Vtipný a přitom realitu trefně vystihující komentář Martina Zvěřiny nemohl chybět v mediálním přehledu uplynulého týdne. Žantovského zvláště zaujala funkce politických náměstku, kteří nemají na ministerstvech žádné povinnosti a za nic neodpovídají. Komentátor definuje politického náměstka coby ministrova kámoše, který je mu k ruce. A pozastavuje se nad tím, že od nového roku jich může být libovolný počet. 

„Tak či onak, opatření o politických náměstcích může už vést jen k jedinému: že si pětikolka prosadí do Ústavy nějaký nový ‚článek 4‘ o vedoucí úloze. Hlasovací většinu na to má, a drzost taky,“ glosoval Petr Žantovský tento bezskrupulózní krok.

Žantovského v této souvislosti zaujal výše uvedený titulek Martina Zvěřiny publikovaný v Lidovkách: „Nedá mi, než z něj ocitovat pár štěpných postřehů. Zvěřina píše: ‚Víte, co je povinností politického náměstka ministra? Nic. Politický náměstek ani nemůže úkolovat jednotlivé úředníky, na to jsou zase jiní úředníci s jasně stanovenými povinnostmi. Politický náměstek nemá žádné povinnosti a za nic neodpovídá, je to vlastně ministrův kámoš, který je mu k ruce.‘ Jak víme, byl přijat systém, který zavádí totální politizaci a nepolitizaci státní správy. Dosud směli být na ministerstvech vždy jen dva političtí náměstci. Od prvního ledna jich bude neomezené množství,“ řekl pro parlamentnilisty.cz Žantovský.

Martin Zvěřina tuto skutečnost glosuje věru přiléhavě: „Že je to nesmysl? Nikoli, vůle současné koalice ,slušného chování a slušné politiky´.“ A pokračuje: „Návrh zavádí nejen libovolný počet politických trubců v roli náměstků, což by se vzhledem ke schopnostem například pana ministra Síkely ještě dalo pochopit, on potřebuje vážně mnoho osobních asistentů. Zákon zavádí též ‚přesoutěžení‘ míst vrchních ředitelů sekcí po pěti letech... je to čistá politizace státní správy a likvidace málo povolných úředníků. Vít Rakušan, jehož ministerstvo návrh vypracovalo, tomu bude říkat ‚deagrofertizace‘, jiný by tomu s klidem mohl říkat ‚orbánizace‘. Stručně řečeno, ministerstva čekají čistky a mnozí politici se již třesou na svůj náměstkovský post.“

Martin Zvěřina ve svém komentáři rovněž zdůrazňuje, že v dané věci je dost podstatné, že „návrh zákona neprošel řádným legislativním procesem, protože jej předkládali bílí koně, tedy šéfové klubů vládní pětikoalice, to aby se vyhnuli studii o dopadech zákona na rozpočet“. „Sečteno a podtrženo, naše vládní pětikolka se chová podobně, jako kdysi komunisti a po nich ÓeFáci: Obsadí všechny výnosné posty ve státní správě svými kamarádíčky bez ohledu na jejich kvalifikaci a budou se chovat, řečeno s Vančurou, jako ‚lancknechti ve městě, jehož bylo dobyto‘,“ okomentoval Žantovský počínání pětikoaličních politických elit a přitom si vybavuje jeden jistě nechtěně půvabný rozhovor s Petruškou Šustrovou, která krátce po listopadu 1989 dělala náměstkyni na ministerstvu vnitra v éře Jana Rumla.

„Mohla být samozřejmě jen politickou náměstkyní, protože její kvalifikace, jistě úctyhodná, zejména v oboru překladatelství (bez ironie), ji k tomu rezortu nijak neopravňovala. Ale to tehdy nebylo podstatné. Ministr Ruml předtím dělal mimo jiné pasáka krav. Nu a Šustrová na otázku, co je její pracovní náplní na ministerstvu, řekla s upřímností sobě vlastní zhruba tohle: Inu, starám se o úklid. Sázeli jsme se tehdy v redakci Reportéra, toho prvního, slušného, porevolučního, zda tím mínila, že organizuje čety uklízeček, nebo snad jim jde příkladem a rukou nerozdílnou se podílí na šůrování kanceláří. Tak či onak, opatření o politických náměstcích může už vést jen k jedinému: že si pětikolka prosadí do Ústavy nějaký nový ‚článek 4‘ o vedoucí úloze. Hlasovací většinu na to má, a drzost taky,“ nepochybuje mediální analytik.