Kancléřka Angela Merkelová otevřela 21. června Centrum  vyhoštění a usmíření, výstavu, která se snaží dát zkušenosti 14 milionů německých uprchlíků z druhé světové války do kontextu nacistických zvěrstev a zkušeností uprchlíků v průběhu 20. a 21. století.

Kontroverzní projekt má za sebou klikatý porod

To, že výstavu lze nyní otevřít, je malý zázrak. Spory se týkaly umístění, orientace a organizace projektu a vedly dokonce k diplomatickým neshodám s Českou republikou a především s Polskem.

Objevily se podezření, že výstavu využijí Němci k tomu, aby se představili jako oběti a odvrátili pozornost od své viny.

Německý Spolkový sněm se rozhodl založit nadaci věnovanou projektu v roce 2008.

Jak zdůrazňuje Frankfurter Allgemeine Zeitung, otevření Centra trvalo skoro 20 let. Autor článku - Reinhard Muller zdůrazňuje, že si musíte připomenout nejen dobu před válkou a během ní, ale také to, co se stalo po ní.

„Chceme vědět, co se stalo předtím a co se stalo potom. Nejde o hledání náhradních viníků nebo obětních beránků. Rozšířený pohled jednoduše vyžaduje pochopení toho, jak se něco takového mohlo stát. A díky tomu existuje naděje, že některé z těchto věcí se už nikdy nestanou, “ čteme ve Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Noviny připouštějí, že Němci během války provedli „spoustu zvěrstev“, „ale to nic nemění na skutečnosti, že vyhnání Němců bylo trestné povahy“.

„Němci z Vratislavi, Kaliningradu, Štětína, Gdaňsku, Mazury, Západního Pruska, východního Braniborska, Čech a Moravy, pobaltských států, Karpat, Podunají a mnoha dalších domovů, … Vyhoštění po dlouhou dobu vznášeli požadavky nejprve na návrat, poté na odškodnění a nakonec na uznání bezpráví spáchaného proti nim. Násilí nikdy nebylo jejich metodou, “ zdůrazňuje se v článku.

„Dokumentační centrum pojednává o útěku a vyhoštění Němců, ale také o mnoha dalších lidech,“ řekl Gundula Bavendamm, vědec, který je ředitelem střediska. Vidí to jako místo učení a vzpomínky, kde vše řídí jeden princip: „Pochopení toho, co znamená ztráta.“