Skupina českých zákonodárců dnes již parlamentní opozice navštívila v prosinci Indii, kde se v Dharamsale setkala s dalajlamou. Delegaci vedla místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Podle vyjádření účastníků měla cesta vyjádřit podporu náboženské svobodě a lidským právům a navázat na dlouhodobou tradici českých kontaktů s tibetským duchovním vůdcem.

Složení delegace však ukazuje, že se jednalo o iniciativu omezenou na konkrétní část české politické reprezentace. Účastníky byli senátoři a poslanci z okruhu stran, které v posledních letech tvořily nebo podporovaly vládní většinu. Zástupci nejsilnějších opozičních hnutí ANO a SPD ani představitelé strany Motoristé sobě se cesty nezúčastnili.

Návštěva tak neodrážela shodu napříč parlamentem, ale spíše postoj jedné názorové linie české politiky. Přesto byla prezentována jako gesto jménem České republiky a její hodnotové orientace. To vyvolalo otázky, nakolik podobné kroky skutečně reprezentují celou politickou scénu a zda by neměly být jasně označeny jako iniciativy konkrétních skupin zákonodárců.

Program cesty zahrnoval setkání s dalajlamou a účast na doprovodných akcích v sídle tibetské exilové komunity. Podle dostupných informací se jednalo především o symbolická setkání a veřejná vystoupení bez konkrétních politických výstupů nebo dohod. Dalajláma při setkání hovořil o potřebě dialogu a zachování tibetské kultury a s nadhledem komentoval i svůj věk a další plány.

Zatímco účastníci cesty zdůrazňovali její morální rozměr, kritické hlasy upozorňují na to, že symbolická gesta v zahraniční politice mají své náklady a možné důsledky. Připomínají, že vztahy s Čínou patří k citlivým tématům české diplomacie a že podobné návštěvy v minulosti vedly k diplomatickým protestům.

Debata se tak netýká pouze samotného setkání s dalajlamou, ale i širší otázky odpovědnosti zákonodárců při vystupování v zahraničí. Zda šlo o soukromou iniciativu jednotlivých politiků, nebo o oficiální krok, který by měl být posuzován z hlediska veřejného zájmu, zatím zůstává předmětem diskuse.

Na tuto debatu reagoval i bývalý europoslanec a současný expert na zahraniční politiku strany Motoristé sobě Jan Zahradil, který se dlouhodobě věnuje zahraniční politice. Zahradil zpochybňuje, zda lze podobné cesty vydávat za zahraniční politiku státu, a upozorňuje na nutnost rozlišovat mezi osobním postojem politiků a oficiálním jednáním jménem České republiky.

Psali jsme: V Unii začala bruselská diktatura. Orbán vyrazil na zteč

„Možná tomu v Senátu říkají havlovská zahraniční politika. Havlovské to nejspíš je, zahraniční politika ani náhodou.

Nicméně pokud to byl soukromý PR výlet poslanců a senátorů za jejich vlastní prostředky běžnou leteckou linkou, ať si jezdí, kam chtějí.

Ale pokud to byla schválená služební cesta oficiální delegace vládním speciálem za veřejné peníze, pak je na místě se ptát na její zdůvodnění, náklady a přínos pro Českou republiku.

Václavu Havlovi se ten dalajlama dal aspoň věřit. U téhle party vidím jen virtue signalling s adolescentním úšklebkem v pozadí haha to jsme to těm Číňanům zas nandali, tleskejte,“ napsal na síti facebook bývalý europoslanec a zahraničně-politický expert stanry Motoristé sobě Jan Zahradil.

(Barták, prvnizpravy.cz, repro: datarun)