Svátek má: Iva

Zprávy

Velikost textu:

Afghánistán: O mírovém nevraživém jednání nic nevíme

Afghánistán: O mírovém nevraživém jednání nic nevíme

Zahajovací ceremoniál jednání dvou nepřátel, korupcí prolezlé afghánské vlády s bigotními militanty z Talibanu, se konal před týdnem v Dauhá, hlavním městě Kataru.

Ašraf Ghaní, prezident Afghánistánu
21. září 2020 - 09:01

Vyjednávací týmy dosud uspořádaly tři oficiální schůzky a pět předběžných setkání „kontaktních skupin", aby projednaly program jednání a pravidla rozhovorů. Čili zatím o jednání nevíme nic.

Všichni politici a mediální mágové produkují jenom všeobecné kecy. Kdekoliv na světě vycházejí stejné  „neinformace“, uvádí publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Naprosto typické byly neinformace, které ze sebe vytrousil třeba americký mírový vyslanec pro Afghánistán Zalmay Khalilzad v tweetu v sobotu 19. 9. večer. Napsal, že Rada bezpečnosti Organizace spojených národů vydala prohlášení o mírových jednáních v Afghánistánu, které podtrhuje mezinárodní závazek vůči "svrchovanosti, nezávislosti, územní celistvosti a národní jednotě" Afghánistánu. Čili napsal, že Rada bezpečnosti ze sebe dostala pár formálních keců.

Všichni říkají to samé co vyšmoulil Khalilzad: že by se mělo najít politické řešení, které vyhovuje všem Afgháncům, sjednocuje region a mezinárodní společenství může jednání podpořit. Prý to je „jedinečný okamžik pro Afghánistán… existuje široká mezinárodní podpora pro vyjednané politické urovnání a mír v Afghánistánu,“ krafal Khalilzad. Kromě zoufalých všeobecností se nic nedozvíme.

Pokud Khalilzad napsal, že „existuje široká mezinárodní podpora pro vyjednané politické urovnání“, neznamená to nic, protože neexistuje široká podpora, ale účelová podpora. Jiný typ podpory lze najít v politickém zákulisí Pákistánu, a dalších sousedních státech, v Číně, Indii a Rusku, natož v USA. Podpora EU je stejně důležitá jako hovínka afghánských koz…. Všichni chtějí vydělat na skryté podpoře vládních korupčníků nebo bigotních Tálibánců, s nimiž se dopředu dohodli na různých ekonomických kulišárnách.

Snad jediné co známe konkrétnějšího je, že obě strany se neshodly na několika klíčových otázkách. Např. vláda používá termín "válka", který by Tálibán raději nahradil "konfliktem", říká reportér TOLOnews Karim Amini, který rozhovory v Dauhá sleduje. Mezi další spory patří náboženské otázky a lidská práva, uvádí Amini.

Jenže, ani tato informace není nová, ale průběžná. Tálibán svým bigotním náhledem na islám ospravedlňuje svou agresivní primitivitu. Lidská práva jsou s tím spojená a jdou proti talibanským názorům. I tak je situace žen v Afghánistánu nejistá. Dokonce teprve v této době prezident Ašraf Ghaní schválil návrh, který má uvést jméno matky do občanského průkazu Afghánce. Čili, vlastně ještě nevíme o jednání skutečně nic nového. A ještě to bude pár týdnů trvat.

Je to smutné, ale na vládu bych nevsadil

Kdybych si měl v sázkové kanceláři vsadit, kdo nakonec převezme v Afghánistánu moc, na oficiální vládu bych nevsadil.

Že vládní vyjednávači tahají z hlediska budoucnosti a vyjednávací síly za kratší konec lze vycítit i mimoděk, když např. Donald Trump zaměstnaný ve washingtonském Bílém domě, v pátek 18. 9. se vyjádřil v tom smyslu, že „jednáme velmi dobře s Tálibánem, jsou velmi tvrdí, jsou velmi chytří, velmi bystří. Ale víte, už je to 19 let, a dokonce i oni jsou unaveni z boje…"

Nebo si připomeňme 7. 3. 2020, kdy Trump řekl, že Tálibán by mohl „možná" převálcovat afghánskou vládu poté, co se zahraniční vojáci stáhnou ze země v rámci dohody podepsané mezi oběma stranami týden předtím.

V podstatě je chod afghánské tzv. prozápadní vlády závislý nejméně ze 70 % na financích darovaných od mezinárodních institucí a států.



Zoufalství jako samozřejmost

V hořké glose „Anarchie v Afghánistánu“ (18. září 2020, Mohammad Akbar Paiman přirovnává Afghánistán ke hřbitovu. Hráči na hřbitově jsou USA a jejich šmoulové a bigotní zuřivci z Tálibánu.

Autor píše, že na úkor všech hráči rozehrávali hru, při které navíc začali vytvářet mimozemšťany na afghánském hřbitově říší. Mimozemšťané jsou dvou typů: nebezpečnější a nejnebezpečnější.

Nejnebezpečnější jsou mladí lidé, zatímco starší jsou (jenom) nebezpeční. Starší mimozemšťané jsou typičtí Afghánci, zatímco mladší jsou více usámské typy, které zabíjejí každého, ničí všechno a všechny posílají do ráje, do jejich imaginárního ráje. Někteří lidé navíc nechtějí jít do nebe, ale musí. Žádná volba. Jedinou dostupnou možností je zemřít a jít do ráje…
… Více než deset procent obyvatel hřbitova jsou uživatelé drog. Více než 90 procent zaměstnanců je zkorumpovaných. Největší vtipálek připouští, že více než 90 procent lidí žije pod hranicí chudoby, tak co?
…Hřbitov překonal rekord v celosvětové produkci opia; z času na čas získal celosvětově nejvyšší pozici v korupci. Demokracie, republika, islám a komunistické ideologie - to vše bylo na hřbitově hanobeno. Víte, jaký je důvod všech těchto úspěchů? Nedostatek mozku v lebkách.“ To je ukázka z hořce reálného pesimismu.

Mírové rozhovory doprovázejí konkrétní informace – o počtu mrtvých. Se začátkem jednání střety mezi vládními silami a bojovníky Tálibánu se v několika provinciích prohlubují, zatímco obě strany v Kataru vyjednávají o mírových cestách do afghánské budoucnosti.

Ale vzestup vraždění při jednáních o míru je logický a samozřejmý. Situace připomíná konec alžírského povstání proti francouzským kolonizátorům. V Alžírsku v zahraničním departmentu Francie v letech 1954 – 1962 probíhalo protifrancouzské povstání alžírských islámských nacionalistů. Prezident de Gaulle se snažil od roku 1958 problém vyřešit návrhem, aby Alžířané v referendu rozhodli, zda chtějí samostatnost. Začátkem roku 1960 musely francouzské jednotky potlačit povstání francouzských nacionalistů v Alžírsku proti de Gaullově politice, ale potom se měla dát armáda do ušlechtilejší práce – k ještě intenzivnějšímu zabíjení co nejvíce alžírských partyzánů.

Prezident De Gaulle počítal s tím, že bude muset přistoupit na jednání s islámskými nacionalisty. Jednání bylo pro francouzského prezidenta nejvhodnější v době vojenské převahy Francouzů nad alžírskou osvobozeneckou armádou (FNO). Proto de Gaulle objížděl vojenské posádky, hovořil s důstojníky, aby získal jejich sympatie. Potřeboval, aby francouzští důstojníci zvýšili své úsilí (zabíjení povstalců). Měli ještě více riskovat i přesto, že na konci jejich zuřivého boje a umírání francouzských vojáků bude ústup, tedy alžírská nezávislost. Než v březnu 1962 bylo vyhlášeno příměří (a v červenci 1962 nezávislost) Alžírska, francouzská armáda měla vystavit alžírské povstalce co největšímu tlaku.

Proč by to mělo být v roce 2020 v Afghánistánu jiné?

Mluvčí Tálibánu vyloučil příměří, pokud se oba vyjednávací týmy nedokážou dohodnout na „hlavní příčině války". Tálibán odmítá současný vládní systém v Kábulu jako nezákonný a produkt americké okupace země. V této atmosféře dosáhnout míru, to je jako zkřížit jezevčíka s květákem. Tož, uvidíme…

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)