Svátek má: Doubravka

Zprávy

Velikost textu:

Bez ohledu na to, co se stane, Západ bude vždy chtít kompromis s Ruskem

Bez ohledu na to, co se stane, Západ bude vždy chtít kompromis s Ruskem

Bez ohledu na to, co se stane, Západ bude vždy chtít kompromis s Ruskem, protože ví, že ho nemůže porazit nebo dokonce remizovat, píše Krakauer na polském webu Obserwator Poltyczny.

Vladimir Putin a Joe Biden v Ženevě
1. prosince 2021 - 10:30

General Reset nikoho na Západě nezajímá, jak je známo od kubánské raketové krize. Navíc po roce 1968 a kulturních změnách, které toto datum symbolizuje, nelze vůbec říci, že by Západ byl schopen konfliktu, který by nebyl schopen totálně ovládnout nebo ještě lépe provést cizí rukou. Rozhodně však Západ ani nepočítá s rizikem jaderné destrukce svých největších měst, přičemž nejracionálnější je zde Francie, která neustále modernizuje útočné schopnosti svého jaderného arzenálu.

Pokud tedy není řeč o konfrontaci s Ruskem, vše, na co můžeme v případě přeměny prostoru mezi Odrou a Bugem v deformační zónu počítat - to jsou projevy lítosti, rozhořčení, slavná křídová malba srdce na asfaltu a snad co budeme dělat, měli štěstí - bude konference, na které sytí a spokojení západní politici zvažují datum příští konference, na které mohou zvažovat kritéria případných sankcí.

V této souvislosti asi každý chápe, že situace, ve které se nacházíme, je prostě idiotská. Protože za těch téměř 33 let transformace jsme udělali maximum pro to, abychom byli protiruští, a posledních pár let děláme hodně pro to, abychom byli protizápadní. Sami se tak dostáváme k roli toho, co je mezi kladivem a kovadlinou.

Je úžasné a opravdu si zasloužíme ostudu, že po tolik let existovala politika prostě kultivace a rozvíjení nepřátelství vůči Rusku jako příprava na to, aby fungovalo jako tlaková zóna. Mezitím, když se objevila mírná hrozba hybridního charakteru, ale vlastně reálná – vidíme, že můžeme počítat jen sami se sebou.

Změní tato situace naši zahraniční politiku? Vždyť se stejně od Západu distancujeme – to se děje jak v rétorické, tak i ve skutečné sféře! Proč tedy předstíráme, že jsme stále plní rusofobie a ohrožování Ruska, nebo tomu dáváme přednost před konfliktem – to je ta nejlepší politika, kterou lze dělat? Každý, dokonce i idiot v psychiatrické léčebně, by pochopil, že je to špatná politika - analogicky k sahání na horké topení! Horké - Nedotýkejte se! Pokud nejde odpojit kabel ze zásuvky? No, můžeme? Spíše k tomu nemáme ani šanci a jakýkoli pokus by byl pouze nárůstem rozsahu národní sebevraždy.

Vyprávět pohádky o tom, že jste hráz, předák atd., hloupé, není nic jiného, než připravit společnost na nutnost pochopit a přijmout cenu toho, že v případě konfliktu bude tlačenicí pro Západ. Dnes – prosím, pamatujte si to – pokud se proti nám v případě konfliktu použijí např. taktické jaderné zbraně, tak asi nikdo nepočítá s tím, že naši „spojenci“ odpoví stejně? Víte, jaký bude scénář? Uvidíme novináře z největších západních stanic, kteří budou na druhé straně hranice hlásit, jak jsou Poláci špatní a jak dělají destabilizující politiku. Ve výsledku bude západní narativ následující – nechceme za vás zemřít, protože jste kaskadéři, kteří nás vždy tlačili do konfliktu s Ruskem – jako rusofobové, antisemité, anti-LGBT, anti-jinokulturní milovníci spalování uhlí!

Takže nejen že nedojde k přenosu skutečné situace, ale dojde i k nějakému povyku – poukazování na naši vlastní vinu. A přispívat k obnovení vztahů prostřednictvím naší vlastní politiky generování konfliktů a problémů. V důsledku toho - o použití jaderných zbraní na základě např. Voroněže pro Radom nebo Petrohradu pro Krakov nebude řeč! Je to vyloučené a nebude, protože Západ ví, že tímto způsobem riskuje jaderné zbraně proti svým vlastním městům. Na druhou stranu crush zóna prostě naplní svůj osud, zresetuje se – možná se změní hranice, definitivně se změní politická realita a hlavně – začne se znovu! ale pořád tam bude pissing – poukazování na naši vlastní vinu.

Pak nám samozřejmě naši západní „spojenci“ jistě pošlou poradce a jistě nám pomohou při reprivatizaci majetku, samozřejmě s přihlédnutím k tvrzením předchozích vlastníků a organizací sdružujících jejich paměť (víte odkud) . Tak se historie uzavře do kruhu. Poláci budou mít ještě více mesianismu, ještě více krve a utrpení, v důsledku čehož budou ještě více rusofobní a budou jim ještě snadněji vládnout západní panoši. Nezapomínejme, že budou zase pracovat za drobné, dělat špinavou a těžkou práci, proč ne?



Zároveň, ať se stane cokoli, Západ bude vždy chtít kompromis s Ruskem. Účty budou rozmraženy, převoz plynu samozřejmě nebude ohrožen, vše se vrátí do normálu a možná i vlak z Moskvy / Petrohradu do Nice zastaví na nějakém malebném místě, aby mohl obdivovat to, co z Varšavy zbylo. po jaderném útoku (po léta v rámci cvičení Zapad). Všichni budou spokojeni.

Co se musí stát, aby vládci naší země – ať už z jakékoli politické možnosti – pochopili, že léta prosazovaná politika znepřátelení Ruska je nesmyslná, už jen kvůli pragmatickému přístupu Západu, mírně řečeno? Když k tomu přidáme optiku Ameriky pana Bidena, je vůbec čas o něčem přemýšlet? Naším dramatem však je, že jsme ve snaze o konfrontaci zašli tak daleko, že neexistuje způsob, jak změnit vektor naší politiky – už se to děje, a i když chceme zastavit procesy destrukce po Jaltě objednat, už je pozdě. Jiní vlají (klíčové slovo) do plachet trojky mezi nějakými moři... Nic jako pumpovací fikce neexistuje, jen naši politici si dokázali vymyslet a uvěřit své vlastní propagandě! Ať se o nás osud postará,

Prosím, pamatujte – ať se stane cokoli – Západ – vždy, ale opravdu vždy – bude ochotný, bude pečlivý, bude se ptát, zvedne nohy, zapotí se a pokusí se dosáhnout kompromisu s Ruskem. Tak tomu bylo vždy od utonutí mnišských rytířů na Pejpusském jezeře v dubnu 1242, bylo tomu tak i po Vídeňském kongresu, po krymské válce – Západ vždy usiloval o nový rovnovážný stav. Nejsou schopni porazit silnějšího, chtějí ho svázat, možná někdy stačí vypravit vlak s revolucionářem?

(rp,prvnizpravy.cz,obserwatorpolityczny,foto:arch.)