Svátek má: Heřman|Hermína

Politika

Velikost textu:

Schneider: Stahují se nad NÚKIBem mraky?

Schneider: Stahují se nad NÚKIBem mraky?

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) je od prosince loňského roku bez ředitele a vláda vypsala výběrové řízení na obsazení této pozice.

Jan Schneider
8. března 2020 - 08:43

Sedmičlennou výběrovou komisi tvoří tři současní ředitelé zpravodajských služeb, vládní zmocněnec pro IT, náměstek ministra vnitra pro bezpečnost a dva zástupci opozičních politických stran, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

V průběhu řízení vznesl místopředseda stálé sněmovní komise pro kontrolu NÚKIB Ondřej Profant kritickou poznámku, že mezi taxativními požadavky na uchazeče o funkci explicitně chybí zkušenosti s informatikou a kybernetickou bezpečností. O nich má uchazeč komisi přesvědčit ústním pohovorem, čili bez jakékoliv písemné stopy.

Tak se možná stalo, že jedním z uchazečů je generál Karel Řehka, účastník několika zahraničních misí, bývalý velitel 601. skupiny speciálních sil, poté šéf Ředitelství speciálních sil MO.

Generál Řehka je autorem knihy „Informační válka“ (Academia, Praha 2017). V běžných recenzích je kniha označena jako kvalitní, avšak na prestižním odborném webu „On WAR | On Peace“ ji recenzenti Ladislav Chaloupský a Radomír Talafa podrobili kritickému rozboru, který velmi doporučuji k přečtení všem zájemcům o problematiku, zejména pak všem členům výběrové komise, a panu premiérovi především. Recenzenti shrnuli svou kritiku v závěrečném odstavci takto:

„Z větší části se jedná o pouhý překlad různorodých textů, jehož kvalitu snižuje neúměrně velký počet nepřesností, chybných termínů a údajů. Poukázali jsme pouze na některé z mnoha nepřesností a chyb, které se v tomto kompilátu vyskytují. Za tento stav nesou zodpovědnost také recenzenti. Buď se v dané problematice nedokáží orientovat, nebo práci nečetli, případně mohli mít nějaký důvod, proč na nedostatky v knize neupozornili, a tím slibný titul degradovali do béčkové kategorie. I přes nedostatky a chyby může být tato práce pro neodborníky přínosná.“

Z toho je zřejmé, že generála Řehku jako autora může potěšit pouze poslední věta, která však coby kvalifikační předpoklad na místo ředitele NÚKIBu je zoufale málo.

(Příznačná je diskuse pod článkem, kdy je recenze napadána z ideologických důvodů, avšak podporována těmi, kteří jsou schopni uvést argumenty věcné. Velmi příhodně to charakterizuje možné nebezpečí ideologického výkonu funkce ředitele NÚKIB v případě jmenování generála Řehky. K tomu však budiž řečeno, že v bezpečnostních otázkách existuje pouze kruhová obrana. Není-li kruhová, ponechává-li nějaký segment – třeba právě z ideologických důvodů! – nekrytý, pak nefunguje vůbec, a je takříkaje „zadarmo drahá“.)



Generál Řehka též proslul svým emocionálním výpadem na adresu bývalého ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, který vyjádřil pochybnosti o kvalitě a smyslu našeho vojenského angažmá v Afghánistánu. V říjnu 2018 prohlásil o tamní situaci, že se zhoršuje, nevede ke stabilizaci, a bude na to třeba reagovat, s tím, že považuje za chybu, že aliance vůbec v Afghánistánu působí, protože to stálo biliony dolarů a důsledky jsou vesměs negativní.

Generál Řehka, který absolvoval několik misí v Afghánistánu, měl zřejmě pocit, že má větší rozhled a  zkušenosti, než ministr zahraničí, a vyjádřil se na konto Zaorálkova výroku, že se stydí, že je mu smutno, chce se mu brečet, je mu zle, chce se mu zvracet a má vztek. „Taková nuznost, ubohost, nízkost ... to se nedá rozdýchat. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana ČR," napsal.

Tím prokázal svou nedostatečnou morální úroveň, když nechal emocemi cloumat svůj generálský majestát. Nadto prokázal ztrátu soudnosti a sebereflexe, když své taktické zkušenosti z pole (které mu nikdo neupírá) zkusit dát dosti hybridně na roveň strategické rozvaze ministrově. A v této strategické rovině pak pochopitelně zcela selhal, protože se naopak zcela potvrdilo páně ministrovo hodnocení situace, v jehož důsledcích se nyní americká a další alianční vojska hledí potichu stáhnout, a politici se snaží tento vojenský výprask nějakou ekvilibristikou vyložit jako vítězství rozumu.

Nastává tedy nebezpečí, že vláda udělá podobnou chybu, jako její předchůdkyně v případě generála Ondreje Páleníka. Ten byl sice respektován jako velitel 601. skupiny speciálních sil našimi i spojeneckými vojáky, avšak ani on, ani ti, kteří mu to navrhli, nepochopili, že Vojenské zpravodajství (VZ) je něco zásadně jiného. A po jeho jmenování ředitelem VZ se začaly dít věci, které skončily před soudem. Dlužno tedy konstatovat, že ani šéfování speciálním armádním silám, ani rádoby odborná kniha, ani morálka generála Řehky nejsou pro šéfování NÚKIBu dostatečnými předpoklady.

Exekutiva si musí uvědomit, že odpovědnost za bezpečnostní situaci republiky v oblasti kybernetické a bezpečnostní bude na ní, a nikoliv na výběrové komisi. Ani v civilní oblasti nejsou výběrová řízení všelékem, ale spíš rouškou pro různá alotria. Transparentnější by bylo, kdyby příslušné autority rozhodovaly přímo, neboť odpovědnost mají též bezprostřední.

O to více je tento problém patrnější v bezpečnostní a zpravodajské oblasti! Jak kdysi památně řekl bývalý ředitel Mossadu Efraim Halevy, ve zpravodajské službě demokracie nefunguje. Vyprávěl, jak se musel rozhodnout v kritické situaci proti názoru většiny – a udělal správně, protože odpovědnost za to rozhodnutí nesl sám, nikoliv ta většina „kibiců“.

Proto by se měl premiér zamyslet i nad tím, kdo tohoto – na vypsanou funkci zjevně nedostatečně kvalitního – kandidáta navrhuje, prosazuje a podporuje. Bude sdílet zřejmě podobně pochybné hodnoty a vykazovat podobné vlastnosti. To by mohlo být pro exekutivu zajímavým „vedlejším poznatkem“, které přinese výběrové řízení.

Nechť si tedy vláda vyslechne co nejširší spektrum názorů a hodnocení přihlášených kandidátů, ale rozhodnout se musí sama (anebo také nemusí v tomto kole vybrat nikoho). Problematika je na experimentování příliš senzitivní, a na ideologické ohledy naprosto a definitivně nevhodná.

A generála Řehku by vláda mohla ještě jednou vyslat do Afghánistánu, když tady se mu chce zvracet. Třeba by tam ještě přišel k chuti.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)