Svátek má: Gustav

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Pozor „na to": Některé války se opakují, ale i s výsledky!

Zbořil: Pozor „na to":  Některé války se opakují, ale i s výsledky!

<< VIDEO >> V našem historickém okénku si můžeme připomenout, že  obvykle se na léto  plánovaly válečné operace proti Rusku. Z Východu, ze Západu. Tak tomu o bylo i v roce 1812,  kdy zaútočila část Evropy pod velením  Napoleona Bonaparte. 

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
30. června 2021 - 03:20

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Mne zaujalo zejména to, jak se k tomuto výročí postavila Česká televize, která uvedla v den výročí spuštění německého plánu Barbarossa, to znamená masivního útoku na  Východ ve třech směrech,  film zřejmě  britsko-francouzské produkce.  Nevím, která ta produkce měla tom větší podíl, v programu České televize bylo napsáno, že také Česká televize tomu byla někde nablízku. Ten program byl nazván „dramatickým dokumentem“ a trval přes dvě hodiny," uvedl v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil..

Historie s přesahem do současnosti...

„První část se nazývala Borodino a byla věnovaná počáteční fázi útoku, i když tam třeba některé  detaily o přítomnosti třeba knížete Schwarzenberga s kontingentem rakouské monarchie,  anebo dalších vojáků z nizozemského království a  z různých evropských zemích (bylo jich  víc než deset), se příliš nepřipomínalo. Ale ta první fáze byla popsána velmi zodpovědně a řekl bych historicky mimořádně přesně. Dokonce bořila  ýty a legendy a známé stereotypy, které se objevují okolo této  „války a míru“ na východě Evropy, přerušené právě Napoleonovou expedicí. 

Druhá část se jmenovala Berezino,  a ta se v podstatě týkala toho,  jak se východní fronta rozpadala a jak Napoleon trval na zachování své přítomnosti dokonce jednu dobu i v Moskvě,  a jak později nařídil ústup, který se  změnil v jeho osobní skoro zbabělý útěk a opuštění armády  v promrzlých východních dálavách Evropy. V této části filmu se o tom mluvilo jako o konci „tažení na Východ“, o konci Napoleonova výboje.
 
Byl to pokus o pravdivé zobrazení událostí a osobností této války. Např. dříve oslavovaný „geniální vojevůdce“ Kutuzov, tam byl popisovaný jako chybující generalissimus, naopak jinde „nerozhodný“ car Alexander I. je zde prezentován jako vůdce, který po zkušenosti s prohranou bitvou  u Slavkova, které se osobně zúčastnil, se poučil  z této porážky a podpořil rusko-německou generalitou kritizovaného Kutuzova a jeho vojenská  rozhodnutí, jejichž důsledkem byla vypálená a vyrabovaná Moskva.  Tato interpretace zde byla prezentována jako správná,  téměř geniální, a podpora váhajícího Kutuzova prý způsobila zánik evropské Napoleonem vedené armády,  od této doby kráčejícího od porážky k porážce.  

Takto jednoznačná interpretace zní trochu neuvěřitelně, ale zřejmě jde zase jen o „novou historii“, která se pokouší hádat ze známého  výsledku.
 
Dokument byl vyroben  velmi kvalitně,  obrazově se  opíral  o historické rešerše různých autorů,  které nezaostávají za dosavadními i aktuálními  výzkumy tohoto tažení na Východ. O důvodech proč právě Česká televize uváděla tento hraný velko-dokument právě ve výroční den zahájení operace Barbarossa se můžeme jen domýšlet.  Snad jsme si měli všimnout jeho agitačního a apelativního podtextu, toho, že válka na východní evropské frontě není zrovna tím nejlepším řešením problémů, které mezi východem, středem a západem Evropy vznikají,"  popisuje Zdeněk Zbořil.
 


Některé války se opakují...

„V naší dnešní rozbouřené  době to nechci přičítat výsledkům summitu Biden-Putin, protože program Borodino-Berezina byl natočený dříve a  jeho zařazení do programu České televize se plánovalo také již před delší dobou. Třeba je to jen kouzlo nechtěného. Ale je zajímavé, že souvislost s tím byla až nadrealisticky reprezentována, včetně více nebo méně skryté předzvěsti případné současné porážky  armád, které v zájmu ekonomickém, například, se snaží dobývat tu obtížně dobyvatelnou rozlehlou zemi.  Zemi, která není jen velká jak si ji ukazujeme  na mapě, ale je také velice pohyblivá a neohraničená vnějšími i vnitřními hranicemi. Vždycky  jsem upozorňoval své studenty na to, že Rusko má velkou tradici neexistence pevných hranic, že je to země, která je ovládaná kupci a státními byrokraty, dnes řekněme oligarchy, že je to země, kde mají rozhodující slovo vojáci, a to i ti, o kterých často říkáme, že se připravují na válku,  která už byla.

V oněch dvou prezentovaných částech historie Napoleonova tažení do Ruska se vlastně , možná jen náhodou, ukazuje, že některé války se opakují, anebo se mohou opakovat.  a  „memento mori“, které si z toho můžeme vzít  je skutečnost, že bychom měli velmi pozorně sledovat, co se děje na východě Evropy. A nevěřit každému buď profesionálnímu, nebo amatérskému geopolitikovi, anebo politikovi bez vlastního názoru,  přejímajícího názory někoho  z bližšího i vzdálenějšího zahraničí,  a někdy dokonce  ještě nadvakrát  zprostředkované a o to víc nebezpečné,  dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.



(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)