Zákon říká: „Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

Vláda také spravuje cizí majetek. Příjmy státního rozpočtu jsou majetkem občanů, nikoliv vlády, která je pouze spravuje a je tedy občanům odpovědná a měla by být posuzována, jak tento majetek občanů spravuje. Je s podivem, že doposud nikdy, pokud je mi známo, nebyl ve vztahu k vládě zákon o správě cizího majetku aktivován.

Současná vláda, na rozdíl od předchozích vlád, zcela zjevně vydává nemalé prostředky ve prospěch občanů jiné země a v neprospěch občanů České republiky. Zatímco u platů zaměstnanců, peněz pro zdravotnictví, důchodů a dalších výdajů ve prospěch občanů této země nachází řadu důvodů proč prostředky ze státního rozpočtu neuvolnit, výdaje ve prospěch Ukrajiny a Ukrajinců zdůvodní bez problému morálními důvody. Výjimkou jsou platy poslanců, které si k lednu bez problému zvýšili, aniž by se obávali, že tím přispějí k růstu inflace, jak se obávají u zvyšování platů jiných zaměstnanců. Ovšem pro poslance platí jiné zákony.  

Je třeba si uvědomit, že právní normy jsou něco jiného než morální normy a zákonitosti ekonomiky. V současnosti běžně slyšíme, že za současným propadem životní úrovně občanů do chudoby je také Ukrajina a miliardové výdaje pro téměř 400 tisíc Ukrajinců v České republice. Z morálního hlediska nepochybně správná věc, ale bylo u odsouzených za pochybení pří správě cizího majetku přihlíženo k morálním aspektům jejich činnosti? Domnívám se, že ne. Je zde však další aspekt, a to je sociálně ekonomický dopad na budoucnost, na generace našich dětí a vnuků. Na všechny ty ukrajinské výdaje vláda nemá peníze a musí si na ně půjčovat. Česká vláda na dluh pomáhá občanům cizího státu a náš stát a naše občany zadlužuje. To, že se Petrovi Fialovi říká premiér Ukrajiny má svou logiku, protože se chová v zájmu Ukrajinců, proti zájmům českých občanů.

Sláva Ukrajině.