V létě roku 2021, kdy se západní vojska chaoticky stahovala z Afghánistánu, došlo na britském ministerstvu obrany k jednomu z nejzávažnějších úniků citlivých informací v novodobé historii Spojeného království. Úředníci omylem rozeslali e-mailem seznamy stovek afghánských tlumočníků a dalších spolupracovníků britských jednotek, kteří se pokoušeli uprchnout před Talibanem. Tyto seznamy obsahovaly jejich plná jména, kontaktní údaje a někdy i fotografie. Data se okamžitě ocitla v oběhu mezi desítkami příjemců, přičemž britská vláda dlouhé týdny nedokázala incident zastavit ani napravit.

Podle investigativních textů zveřejněných deníkem Financial Times šlo o katastrofální selhání základních bezpečnostních pravidel. Úředníci si závažnost situace uvědomili teprve poté, co je na chybu upozornili sami afghánští příjemci e-mailu, kteří začali panicky odstraňovat stopy své spolupráce s Británií. Zmatek prohloubil fakt, že data byla sdílena mezi více útvary a externími dodavateli, takže odpovědnost se rozmělnila a nikdo v prvních dnech nezajistil centrální řízení krizové reakce.

Ve snaze zabránit veřejnému skandálu se britské úřady rozhodly incident striktně utajit. Média byla varována, že jakákoli zmínka o úniku údajně ohrozí životy afghánských rodin a bezpečnost probíhající evakuace.

„Bylo nám opakovaně signalizováno, že zveřejnění detailů by mohlo ohrozit životy a operace, což prakticky znemožnilo transparentní zpravodajství,“ uvádí list Financial Times (FT). Redakce některých britských deníků čelily nepřímým hrozbám právních kroků a upozorněním na možné porušení státního zájmu.

V tichosti vznikl paralelní přesídlovací program, který měl postižené Afghánce rychle dostat z dosahu Talibanem kontrolovaného území. Tento program fungoval zcela mimo standardní režim ARAP, tedy Afghan Relocations and Assistance Policy, který byl oficiálním rámcem pro evakuaci spolupracovníků. Krycí operace se odehrávala pod neveřejným označením a podle citací z dokumentů zveřejněných Fiancial Times měla za hlavní cíl „minimalizovat reputační dopad na britské instituce a snížit pravděpodobnost veřejné kontroly“.

Podle některých charitativních organizací, které v Afghánistánu pomáhaly se skrytou evakuací, byli lidé na uniklých seznamech bezprostředně po zveřejnění dat nuceni zmizet ze svých domovů. Část z nich se ukryla u příbuzných nebo se vydala na útěk přes íránské hranice. Britské ministerstvo obrany dlouhé týdny nedokázalo zaručit ani základní komunikaci s dotčenými rodinami a teprve pod tlakem bezpečnostních expertů začalo nabízet nouzové vízové režimy.

Na problém neexistuje jednoduché řešení, protože únik údajů je v digitální době prakticky nevratný. Jak upozorňují specialisté na kybernetickou bezpečnost, jakmile byly e-maily doručeny stovkám adresátů, hrozilo, že Taliban nebo jiné skupiny získají seznamy spolupracovníků prakticky bez námahy. V článku An embarrassing episode for the British state se píše, že britské instituce opakovaně selhaly v ochraně lidí, kteří pro ně pracovali a riskovali životy.

Psali jsme: STAN chce prosadit asistovanou sebevraždu. Lidovcí zuří

Skandál vrhá nelichotivé světlo na politické vedení v době vlády Borise Johnsona. Podle zdrojů FT se vláda více soustředila na kontrolu mediálního obrazu než na rychlé odstranění rizika pro samotné Afghánce. Tlak na novináře a argumenty o státním zájmu měly spíše charakter krytí vlastního selhání než upřímné snahy ochránit ohrožené lidi.

Celý případ je podle investigativních novinářů jedním z nejvážnějších důkazů systémové neschopnosti a byrokratického chaosu, který doprovázel britský odchod z Afghánistánu. Sám Financial Times ve shrnutí píše, že jde o „ostudnou epizodu britského státu“, která se stane varováním, co se stane, když politické kalkulace zvítězí nad odpovědností vůči lidem, kteří po léta věřili, že je Británie nenechá napospas.

(Kyncl, Financial Times, foto: zai)