Svátek má: Laura

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Manolis Glezos Bella Ciao!

Zdeněk Zbořil: Manolis Glezos Bella Ciao!

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem „historickém okénku“ bychom si mohli připomenout Manolise Glezose, řeckého politika a publicistu, který v devadesáti osmi letech zemřel 30.března 2020.

Zdeněk Zbořil, politolog
1. dubna 2020 - 03:20

Co nám o něm řeknete pane Zbořile?

Kdyby neprobíhala malá válka mezi dvěma členy NATO na řecko-turecké hranici, anebo kdyby se ještě před několika lety celá Evropa nezabývala uzavřením řecké ekonomiky do dluhové pasti, asi bychom se o Řecku nedočetli v českých tištěných médiích. A snad jej ani nezahlédli kromě reklam turistických kanceláří a občasného připouštění Mamma mia na obrazovky českých TV.

Po zprávě, že zemřel nejstarší poslanec Evropského parlamentu, 98letý Manolis Glezos (Μανώλης Γλέζος, 1922-2020) tomu bude možná nějakou chvíli jinak. Komu jinému by se slušelo zazpívat Bella ciao!, celosvětově známou italskou hymnu odporu oslavující padlé bojovníky antifašistického hnutí, než  hrdinovi a symbolu celoživotního boje za svobodu než právě tomuto velkému a věčně mladému starci!



Pro české bojovníky proti komunismu, stále ještě zápasících se skoro sto let mrtvým V.I. Leninem, o kterém jsme  už v letech tzv. totality věděli, že je nejen věčně živý, ale že také věčně živí, to bude příležitost si trochu na svá hrdinství opět zavzpomínat. Předpokládejme téměř s jistotou, že  ještě budou vědět, že Glezos jako devatenáctiletý vylezl se svým přítelem Apostalostem Santastem po obsazení Řeckého království německou armádou na Akropolis a odstranil odtud potupnou vlajku nacionálně socialistického a dělnického Německa. Ještě během války byl jako odbojář třikrát zatčen a po válce, během války občanské, stál na straně protivládních partyzánů a podporoval je jako šéfredaktor komunistického deníku.

Měl zkušenosti se spoluprací cizích armád, německou i britskou,  které se snažily svoje úsilí koordinovat v neprospěch řeckých partyzánů partyzánům, už tehdy prozíravě označovanými za komunisty. Britové, později zachránci řeckého  režimu, který byl i ve své době považován za vojenský (plukovnický) a fašistický, měli tenkrát kromě propagandy k dispozici  napalm a později i letadla US Forces.



Bylo to  v době po vyhlášení Trumanovy doktríny, která vyzývala k „zadržování komunismu“,  a tak šel Glezos nejen do vězení (březen 1948), ale byl také odsouzen k trestu smrti. Dostal se do soukolí studenoválečnického soupeření a obě strany sporu jej využívaly jako kladného nebo záporného symbolu svých představ o rozdělení světa. Po vlně protestů z tzv. tábora lidově demokratických zemí, později socialistického tábora, mu byl změněn trest na doživotní (1950). Propuštěn na svobodu už v roce 1954  nepřestal zlobit, řekněme, že trval na svých názorech a přesvědčení, a proto šel do vězení ještě v letech 1958-1962 a 1967-1971. Po propuštění odešel do exilu a do Řecka a řecké politiky se vrátil až jako člen řeckého parlamentu za  Panhelénské socialistické hnutí (PASOK) Andrease Papandrea. Žil pak ve své rodné vesnici a našel si politický program, který by mohl zaujmout  dnešní stoupence  přímé demokracie a zeleného ekologismu.

Jako osmdesátiletý založil hnutí Aktivní občané (2002), které se stalo členem koalice SYRIZA a podporoval všechny, kteří oponovali před EU rezignující řecké vládě. Ještě v jeho osmdesáti osmi letech stálo za to řeckým represivním složkám hodit na něj granát se slzným plynem a napadnout ho při demonstraci na náměstí Syntagma. Ve volbách do Evropského parlamentu  2014 byl zvolen s největším počten hlasů ze všech řeckých kandidátů. Poslancem se stal ve svých 92 letech a byl nejstarším členem EP. Když se stával stále váženějším občanem, Athénská universita mu udělila čestný doktorát za práci Fenomén odcizení v jazyce.

Ty, kteří mu už dávno nechtěli naslouchat, vzrušil tehdy, když požadoval na německé vládě, aby se nepodílela na perfidním systému půjček a zadlužování evropských zemí a jejich afrikanizaci (kolonizaci), ale aby zaplatila Řecku válečné škody, které její armáda způsobila v letech druhé světové války. Bylo to jen gesto, na které nepřistoupili a nemohli s ním souhlasit ani členové spojenecké koalice z let 2SV, ale zejména pak Velká Británie, která by se mohla stát dalším druhým potenciálním plátcem.

Glezos byla pozoruhodná politická osobnost zejména ve srovnání s „maňásky“, kteří jsou na evropském jevišti voděni zdola, shora a kdekým, až si dokonce můžeme myslet, že nikým. Předseda levicové SYRIZy Alexis Tsipras o něm v okamžiku smrti prý řekl, že byl statečný, přímý a bojovníkem až dokonce. Aktivně prožil německou okupaci, řecký režim fašistických plukovníků. Nastavil zrcadlo nejen těm, kteří se dnes vydávají za evropskou levici, stejně jako dodnes provokuje ty, kteří jej pomlouvali, anebo o něm alespoň mlčeli, aby se jim nestal svědomím.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)