Svátek má: Kristýna

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Vláda národní oběti

Zdeněk Zbořil: Vláda národní oběti

<< VIDEO >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout první svobodné volby v červnu 1990. Poté byla ustavena vláda Mariana Čalfy takzvaná vláda Národní oběti.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
23. června 2021 - 03:20

 Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Stojí to za připomenutí, protože to někdy vypadá jako,  že došlo k nějakému dramatickému zlomu v listopadu 1989,  respektive pak k volbě prezidenta republiky a potom až už následoval  vývoj, který je charakteristický jako politická a ekonomická transformace.  Ale ono to bylo jinak v prosinci 89, kdy ještě Václav Havel přísahal na Ústavu Československé socialistické republiky.Potom došlo ke změně názvu republiky a začaly se projevovat odstředivé tendence ve prospěch české části Československa i její slovenské části. A mimochodem se objevily i hlasy moravistů – Morava a Slezsko, není žádné Česko! Hlavně se brzy změnil název státu na  Česká a Slovenská federativní republika. To znamená, že došlo ke změně ústavním zákonem a ten zákon musel být schválen Národním shromážděním, to znamená Sněmovnou národů a Sněmovnou lidu.musel být schválen Národním shromážděním, to znamená Sněmovnou národů a Sněmovnou lidu.
 
Václav Havel který mluvil nejméně ve dvou svých projevech na začátku roku 90 o tom, že dovede národ k svobodným volbám a pak že se o funkci prezidenta nebude ucházet, čímž nabízel možnost, že by se mohl prezidentem stát Alexander Dubček (nebo někdo jiný z emigrace), tak přesto kandidoval na prezidenta a byl  po volbách  novým parlamentem zvolen prezidentem České a Slovenské federativní republiky. Na to se dnes pozornost už příliš nesoustřeďuje… " říká v úvodu Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

A vláda Národní oběti…

„Málo se zajímáme o to, jak vůbec vznikla ta druhá Čalfova vláda, protože to je vláda, která se tehdy pojmenovala sama jako vláda Národní oběti. A to bylo  svým způsobem zvláštní, až to vyvolalo ohlasy mezi lidmi, kteří se domnívali, že se také může stát, že bude obětován národ.

Ale hlavně dochází k pohybu v politických stranách.  Sociální demokracie, která nepřekročila ani tu povinnou pětiprocentní uzavírací klauzuli a nebyla parlamentní stranou,  se postupným rozkladem Občanského fóra stává stranou parlamentní a dokonce postupně stranou nejsilnější. Jejím prostřednictvím se  objevuje ta nová politická generace, která transformuje Českou tehdy ještě Československou sociální demokracii. Odcházejí ti sociální demokraté z dovozu, jako byl profesor Horák a celá jeho skupina, která obrozovala Sociální demokracii na jaře 1990. 

Ale také se dělají první přípravné kroky k tomu, aby se v lednu 91 ustavila politická strana, která se nazve Občanskou demokratickou,  a dochází k prvnímu konfliktu nebo alespoň k vyhranění dvou tendencí A to je  tendence prosazovaná Havlem jako „nepolitická politika“, která je proti politickému stranictví a vztahuje se k žargonu české politiky z konce 19. století. Ale také k politice stranické.  Václav Klaus je typickým představitelem tohoto druhého politického směru. Navíc použije typologii dělení politických stran na pravicové a levicové,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.



Nové zákony, Klaus, Mečiar, rozdělení republiky, …

„Já si myslím, že bychom neměli zapomínat na vývoj po volbách v červnu 1990, ale i před nimi, protože je také provázen hektickým přijímáním zákonů, mezi nimi i některých ústavních. Dokonce dnešní předseda Ústavního soudu Rychetský říká, že toto období je tím revolučním obdobím, to je to období kdy se mění povaha Československé republiky, kdy se objevují tendence rozdělení na dva státy a celá řada pozdějších významných politiků je nositeli myšlenky rozdělení státu, zániku Československa. To nebyla jenom záležitost Václava Klause nebo Mečiara,  v tom hrál významnou roli především Hrad, Václav Havel a  jeho politické okolí, Až po něm přicházejí  reprezentanti  politických stran,  kteří si představovali, že rozpad Československa jim přinese nejenom dobré jméno někde v zahraničí,  u jejich sponzorů a garantů politických změn v Československu. Ale také věřili, že jim to přinese  hlasy nových voličů u nás doma, což se vlastně nakonec stalo. Ne sice v té míře jak předpokládali, ale dočasně jim to přineslo ne snad jenom jednoznačné vítězství ve volbách, ale silnou politickou pozici v rámci existujícího a měnícího se systému,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.



(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)