Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Počítám a zjišťuji, že je to právě 81 let nebo 82 let, protože to začínalo už na podzim 1941, ale v lednu a v dalších měsících roku 1942 japonské vojenské akce vyvrcholily, když japonská armáda, která se v dnešní době zase hlásí ke své tradici, a za pomoci Spojených států připomíná a oživuje své válečné úspěchy. A dnes opět podniká přípravy na rozsáhlý útok na oblast, které se říkalo Jihovýchodní Asie, dnes se tedy Indický Pacifik v terminologii amerického prezidenta. Tehdy, v námi vzpomínané době, zaútočila na tři koloniální Impéria, to znamená na kolonie Velké Británie, kolonie francouzské v takzvané Francouzské Indočíně a na kolonie nizozemské, tehdy známé pod názvem Nizozemská Východní Indie,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
„Osvobození“ jihovýchodní Asie…
„Ve všech těchto zemích už existovalo jakési národní hnutí, které se snažilo emancipovat na koloniální moci a skutečně jeho stoupenci vítali hned v několika významných oblastech japonskou armádu jako osvoboditele. Asijští nacionalisté, ať už byli z Indie, Vietnamu nebo dnešní Indonésie, byli díky japonské armádě „osvobozeni“ a propuštěni z vězení, do které je koloniální moc uvrhla a slíbili spolupráci novému japonskému okupačního režimu. To se časem ukázalo jako nedobrý nápad, protože japonská vojenská a koloniální síla se chovala ještě hůř než bývalé koloniální režimy. Ale myšlenka, že vznikne Velká asijská sféra společné prosperity byla skutečně blízká myšlence národní emancipace, na kterou nejen národy, ale i místní politici a sociální elity reagovali,“ říká Zdeněk Zbořil.
A dnes…
„Mě na této věci zajímá, když už jsme zašli tak daleko do historie, do doby před a po americkém Pearl Harboru, zdali se neopakuje něco podobného v té rétorice o Indickém Pacifiku, podporované posilováním konkrétní vojenskou mocí. Už se objevují nové konflikty, nebo staronové konflikty, jak mezi Japonskem, nebo částí Korejského poloostrova (KLDR), ale i věčně zelený konflikty mezi Japonskem a Ruskou federací. Má počátek v rusko-japonské válce (1904-1905), to je ten problém Kurilských ostrovů pokračující hned po skončení druhé světové války na Východě, války zdánlivě nekončící. Jeho pokračováním, zdá se, je ale také měnící se vztah s kontinentální Čínou, dnes prezentovaný stále častěji se množícími, zatím jenom teatrálními ukázkami vojenské síly, vzdálenými konfrontacemi s americkou armádou a čínským režimem na Tchaj-wanu, v okolí obou Korejských republik, jejíž ingrediencí jsou rezidua anexe poloostrova a krutého japonského okupačního režimu v Koreji na konci 19. a začátku 20. století. A mimo jiné také dlouholetých válek mezi Japonskem a korejským dynastiemi trvající téměř celé jedno tisíciletí.
Takže to japonské tažení do jihovýchodní Asie a na Dálný Východ má svou historii, která v těchto oblastech není zapomenuta a nemá už zdaleka tak dobrou pověst, nebo není zdaleka tak populární, jak si ti, kteří definují novou japonskou vojenskou doktrínu nebo vojensko-politickou doktrínu, vlastně myslí, a jak by si rádi chtěli představovat, že by byla na mapě celé této oblasti a předmětem stavu vojensko-strategického uvažování dnešních dnů,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
