Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„My dneska o tom mluvíme až příliš často v souvislosti s mobilizací, která byla vyhlášena na území Ruské federace a zřejmě novináři a zpravodajové opakují zejména takové zprávy, o kterých se domnívají, že chtějí slyšet.
Pravda je, že válčit se nikdy nikomu nechtělo a nechce, a že to co se odehrává v Rusku, ty kolony aut na hranicích do zemí, kde ty údajné rekruty nikdo nechce, jsou neustále na repertoáru České televize, ale i ostatních zpravodajských relací. Problém je, že si myslíme, že se jedná o něco jiného než v minulosti. Před válkou se vždy utíkalo - před první světovou, druhou světovou válkou a to v době, kdy lidé ještě nevěděli, že ta druhá světová válka skončí v koncentračních táborech a plynových komorách a první se změní v masakry na jednom malém úseku západní fronty.
Ale my víme, že se před válkou utíkalo už za rakouské a rakousko-uherské monarchie, za Marie Terezie i Františka Josefa I., a jistě bychom našli v minulosti, a nejenom v našich zemích, spoustu jiných příkladů, protože tyto příběhy jsou obsahem celé velké historizující české literatury,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Před válkou utíkali a utíkají všichni…
„V moderní době si můžeme vzpomenout na Formanův film Hair (Vlasy), ve kterém se to téma objevuje v souvislosti s Vietnamskou válkou, nebo přesněji s americkou válku ve Vietnamu, a rekruti se snaží vyhnout povolávacímu rozkazu. Vzpomeňme si, že dokonce pozdější prezident Bill Clinton byl svými politickými konkurenty znevažován, protože uprchl ze Spojených států před povolávacím rozkazem, původně do Stockholmu a pak se dokonce zastavil někde v Rusku a projel Prahou.
Takže událost, o které zde dnes mluvíme, není tak nová, je to skutečně historický fenomén, který se objevuje v okamžicích válečného nebezpečí všude ve světě, na všech stranách bojišť a jen bychom si měli zapamatovat, že nejen Češi nebo občané České republiky jsou schopni utíkat před ještě fyzicky neexistující válkou, ale dokonce i před ekonomickou nepohodou. Zatím jezdí jenom do Chorvatska nebo do Řecka, jak připomíná Miroslav Kalousek, ale útěk před mimořádnou a nebezpečnou situací je úplně stejný jako chování těch ruských rekrutů nebo ukrajinských rekrutů na obou stranách rusko-ukrajinské fronty,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz
Od roku 1954, kdy Boris Vian napsal svou píseň Dezertér se zpívá v Evropě i Spojených (v emotivním podání Joan Baez) stálé naléhavě (zde v překladu Tomáše Dvořáka):
Vám pane prezident, teď píšu těch pár řádků, a doufám na oplátku Že budete je číst
Dnes ráno doručil Mi pošťák povolání Prý mám se hlásit k zbrani Tak zněl ten prostý list
Však pane prezident já nechci lidi střílet Znám lepší kratochvíle Než na ně mířit kvér
A neberte to zle Když tímto vám teď říkám Že nepotáhnu nikam Já budu dezertér
Ač nejsem tolik stár Já viděl funus táty A vím že za granáty Jde koupit jenom žal
Má matka plakala Teď taky leží v hlíně A vysmívá se mině Co nad ní někdo dal
Než pustili mě ven Po letech v kriminálu Tak milá vzala čáru A s ní můj celý svět
Hned ráno povídám Hned s prvním kokrháním Já dám se na toulání A nevrátím se zpět
Pak projdu celý kraj A lidem na potkání Jen s harmonikou v dlani Tu píseň budu hrát
„Nechoďte se bít Vždyť není třeba válek Ty jenom trápí krále Co chtěl by větší hrad
A chce-li prolít krev Ať se ctí při souboji Dá prvně prolít svojí A dá jí prolít houšť.“
Jen vyřiďte těm svým Co jdou mě přivézt k soudu Že umřu pro svobodu
Tak můžou tisknout spoušť
Dnes ráno doručil Mi pošťák povolání Prý mám se hlásit k zbrani Tak zněl ten prostý list
Však pane prezident já nechci lidi střílet Znám lepší kratochvíle Než na ně mířit kvér
A neberte to zle Když tímto vám teď říkám Že nepotáhnu nikam Já budu dezertér
Ač nejsem tolik stár Já viděl funus táty A vím že za granáty Jde koupit jenom žal
Má matka plakala Teď taky leží v hlíně A vysmívá se mině Co nad ní někdo dal
Než pustili mě ven Po letech v kriminálu Tak milá vzala čáru A s ní můj celý svět
Hned ráno povídám Hned s prvním kokrháním Já dám se na toulání A nevrátím se zpět
Pak projdu celý kraj A lidem na potkání Jen s harmonikou v dlani Tu píseň budu hrát
„Nechoďte se bít Vždyť není třeba válek Ty jenom trápí krále Co chtěl by větší hrad
A chce-li prolít krev Ať se ctí při souboji Dá prvně prolít svojí A dá jí prolít houšť.“
Jen vyřiďte těm svým Co jdou mě přivézt k soudu Že umřu pro svobodu
Tak můžou tisknout spoušť
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
