Svátek má: Pavla

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Vztahy s Polskem byly vždy zjitřené

Zdeněk Zbořil: Vztahy s Polskem byly vždy zjitřené

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout události z roku 1919, kdy na konci ledna skončila tzv. sedmidenní válka o Těšínsko. Jsou vztahy mezi Čechy a Poláky neustále rozjitřené?

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
3. února 2021 - 03:20

Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?

„Myslím, že zjitřené byly asi tak tisíc let. Ale pravda je, že Habsburkové, když vytvořili to svoje soustátí, tak vlastně rozbili  triumvirát Uherského, Polského a Českého království ve střední Evropě. Střední Evropa se dostala do podivné situace a díky 1.světové válce a Versaillské konferenci se hranice, už poněkolikáté, kreslili na mapu střední Evropy úplně jinak. Ten problém byl s vyhlášením provincií na území Českého státu na Vídeňském sněmu, který se dokonce v Čechách potlačoval vojenskou silou. Podobně bylo napětí na československo-maďarské hranici, protože díky Versaillskému systému evropské bezpečnosti, který měl záviset na vymezení hranic, bylo Maďarsko připraveno o většinu svého obyvatelstva a dokonce o velká území původního Uherska," uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.  

Takže problém Těšínska je letitý…

„Spor o Těšínsko byl pozůstatkem prusko-rakouských válek, ve kterých Marie Terezie, u nás teď oslavovaná jako dárkyně kultury českému národu, ztratila Slezsko a přitom Slezsko nebylo příliš polské, české ale  německy mluvící. Ale na Versaillské konferenci se jednalo o smluvních záležitostech a přitom se vymezovaly hranice a Poláci byli nespokojeni. Takže skutečně došlo k pokusu obsadit české Těšínsko. Tady neexistovala na československém území řádně ustavená armáda, a českoslovenští  vojáci byli oblečení do rakouských uniforem a k nim byli přiřazeni legionáři, kteří se vraceli z různých částí světa,  mezi nimi i francouzští legionáři. Velitelem té jedné operace byl generál Šnejdárek, který byl původně z cizinecké legie, kde dosáhl vysoké vojenské hodnosti,  během Velké války byl na západní frontě a vrátil se do osvobozeného Československa jako představitel nové vojenské moci. Ten podnikl velmi rázné kroky, takže vznikla panika a psalo se v novinách, že generál Šnejdárek chce táhnout na Varšavu, což byla jenom novinářská kachna, ale pravda je , že ohlas toho konfliktu  byl i ve Versailles na jednání těch skupin na té konferenci a  přímo došlo k zastavení postupu rodící se československé armády na určitém vymezeném prostoru. Pak nastala diplomatická jednání, vymezovala se hranice Českého a Polského Těšína,“,“ pokračoval Zdeněk Zbořil.

Problém přetrvává i dnes …

„Pravda je, že to nezůstalo bez pomsty polské vlády v roce 1938 a 1939, kdy Poláci fandili Mnichovské dohodě, aniž by si uvědomovali, že se jich to také  týká a vojáci polské armády byli první, kteří vstoupili na území Československé republiky po Mnichovu 1938, ale také 15.března 1939. Takže ten letitý malý konflikt o území, který má počátek v tom, že polská hranice je pohyblivá  a vždycky byla pohyblivá, vždycky ji vymezovaly jenom řeky Odra, Nisa, Visla a na východě Západní Bug.

Hranice Českého státu, Českého království byly  vždy přírodní. Málo platné jsou to jedny z nejpevnějších hranic na celém území Evropy, porovnejme si to třeba s Německem, ale těch několik anomálií, kterým je Těšínsko a hranice na Dunaji mezi Slovenskem a Maďarskem, tak jsou takovým prostorem sporů, který se třeba bude vracet při nějakých zvláštních příležitostech, kterým můžeme říkat rozpad Visegrádské čtyřky nebo nějak jinak. Může to být znovu problém mezi Českým a Polským státem, mezi Slovenskem a Maďarskem a budeme možná vzpomínat na chování polské armády v roce 1968,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)