Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Já už těm rozhodnutím evropských vlád a Evropské unie, které se týkají záležitostí okolo pohybu na trhu energií přestávám rozumět. Ale na slovech pana ministerského předsedy Hegera mě zaujalo jenom jedno slovo a to, že řekl, že Slovensko bude nuceno přistoupit k „zestátnění“ výrobců nebo distributorů energií.
To, že se to zatím týká jenom jednoho segmentu trhu, je sice také zajímavé, ale já si spíš vzpomínám na to, že se zestátňovalo po 2.sv. válce také pozvolna. Nejdříve to začalo klíčovým průmyslem, tzv. těžkým průmyslem, doly a bankovnictvím, potom přišly na řadu jakékoliv velké podniky s více než 500 zaměstnanci a v dalším sledu už to byli malí živnostníci. Proto jsem na to slovo zestátnění alergický, ale zda to pan ministerský předseda na Slovensku myslel v souvislosti se svou žádostí o dotaci z Evropské unie, to nevím.
Ale zdá se, že jednotlivé země k problému deficitu energií přistupují individuálně a zdaleka už nepůjde jenom o nějaký plyn a elektřinu a naftu. Jistě budou na řadě hnojiva a další suroviny a produkty, které ovlivňují celou řadu ekonomik. A varování, že se blíží kolaps evropského průmyslu je zcela na místě,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz..
Oživení „Rady vzájemné hospodářské pomoci…
„Pokud budeme všichni uvažovat v termínech „zestátnění“ a znárodnění, expropriace aj., Václav Klaus by jistě řekl „likvidaci volného trhu“, tak se určitě nevyhneme tomu, abychom obnovili velkou, slavnou instituci, někdy slavnou, někdy nechvalně známou, které se říkalo Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Sídlila v takovém velkém mrakodrapu v Moskvě, bylo tam hodně Čechoslováků, kteří pracovali jako její zaměstnanci. Možná ještě žijí a mohli by přejít tentokrát někam do Bruselu, na nějaká lépe financovaná místa a prodat tam svoje staré zkušenosti. Protože jakmile začala Evropská komise rozhodovat o tom „kdo, kdy, co“, a myslí tím omezení suverenity národních států, tak už vlastně k tomu plánování produkce výroby a distribuce, dotování zemědělství a předpisům, co se má kde pěstovat, sklízet a chovat, má stejně blízko jako ta slavná Rada vzájemné hospodářské pomoci. Je to na stole jako rozrušená nebo zdivočelá země a je jenom otázkou času, kdy něco podobného se stane skutečností,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
