Publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz upozorňuje, že Biden byl 15. 9. 2022 v rozhovoru pro televizi CBS dotázán, zda by americká armáda bránila Tchaj-wan, pokud by Čína ostrov napadla. Řekl: „Pokud skutečně dojde k bezprecedentnímu útoku, ano." Řekl však také, že souhlasí s americkou politikou „jedné Číny" a zdůraznil: „Nepodporujeme tchajwanskou nezávislost, je na Tchaj-wanu, aby rozhodl."

Co si z toho mají chudáci Japonci vybrat, když se o tom dočetli (www.yomiuri.co.jp/world/20220919-OYT1T50082/) v pondělí 19. 9. 2022 v jednom z deníků?

Co to je bezprecedentní útok?

USA nepodporují tchajwanskou nezávislost, ale… co tedy podporují? Umím si představit, že Čínská lidová republika jako provokaci obsadí malé ostrovy, které jsou v bezprostřední blízkosti čínské pevniny. Během jedné noci. Lze předpokládat, že bude v blízké budoucnosti dokončen i vývoj krátkodobě paralyzujících aerosolů. Exploze tzv. sebevražedného dronu nad cílovou oblastí bude schopna aerosolem krátkodobě ochromit osoby v oblasti vybraného objektu. Tím lze krátkodobě proděravět pobřežní obranu bez nutností masivní palebné destrukce. Na malých ostrovech ochromit několik klíčových pozic nemusí vést k násilí.

Tchaj-wan zatím ještě ovládá ostrovy Kinmen a Matsu, ostrovy nacházející se v dělostřeleckém dosahu čínského pobřeží. Zmocnit se těchto ostrovů by nebyl problém. Pekingu by to umožnilo shromáždit nadšený čínský lid kolem vlajky velké Číny, vyslat jasný signál zastrašování Tchaj-wanu, a riskovat vojenskou konfrontaci na co nejpříznivějším místě. Washington by čelil skličující pasti: buď zasáhnout velmi blízko čínské pevniny, aby bránil politicky mikroskopické ostrovy, nebo být obviněn z opuštění Tchaj-wanu.

Obsazení ostrovů je budoucí samozřejmost, ne tak vzdálená. Bude to signál pro USA – legrace skončila. Teď se ukažte. Pokud by si Čína spočítala, že ekonomické sankce ze strany USA jsou bezzubé, byl by to pro Tchaj-wan začátek konce pseudo nezávislosti.

Japonci, kteří jsou krmeni vládou, že jejich císařství ohrožuje rudý čínský drak s krutě kapitalistickým ocasem, a je třeba navýšit válečný rozpočet, a více se pářit s americkou flotilou, jsou bidenovská slova hádankou.

Ve výše zmíněném japonském článku jsem se také dočetl: „… Po sobě jdoucí americké administrativy zaujaly postoj, aby odradily jak tchaj-wanské kroky za nezávislost, tak čínské vojenské akce prostřednictvím "strategické nejednoznačnosti", která neobjasňuje, jak reagovat na tchajwanskou eventualitu. Biden opakovaně učinil hlubší poznámky, které pravděpodobně způsobí rozruch. … Podle CBS američtí představitelé po rozhovorech vysvětlili, že americká politika vůči Tchaj-wanu se nezměnila…“

Na otázku, zda by USA přišly Tchaj-wanu na pomoc, pokud by Čína provedla invazi, Biden ve své prezidiální přihlouplosti již koncem roku 2021 odpověděl: „Ano, máme závazek to udělat." Jeho reakce způsobila zmatek v Pekingu i ve Washingtonu. Bílý dům byl nucen konstatovat, že „v naší politice nedošlo k žádné změně".

V asijských médiích to vzbudilo úsměvné rozpaky: „…Vítejte ve světě "strategické nejednoznačnosti", dlouhodobého postoje Washingtonu k otázkám souvisejícím s Tchaj-wanem a vztahem ostrova k pevninské Číně… Politika Washingtonu je záměrně vágní, pokud jde o to, zda by se dostal na obranu Tchaj-wanu, kdyby Peking zaútočil. To má odradit pevninu od akce, aniž by se USA zavázaly k válce….“ (www.scmp.com/news/china/diplomacy/article/3160692/us-has-practised-strategic-ambiguity-taiwan-decades-set-change?module=lead_hero_story&pgtype=homepage)

V článku je uvedeno, že zatímco mají USA oficiální diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou - což znamená, že uznávají Peking jako sídlo jediné legální vlády Číny - USA také podporují „silné neoficiální vztahy" s Tchaj-wanem a nebudou tlačit na Tchaj-wan, aby se dohodl s Pekingem v otázce suverenity.

Podle zákona o vztazích s Tchaj-wanem z roku 1979 USA slíbily, že „poskytnou Tchaj-wanu zbraně obranného charakteru", ale nikdy formálně nedefinovaly podmínky, co vše jsou „zbraně obranného charakteru".

Dnes k tomu komentátoři říkají: Nejednoznačnost postoje USA prý může být dezinterpretována, že slib USA přijít na obranu Tchaj-wanu již není silným odstrašujícím prostředkem vůči asertivnějšímu Pekingu.

Např. admirál ve výslužbě Scott Swift, který sloužil jako velitel americké tichomořské flotily v letech 2015 až 2018, uvedl: „Pokud mluvíte o strategické soutěži, je nebezpečné být nejednoznačný, protože někdo se v něčem přepočítá.“

Ale jsou to zbytečná slova, protože tzv. asertivita Číny nepředstavuje nic jiného, než dosažení takové síly výzbroje a celkového ekonomicko - mocenského stavu, že se nemusí ohlížet na postoj USA.

Jinými slovy to napsal Richard Haass, šéf Rady pro zahraniční vztahy a spoluautor David Sacks v článku pro Foreign Affairs v roce 2020: „Čekání na to, až Čína učiní krok ohledně Tchaj-wanu, než se rozhodne zda zasáhne, je receptem na katastrofu… Je nyní nepravděpodobné, že by nejednoznačnost zachovala status quo."

Úhelným kamenem tchajwanské politiky je: Tchaj-wan je příliš malý a příliš daleko od USA, než aby měl skutečný význam, pokud střet s Čínou nebude pro USA ekonomicky výhodný.