Zbořil: Politici mají zvláštní schopnost rychle zapomínat
politika
<< VIDEO >> Skončily prezidentské volby a co můžete k výsledku, že vyhrál Petr Pavel nám říct?
Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
28. ledna 2023 - 16:20
Co můžeme očekávat pane Zbořile?
„To je složitá otázka, ale téměř místopřísežně prohlašuji, že nemůžeme očekávat spojení rozhádaného národa, sloužit všem stejnou vůli a se stejnou intenzitou, jak o tom pan generál-prezident mluvil ve své předvolební kampaní. A pak se také, samozřejmě, budou dít jiné věci než, o kterých kampaň nebyla. Ale nebude vina kandidátů nebo vojenského kandidáta, to je a bude způsobeno charakterem přímé volby, a tím, že ve volební kampani proti sobě dva pozůstalí kandidáti vystupovali jako úhlavní nepřátelé. Ale k tomu se budou muset zmobilizovat tábory příznivců, kteří se převáželi už během kampaně autobusy z místa na místo. Alespoň jak nás někdo informoval o té Ostravě. Údajně také na Staroměstském náměstí, na mítincích pana prezidenta to tak vypadalo jako v dávné minulosti. Ale to se prostě nestane, to se nemůže stát, protože každodenní chod politiky, jejíž se stane pan prezident Pavel součástí, běží úplně jiným řečištěm a jiným směrem.
Snaha být nad takovou politikou je nemožná. Prezident se musí ponořit do vnitřní politiky a začne plnit své úkoly, které má nejenom v souladu s vládou a jako hlava státu, protože on je podle Ústavy součástí moci výkonné, ale také v ad hoc celé řadě jiných operacích a agendy, které prezidentské funkci přísluší. Bude muset nějak reprezentovat - to si umíme představit, stejně jako kam bude jezdit, jak se bude vyjadřovat o našich spojencích, ale také bude muset jmenovat soudce Ústavního soudu. Bude mít další povinnosti jmenovací a je otázka, jak právě se on s tou svojí, řekněme monotematickou intelektuální výbavou politického generála, bude umět vyrovnávat. To ale už neovlivníme a snad tomu budeme moci alespoň přihlížet,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
Jak to je s jeho komunistickou minulosti, jak je vidět, se občané a politici vyrovnali a jemu asi také nevadí, jak připomíná Michal Kocáb, co by tomu řekl prezident Havel?
„Pan prezident Havel by se s tím jistě vyrovnal také, vždyť byl zvolen 300 členy Národního shromáždění, to znamená toho „komunistického“, toho, které z podle Ústavy podléhalo vedoucí roli strany, bez jediného protestního hlasu. A jmenoval prvního předsedu vlády komunistu, dokonce vysokého funkcionáře aparátu strany, předsedou vlády.
Takže myslím, že politici mají takovou zvláštní schopnost rychle zapomínat a rychle si vymýšlet něco jiného. Ironie Vojtěcha Filipa, který říká že kádrová práce KSČ nebyla tak špatná, když máme dnes dva komunisty soupeřící o funkci Hlavy státu (tak to je jen taková legrace a vtípek), ale něco na ní je. Je to zřejmě to, proč se Michal Kocáb tak rozzlobil, když se ptal, proč máme dva komunisty, kteří usilují o post prezidenta. Jeho zloba byl pokus o obhajobu Sametové revoluce, které on se také nějakým způsobem účastnil třeba tím, že přispěl, jak neustále připomíná, k odsunu Sovětské armády. Ale všimněme si, že když mu „domluvili“, tak zase z té své zlobné kritiky trochu ubral.
Ale co má dělat těch 70 možná 150 tisíc lidí postižených lustračním zákonem, když jsou doživotně vyřazeni z hodnotného občanského života a tady důstojník, vysoký funkcionář v armádě a připravovaný na působení v zahraničí, bude prezidentem. To znamená, že, nejenom tím se relativizuje členství v Komunistické straně, přísaha na věrnost Armádě ČSSR a vojskům Varšavské smlouvy. Dokonce bych řekl, že už je to zapomenuté, ale myslím, že i příslušníci některých represivních složek komunistického státu, kteří už jsou a ještě budou nějakým způsobem zřejmě tolerováni to budou mít dobré.
Ještě bych k tomu ad marginum dodal, že Evropě se to líbí: Javier Solana protestoval jako významný levičák proti NATO a o několik let později se stal jeho generálním tajemníkem. Jan Kavan nikdy nezastíral svůj příklon k levici, byl kdysi dávno členem KSČ, a dotáhl to až na předsedu Valného shromáždění OSN. Karel Che-Kovanda byl předsedou RB OSN, německý radikál Joschka Fischer na MZV SRN, a Jens Stoltenberg, současný generální tajemník NATO, se jako adolescent pohyboval v prostředí, které bylo „rudé“.
Ono se v té politice toho dá změnit, když umíme zapomínat, během několika dnů opravdu hodně,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.