Co nám k tomu můžete říct pane Zbřile?
„Ono se to opravdu zdá, ale já jsem trochu předsudečný, protože jsem zažil, když se na střední škole začalo vyučovat socialistické plánování. Ten paradox byl v tom, že na naší střední škole nás to socialistické plánování učil pan profesor Glos, který byl starý „baťovec“ a který byl vychován v tom nejenom baťovském podnikatelském duchu, ale i těmi velkými národohospodáři první republiky, mezi kterými byli jednak stoupenci volné soutěže, řekněme kapitalismu volné soutěže ale také řízení národohospodářských soustav bez přívlastku. To co na tom bylo tehdy zajímavé a stojí za připomenutí je to, že socialistické plánování nejenom ve společnosti, ale i do hlav těch mladých studentíků se nalévalo jako „norimberským trychtýřem“ a museli jsme se učit takové základní poučky, které se hned vzápětí ukázaly jako disfunkční, ale protože to ty ideologické důvody vyžadovaly, tak se tak činilo,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
A současnost…
„Mě to opravdu dnes připomíná tu tehdejší dobu, kdy jakési centrum, pokud možno neviditelné vysílá informace, příkazy a rozesílá na všechny strany hromadu makulatury, kde se přikazuje s čím se může obchodovat, co se má vyrábět a s čím se nesmí libovolně zacházet, takže se té výrobě a obchodu ponechá volnost. Ona to nebyla jenom ta hra na neviditelnou ruku, ono to bylo z ideologických důvodů potíráno jako div ne národohospodářský zločin a mimo jiné byli také v padesátých letech odsuzováni lidé za nějakou modchylku od té státní doktríny.
Socialistické plánování byla instrukce, která jednak přicházela z Moskvy, šířila se do všech takzvaně socialistických zemí, někdy úspěšně, někdy neúspěšně, ale v Československu si zažila opravdu dobu velkého rozkvětu.
A když se dneska dozvídám, co všechno smím a nesmím, nejde jenom o nějaké sankce, ale jde o to jestli můžeme vyrábět elektřinu a prodávat elektřinu nebo jestli můžeme vyvážet a dovážet uhlí a navíc ten příkaz dává anonymní centrum nebo nám zprostředkuje to sdělení, informaci nějaká paní, která může být jaksi i docela sympatická, ale je nedůvěryhodná,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Socialistické plánování….
„A protože nejen Václav Klaus a celá jedna generace ekonomů a ekonomických ministrů tady mluvila o neviditelné ruce trhu, ale ona se skutečně fakticky prosazovala. To že se to ukončilo pod záminkou války na Ukrajině, pod záminkou nějaké energetické krize, to je vlastně jenom třešnička na dortu, protože to ž je o návratu k socialistickému plánování rozhodnuto a možná, že by Václav Havel byl překvapený, že se řítíme do doby, kdy se zase budou plánovat dovoz a distribuce banánů, aby na ně lidi nemuseli stát ve frontě, že se bude rozepisovat plánovitě výroba toaletního papíru, výroba posledního hřebíku do prkna, o který nikdo nebude vědět, kde má být připevněno.
Prostě ideální stav kapitalistické volné soutěže nebo rigidního socialistického plánování v podstatě neexistuje, stejně si život najde tu optimální cestu k nějaké prosperitě, ale jednak to dá práci a jednak to bude stát hodně peněz, ale hlavně hodně lidské energie a hlavně velké ztráty sebevědomí a důvěry, že se podílíme na dělání dobré věci?“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
