Svátek má: Anastázie

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: I „podivná diplomacie“ může být začátkem války

Zdeněk Zbořil: I „podivná diplomacie“ může být začátkem války

<< VIDEO >> Když se nedodržují pravidla diplomacie, tak je to známkou toho, že svět se dostává do situace, kdy diktuje ten, kdo má více zbraní a je ochoten je použít, říká Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
20. března 2021 - 03:20

Tento týden jsme svědky odvolání velvyslance ke konzultaci,  konkrétně ruského velvyslance do Moskvy,  co to vůbec znamená, používá se taková akce jako předehra války nebo něco podobného? 

Co vy na to pane Zbořile?

„Učí se to  na každé diplomatické akademii nebo na každé škole, kde se učí dějiny diplomacie a zabývají se tam vztahy mezi státy, národy,  a zejména pravidly, kterými se řídí.

Odvolání velvyslance ke konzultacím do mateřské země je jedním z významných kroků, které svědčí o tom, že vzrůstá napětí mezi nejméně dvěma státy,  nebo mezi jedním státem a skupinou států,  a je to už ale jenom další krok, který je projevem  faktu, že k nějaké změně došlo. Tím první ještě neformálním aktem obvykle bývá  vzájemné pomlouvání se,  nebo chcete-li jenom kritika a vzájemná kritika chování jednoho nebo druhého státu.

Dalším krokem je  obviňování z konkrétních činů,  které snižují úroveň vzájemných vztahů. Třetím krokem, již hodným pozornosti různých politicko-vpjenských institucí,  je zaujetí nepřátelského postoje a jeho formální vyjádření. Tím může být například jmenování konkrétního státu na seznamu nepřátel.  

Už za Billa Clintona a ještě George Bushe se používalo v dobách jeho administrativy se k tomu používalo v diplomacii neobvyklého  pojmu „rouge states“ (darebácké, zlotřilé státy“, kterým se říkalo, že nejen státy, ale i jejich reprezentanti jsou „darebáci“.

Další jsou podivná dehonestující označení  jako diktátor a diktatura, totalita pro země, které se sami oficiálně považují za lidovou demokracii nebo jsou teokracií nebo  jen jiným typem politického uspořádání, než za který je jedna dotčená strana považuje.

Teprve za tohoto stavu  následuje podání nóty nebo vzájemná výměna nót,  předvolání velvyslance nebo odvolání velvyslance ke konzultaci v mateřské zemi.

Potom mohou být další kroky už po sobě rychle jdoucí a směřující k projevům  a nepřátelství prostřednictvím vyhlášení války.  Tak se tomu učí budoucí diplomati a ještě v devatenáctém století, a někdy i ve století dvacátém se tato pravidla většinou dodržovala. Jak ale všichni dnes dobře víme, pokrok se nedá zastavit a dnes už  jsme na daleko vyšší úrovni, nebo chcete-li, v hlubším propadu chování zdvořilosti ve vztazích mezi státy. Na mezinárodním poli sice všichni vědí, a OSN by měla dbát se na to nezapomínalo,  jak se mají chovat, ale to, aby se  alespoň elementární pravidla dodržovala se mnohým, obvykle těm nejmocnějším, zdá být nadbytečným,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Vypadá to tak, že kdo má větší svaly, tak nedodržuje žádná pravidla…

„Zajímavé jsou celá staletí po 1648, ale i doba  „evropského koncertu“ po Vídeňském kongresu v 1815. Zajímavý je z diplomatického hlediska např. chování druhé i třetí Velkoněmecké říše,  která zacházela  s diplomatickými pravidly svévolně, ale přesto se jich výjimečně dovolávala.  Zajímavé je třeba i chování Spojených států a Japonska,  nebo Japonska vůči Spojeným státům v předvečer Pearl Harboru, kdy došlo k absurdní situaci a velvyslanec Japonského císařství přichází odevzdat vyhlášení války Spojeným státům až asi dvě nebo čtyři hodiny po zahájení bombardování americké námořní základy na Havaji. to znamená po zahájení nepřátelského vojenského aktu.

Za zmínku stojí i měsíce trvající diplomatická jednání mezi vládami Francie, Velké Británie a Sovětském svazu, který se cítil být ohrožen  dohodou čtyř velmocí v Mnichově 1938 a až do srpna 1939 nebylo jasné, zda k nějaké dohodě dojde či nikoliv. Jedná bylo pak přerušeno dohodou mezi Německem a Sovětským svazem, a dodnes jsou tato jednání rozdílně interpretována jsou diplomacií nástupnických států na těchto jednáních před 88  lety zúčastněných.

Pravda je, že se dnes a v různé podobě přísně nedodržují školometská pravidla z dějin  diplomacie, ale vždycky to svědčí jen o tom, že se v mezinárodní politice děje něco, co může být nebezpečné,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.

A v současnosti Rusko-USA…

„Někde jsem četl, že prezident Spojených států Joe Biden je vlastně hologramem, čímž  autor chtěl říct, že se jedná o médium, které tlumočí názory nikoli své, ale někoho jiného. To znamená zájmových skupin, ať už se jedná o „nevolené elity“ vojenských skupin nebo finančních domů anebo nějaké jiné entity vojensko-průmyslového komplexu a tak dále. 

Ale ono se o něco podobného jedná i na  druhé straně. My jsme, díky tomu špatnému zacházení s jazykovými prostředky a diplomatickému pojmosloví v našich médiích zjistili, že za všechno zlo v Ruské federaci může Vladimír Putin, který je navíc ještě vydáván za hlavu Sovětského svazu. Ale ono to ani tam není tak jednoduché. Pravda je, že Ruská federace těží z velké tradice diplomacie Sovětského svazu, ale také z carské diplomacie,  přinejmenším celého 19 století a dodržuje jistá formální pravidla. Ale stejně nevíme,  zda náhodou tím hologramem není také Vladimír Vladimírovič, protože i v Rusku existují zájmové skupiny, podobně jako ve Spojených státech, které mohou usilovat o nepřátelství s  konkurenčními organizacemi nebo státy pokud jsou ty organizace garantovány autoritou státu. Dokonce ani nejsme informování o tom, zda  ve vedení Ruské federace a na nejvyšších místech administrativy nejsou lidé, kteří nejednají v úplné shodě,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Takže, kde končí diplomacie mluví zbraně?

„Východisko z toho je velmi nebezpečné, protože pokračování diplomacie válečnými prostředky může být inspirováno nejrůznějšími zdánlivě nedůležitými příběhy. Jednou bombardováním torpédoborce v Tonkinském zálivu, podruhé dovezením sovětských raket na Kubu, jindy zbraněmi hromadného ničení ži zásobami otravných látek v Iráku, Sýrii.  Neb filmovým příběhem o novičoku ve Velké Británii nebo v České republice.

Teatralizovaná ohniska nebezpečí se vytvářejí velice snadno, zejména pokud existují vojenské základny po celém světě a pokud působí skupiny profesionálních žoldnéřů v zemích, o jejichž existenci často ani nic nevíme.

Pravda je, že ještě druhá světová válka začíná nejen přepadením Polska a později přepadením Sovětského svazu, ale ze strany Francie a Velké Británie vyhlášením války Velkoněmecké říši. Pravda ale také je, že ani tehdy se  už tehdy nedodržovala pravidla diplomacie.  Zopakujme si, že když se nedodržují i na nejpodivnější pravidla,  tak je to vždycky známkou toho, že se svět dostává do situace, ve kterém platí jenom to, kdo má víc raket, kdo má silnější nukleární odstrašující prostředky, kdo má silnější a mocnější zbraně hromadného ničení a kdo je ochoten jich použít.  A jak říkal Albert Einstein, může se stát, že v té příští válce bude rozhodovat jenom to, kdo bude mít silnější klacek, “ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)