Svátek má: Rostislav

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Historická produkce vyhrává nad současnou tvorbou

Zbořil: Historická produkce vyhrává  nad současnou tvorbou

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si  mohli podívat na vysílání historických pořadů na ČT, především na ČT3, který je uveden jako program pro seniory, teď se to trošku míchá a černobílé pořady se objevují na všech programech.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
25. ledna 2021 - 03:20

Co vy na to pane Zbořile?

„Myslím, že to stojí za pozornost, protože to je opravdu velký vpád  „černobílé barvy“ na obrazovky našich televizorů. To jestli se jedná o program ČT1, ČT2 nebo penzistické trojky, která měla být vysíláním pro starší a pokročilé, je vlastně lhostejné.  Nejenom úmrtí Františka Filipa způsobilo, že se objevují černobílé filmy na všech  možných obrazovkách, že dokonce to došlo tak daleko, že vytlačily z programů i to čemu říkáme Hitleriáda, to znamená jeden, dva až tři programy o Adolfu Hitlerovi a jeho blízkých denně,  na úkor toho, že se jejich současníci z  nenacistické části světa tohoto festivalu vůbec neúčastní. Jako kdyby neexistovali,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

A co porovnání minulé a současné tvorby…

„Pravda je, že došlo k jakési konfrontaci mezi současnou televizní produkcí, ať už je to na jakékoliv televizi, a produkcí minulých let. A musím říct, že ta současná to prohrává. Prostě, od hereckých výkonů, technického zpracování, scénografie filmové a tak dále, a v neposlední řadě scénářů, které vycházejí buď z literárních předloh nebo mají vysokou literární úroveň. Je to skutečně zajímavá soutěž.

A když se podíváme na ten právě uváděný nešťastný seriál, prostě TV film o Boženě Němcové, který má povahu jakéhosi seriálu ušitého horkou jehlou, a porovnáváme si to s tím, co se v dávné minulosti točilo, a jakým způsobem se to točilo, tak si myslím, že současní producenti prohrávají. Pravděpodobně je to hlavně věcí autorů scénářů a literárních předloh, ale to už dnes  nikoho nezajímá, snad kromě několika příležitostných kritiků, kteří si toho občas všímají.

Důležité je, že se na ty staré věci dá dívat bez ohledu na to, že je to černobílé a bez ohledu na to, že už jsme je mnohokrát viděli. Jednou z těch barevných zajímavostí není české produkce, ale britská.    „Jistě pane ministře“ a „Jistě pane premiére“,  je ale  barevná věc z počátku osmdesátých let minulého století. Ale kolikrát jsme ji už viděli, já určitě pětkrát, šestkrát a nevadí mi to.  Dívám se znovu, a to nejsem vášnivý TV divák. Kromě toho, že je to v české verzi snad ještě lepší než v té anglické, kterou jsem viděl jednou v letadle, ale zejména proto, že zvláště  v naší velké době, kterou právě žijeme,  je to docela poučné dílo. Nejenom  v tom, jakých se to týká politických událostí a aktérů politiky, ale také toho, jak se dělali nebo mohou dělat anglické a české  dialogy. A jací vynikající herci (za všechny jmenujme alespoň ty české -  pány Němce, Preisse a Vaculíka)  v nich uměli přemluvit angličtinu do češtiny  dávno, skoro před čtyřiceti lety,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.                                            

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)