát chce dobro lidí, národa?
Nevím, kolik a hlavně jak dlouho bude trvat, než se z tohoto popírání vymaní dost lidí, aby národ vzal svůj osud do vlastních rukou.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
