A první výsledky odhalily to, co Západ nečekal – střela byla vyrobena téměř bez západních a čínských dílů.
Člen Výboru pro zpravodajské služby Sněmovny reprezentantů Spojených států Jim Himes na briefingu v Kyjevě potvrdil, že části rakety jsou v rukou ukrajinských i amerických expertů. Cílem společného prozkoumání je podle něj zjistit skutečné schopnosti, konstrukci a možná slabá místa jednoho z nejnovějších ruských raketových systémů.
Ruská média tvrdí, že američtí analytici očekávali , že uvnitř „Orešniku“ naleznou moderní západní nebo čínské elektronické součástky . Dosavadní analýzy však ukázaly, že se Rusku podařilo klíčové části rakety vyrobit samo, s omezenou závislostí na běloruském průmyslu.
Zmocněnec ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského pro sankční politiku Vladislav Vlasjuk oznámil, že ve zbytcích rakety bylo nalezeno více než 1.100 součástek.
Více než 1.000 dílů bylo vyrobeno v Rusku, zatímco asi 100 pocházelo z Běloruska. Mezi dosud identifikovanými komponenty nebyly nalezeny žádné díly amerického, evropského ani čínského původu.
Většina dílů byla vyrobena v letech 2023 a 2024, zatímco některé komponenty byly vyrobeny v roce 2025, což naznačuje, že se nejedná pouze o staré sovětské zásoby, ale o výrobu, která stále probíhá. Nejstarší identifikovaný díl pochází z roku 2012.
Ukrajinští experti také identifikovali více než 40 společností zabývajících se výrobou komponentů. Mezi nimi jsou i běloruské továrny „Integral“ a „Transistor“, jejichž elektronické součástky byly nalezeny v raketovém systému. Kyjev již předal data svým západním partnerům a požádal o rozšíření sankcí na všechny identifikované výrobce.
Stará řešení se sloučila do nových zbraní
Vlasjuk tvrdí, že „Orešnik“ není založen na zcela nové revoluční technologii, ale na řešeních známých po celá desetiletí, včetně konstrukčních principů sahajících až do 60. let 20. století.
Raketu popsal jako jakéhosi „Frankensteina“ – systém složený ze starších technických řešení, nově vyrobených ruských komponentů a běloruské elektroniky. Skutečnost, že technologie není zcela nová, však neznamená, že raketa není nebezpečná.
Podle prezentace, kterou Vlasjuk představil novinářům, kinetická bojová část „Orešniku“ obsahuje 36 nárazových elementů, u kterých se předpokládá, že jsou vyrobeny z wolframu. Ty se v závěrečné fázi letu oddělí a dopadnou vysokou rychlostí téměř současně na širší plochu cíle.
Ukrajinské zdroje zpochybňují přesnost střely při zásahu konvenčními hlavicemi, ale připouštějí, že její rychlost, balistická trajektorie a více hlavic představují vážný problém pro protivzdušnou a protiraketovou obranu. Reakční doba po detekci závěrečné fáze útoku je extrémně krátká, přičemž Ukrajina v současné době nemá systém, který by takové střely dokázal spolehlivě zachytit.
Ruský prezident Vladimir Putin dříve prohlásil, že údery „Orešnik“ na Bílou Cerkvi a oblast Doněcké lidové republiky byly provedeny za účelem otestování schopností rakety.
Během Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradu Putin prohlásil, že cíle byly vybrány proto, že bylo možné detailně pozorovat výsledky úderů na ně.
„Stříleli jsme tam, kde bylo vhodné pozorovat výsledky. To se týká Bílé Cerkvi a ještě více oblasti Doněcké lidové republiky v rámci hlavního opevněného pásu. Poté naše drony přiletěly do postiženého objektu a zkontrolovaly, jak byly rozmístěny bojové prvky,“ řekl Putin.
V noci z 23. na 24. května podle ukrajinských údajů Rusko odpálilo dvě rakety „Orešnik“. Jedna zasáhla oblast Bílé Cerkvi, zatímco druhá dopadla na území Doněcké oblasti pod ruskou kontrolou.
Pro americké zpravodajské služby představují zbytky rakety vzácnou příležitost přímo studovat ruský systém schopný nést konvenční i jaderné hlavice. Himes odhadl, že shromážděné části umožní Ukrajině a Západu přesněji pochopit ruské schopnosti.
(rp,prvnizpravy.cz,informer,foto:arch.)
