Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Zase jde o velmi zajímavou věc, protože tyto dvě teze vyvolaly, zejména u nás, spoustu mediálního nesouhlasu. Mluví se o tom, že to jsou Putinovy ideje pro nadcházející válku, ale my bychom neměli zapomenout, že už naše rodačka Madeleine Albrightová kdysi mluvila, dokonce i jednou jako ministryně zahraničních věcí, a potom to opakovala několikrát, že Rusko je příliš bohatá země na to, aby mohly jeho zdroje patřit jenom jedné zemi. Na začátku vojenských událostí na Ukrajině dokonce americký prezident Joe Biden prohlásil, že nejde o to vést válku, aby Rusko bylo zničeno, ale že jde o to, aby bylo vyčerpáno a oslabeno.
To jsou dva přístupy diplomatů, ať už mluvíme o Madeleine Albrightové a nebo o Joe Bidenovi, jako o prezidentu Spojených států, starém znalci diplomatické řeči, které skutečně leží na stole a je pravda, že to v Rusku našlo až teď odezvu. Právě v tom posledním projevu Vladimira Putina, kdy v podtextu toho odůvodňování proč ruská armáda vstoupila na jihovýchod Ukrajiny, posílila svůj kontingent na poloostrovu Krym a útočí jižním směrem, se to dalo předpokládat,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Krym…
„Už je zajímavé také to, že například o Krymu se mluví vlastně v jen geografickém smyslu, je to tedy poloostrov Krym jako něm mluvili Britové v 19.století. Je to jen strategická oblast, která má sloužit ke kontrole Černého moře, ale neslyšel jsem v poslední době, aby někdo, dokonce i z našich televizních zpravodajů, kteří se tím intenzivně zabývají, aby místo toho slova Krym řekli, že se jedná o Autonomní republiku Krym. Autonomní republika Krym byla součástí Ukrajiny a jako autonomní se rozhodla odtrhnout od Ukrajiny. My politický název této oblasti záměrně nepoužíváme a mluvíme jen o Krymu jako strategickém prostoru.
To samé by samozřejmě Rusové mohli s odkazem na ruské dějiny říkat, když si vzpomenou, kde svatý Vladimír přijal z Byzance křesťanství, protože to bylo právě na Krymu. Navíc byl v této souvislosti prohlášen za svatého, i když on zase tak svatý nebyl. Byl to také dobyvatel a trochu úsměv budící postava textu Karla Havlíčka Borovského,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Roztrhání, rozdělení Ruska…
„Prostě tím chci říct, že když chodíme pro argumenty do ruských dějin a Východořímské říše, musíme být velmi opatrní a nezaplétat se do věcí, které nám nejsou srozumitelné, nebo které nejsou součástí naší kultury a našich společných dějin. Přeci jen je to jiný svět, zdá se, že některým politikům dnes neznámý.
A když se někdo rozhodne rozbít Rusko na jednotlivé geografické celky, tak se musí zamyslet nad tím, jestli ono už rozbité je, protože ruské pojetí historie, a její zemský nacionalismus nemá sloužit k tomu, abychom pojmenovali Ruskou Ukrajinu, abychom pojmenovali Gruzii jako Ruskou Gruzii, stejně tak Kazachstán, Uzbekistán a další země. Takže to je jen jeden problém, a pak bychom si měli být jisti, zda Ruská federace je skutečně homogenním celkem a zda není dávno rozdělená, nejen díky nějakým oligarchům, ale také těžebním společnostem a všem těm, kteří v Rusku, v Jekatěrinburgu, v Moskvě, v Petrohradu stavějí mrakodrapy. Nebo investují do těžby titanové rudy někde na Dálném Východě a mají už pod kontrolou dokonce naftu a plyn na úrovni, že mohou soupeřit s ruskou státní doktrínou. Možná, že právě myšlenky rozdělení dala vzniknout idejím nového sjednocování, nějaké nové integrace. To, předpokládám, si možná ani současní válečníci zas tolik nepřejí,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
