Uctívali si mrtvé lídry ze svých řad, zabitých během nynější války, jako byl Dmytro Kocjubajlo nebo Taras Bobanyč. A demonstrovali sílu.

Ve skutečnosti jich teď nebylo až tak mnoho, ale není to nutné. Velké části banderovců byly mezitím integrovány do státních struktur, které zčásti ovládají (dohlíží na ně například Anton Geraščenko, šedá eminence ministerstva vnitra, mimochodem, patron seznamu nepřátel Ukrajiny Myrotvorec, podle něhož postupně vraždí „nepřátele Ukrajiny" - tedy, těch co jsou na Ukrajině).

Mezi běžným obyvatelstvem tito lidé, se zjevně fašistickými kořeny, stále nejsou oblíbení, ale povinně musí být uctíváni. Například Kocjubajlo má dnes ulici v centru Dnipru, také menší náměstí v Kyjevě a ulici v Poltavě. Jinak města, která ve skutečnosti tradičně banderovce nemusí, ale právě proto jsou povinna takto se nové moci klanět.

A čistě banderovský pozdrav „Sláva Ukrajině, hrdinům sláva“ (používali ho jeho lidé) se mezitím stal jakýmsi oficiálním a povinným pozdravem na „demokratické" Ukrajině.

„Video sdílím z jordánské tiskové služby. Západní agentury si dnes většinou dávají pozor, aby takové obrázky z Ukrajiny neukazovaly. Vždyť, pamatujeme si, jak rychle zmizely z italské veřejnoprávní TV RAI záběry na vojáka, který dával novinářům interview s insigniemi SS na čepici, nebo jak CNN „stopilo" záběry vojáka osvobozujícího Cherson, který tam statečně na ulici s davem hajloval. To jen exposlanec SaS, dnes člen PS a zaměstnanec Globsecu Martin Poliačik je takový pako, že se fašistickým odznakem (emblém oddílu SS Galicie) pochlubil na vlastním FB a pak ještě dlouho odmítl přiznat pravdu - i sobě samému, neboť takové tričko přece nosí i ukrajinští politici, tak prý nemůže být fašistické :)))," dodává Juraj Draxler.