Svátek má: Heřman|Hermína

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Nejen Evropou, ale světem obchází strašidlo…, nyní koronaviru

Zbořil: Nejen Evropou, ale světem obchází strašidlo…, nyní koronaviru

Je to snad ještě horší než v dobách, kdy Karel Marx a Bedřich Engels psali svůj veleslavný Komunistický manifest, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zdeněk Zbořil, politolog
14. března 2020 - 03:20

Komunistický manifest byl sepsán už v roce 1848, ale pro dnešní jednojazyčnou generaci - do angličtiny přeložen v roce 1850. Připomínáme si 170.výročí této anglické verze jen proto, že její angličtina byla tehdy ještě opravovaná němčinou a francouzštinou

Z jeho čtyřech částí stačí, když zmiňujeme jen tu první – buržuové a proletáři. Byla to kritika tehdejšího světa – „staré Evropy, papeže i cara, francouzských radikálů i německých policajtů“ a snaha definovat všechny, co za jeho špatnosti mohou. A také co udělat, aby bychom pochopili „z dějin, jak jsme je poznali, které jsou vždy dějinami třídních bojů“ , tedy bojů utlačovatelů a utlačovaných.

Jak si  nevšimnout, že za pomoci viru jakéhokoli čísla a kódu lze uzavřít hranice Spojených států rozhodnutím prezidenta, a že se to týká jen Evropanů. Nikoli ještě donedávna  Evropanů britských. Nevíme, která strana považuje tu druhou za „utlačovatele“ a sebe za „utlačované“,  a sebe za „utlačovaného“, ale jisté je, že rozhodnutí o tom, kdo je vinen a kdo obětí je spíš politické nebo politicko-ekonomické. Proto to také vypadá, že infekce vyvolávající respirační obtíže má svůj původ v myšlení všech, kteří si na světě začali překážet.

Protože je ve hře nekonečné množství neznámých, můžeme si dovolit spekulovat na úrovni mezinárodně-politické nebo globální téměř bez omezení. Situace je mimořádná, snad „ještě ne beznadějná, ale nikoliv tragická“,  ale to neznamená, že kdekdo by se měl považovat za kompetentního a  ukazovat  na ty, kteří to všechno zavinili. Stejně snadno jako na ty, kteří jsou spiklenci nebo  oběťmi nějakého jejich spiknutí. 

Nejen americký prezident, ale i vláda kterékoliv země, mezinárodní a nadnárodní organizace, aktivisté jakéhokoliv typu, kteří tunelují veřejný prostor, lidé kompetentní stejně jako ignoranti, se domnívají, že si mohou dovolit  vyhlašovat, doporučovat, vyhrožovat, přikazovat a chovat se jako suveréni bez jakýchkoliv omezení.  To, že komukoli poslouží hloupé, nikoli snad záměrně hloupé, zpravodajství, je pak už jen přidaná hodnota. Zpráva o tom, že nejčastěji na nějakou infekční chorobu umírají senioři, šedesáti, sedmdesáti, osmdesátiletí se sice objevuje až příliš často, ale kdo jiný než staří a nemocní by měl umírat? Dokonce ani stárnoucí herci a herečky, kteří se donedávna považovali,  na rozdíl od těch druhých, kterým smrt přáli, za nesmrtelné, nemusejí propadat panice. Už stoikové věděli, že lidé se rodí smrtelní a jak říkal hrdina románu Karla Poláčka, všichni přece žijeme jen proto, abychom umřeli.


Snad nemusíme připomínat, kdy jsme podobné situace prožili.  Jen v posledních dvou letech jsme se dozvěděli, od adolescentních záškoláků, že jim někdo ukradl budoucnost (což tvrdily celé generace jejich předchůdců) a jeden z všeobecně uznávaných symbolů (papežem, generálním tajemníkem OS, předsedkyní EK a celým veleslavným Evropským parlamentem) se domnívá, že se přiblížila poslední hodina nebo dokonce vteřina zániku celé biosféry. Greta Thunberg vyhlásila výjimečný stav planety a kdekdo hledá „zdroje“ materiální a hlavně finanční, jak svět zachránit.

Migrace, stěhování národů, osídlování jsou podobným fenoménem posledních let a lze je využívat stejně jako zneužívat k tomu, aby volené i nevolené politické a ekonomické elity mohly vstupovat do informačního pole, do kterého je dovolený přístup jen vyvoleným. Asi opět nikoho nepřekvapí, když si řekneme, že jde o problém globální, jehož hybatelem je především a možná jedině „informační chudoba nezúčastněných“ (podle Bystřického).

Konečně jako mana  nebeská přišla na svět rychle a nečekaně virová krize. Kdo má delší paměť než dnešní nejmladší občanská generace,  ví, že jakýkoli mimořádný stav nouze, za který odpovídá stát a jeho silové nástroje (v Manifestu se říká utlačovatelů) je stav a situace  opakující se v dějinách lidstva od nepaměti a neustále. Když už nepomůže vyhrát válku atentát na následníka trůnu, ani vražda prezidenta Spojených států nebo italského ministerského předsedy, tak to vždy alespoň za pokus stojí. Někdy stačí, když padne vláda a je zvolen nový prezident.

U nás doma, jen během jednoho průměrného života jsme mohli zažít takovou situaci hned několikrát.  Za druhé světové války a hned po jejím konci,  v letech, kdy se hledali a objevovali rozvraceči, škůdci, zrádci a agenti cizích mocností (včetně mandelinky bramborové). Kvůli kvůli pokusu  o kontrarevoluci dorazilo do Československa hned pět armád sousedních států, a konec konců, ani bez Charty 77 by nebylo možné pronásledovat a stíhat zaprodance a zrádce v alespoň trochu mimořádném režimu. A slavná listopadová revoluce? Možná by se povedla i bez „zvířecky ubitého studenta Martina Šmída“, ale všechno by asi šlo mnohem pomaleji.



Je, samozřejmě, pravda, že vyhlášení nouzového stavu,  v třeba ústavami povolené podobě, ve většině členských států EU, umožní vládám zasáhnout proti těm, kteří tvrdí, že je to nezajímá a budou si dělat co chtějí Stejně ale i proti kritikům  těchto vlád a jejich zpravodajských služeb. Ale která z těchto vlád a vladařů se takové nabízené příležitosti dokáže vzdát?  Donald Trump  ani turecký prezident Erdoğan to asi nebudou. Chuť moci je  v nejrůznějších, možná ve všech,  koutech světa stále stejně žádoucí artikl.

Koronavirus, dramatická změna klimatu a migrace jsou součástí aktuální politiky nejrůznějších o moc usilujících skupin politického zákulisí, které nemají zábrany s nimi pracovat jako s nástroji utlačování a znevolňování člověka člověkem. Co je to pár tisíc běženců na řecko-turecké hranici ve srovnání s plánem vytvořit nejdříve jen unii turkických států,   později snad velestát, ale v každém případě centrum regionální moci. Jak dopadnou prezidentské volby ve Spojených státech pod zorným úhlem  věčnosti hesla Amerika First? A jak to bude s centrem mezinárodní politiky nebo jen s globálními „centry řízení světa“, když nezapomeneme na to, že v Ruské federaci nebo v ČLR a v ČR na Tchaj-vanu se události budou vyvíjet jinak, než si představují Senátoři  PČR, pražský primátor nebo městské zastupitelstvo v Řeporyjích? 

Už jenom zpráva o tom, že německá kancléřka mluví o možnosti 60-70% úhynu občanů SRN (doufejme, že jde jen o mediální nesmysl) díky epidemii,  svědčí o tom, že je chorobou současného světa narušení rovnováhy citů a rozumu, které zas tak moc nikoho nezajímá.  V temném středověku se chodilo v době epidemií do kostela, i když to bylo zdraví nebezpečné.  Útěcha ve víře také vždy nepomáhala, ale přece jen to bylo lepší   útoky na sklady a obchody konzumních kobylek vychovaných, aby nepřemýšleli, ale kupovali, vařili a jedli.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)