Svátek má: Zdeněk

Zprávy

Velikost textu:

Chmelár: Havel na hrad! se v Bratislavě nikdy neskandovalo

Chmelár: Havel na hrad! se v Bratislavě nikdy neskandovalo

Na budově Slovenské národní galerie se objevily revoluční hesla z roku 1989. Byl by to sympatický počin, kdyby tak žalostně nemanipuloval s historickou pamětí. "Havel na hrad!" se v Bratislavě nikdy neskandovalo, píše v komentáři na Facebooku Eduard Chmelár.

Edurad Chmelár
18. listopadu 2019 - 07:20

Byly to jen narychlo vytištěné letáky, které nová moc masivně distribuovala po mocenských intrikách v Praze. Lidé křičeli "Dubček na hrad!" a kdyby volili prezidenta už tehdy v přímých volbách, občané v celé republice by ho podle průzkumu upřednostnili, připomíná Esuard Chmelár a pokračuje.

Naopak, na budově z mně neznámých důvodů chybí prvotní a z mého pohledu nejdůležitější hesla ze začátku revoluce. V ten večer 17. listopadu 1989 nesli studenti na čele průvodu transparent nechceme NÁSILÍ. To, že převrat proběhl bez kapky prolité krve, to, že Slovenská republika získala nezávislost jako dovršení demokratické emancipace klidnou cestou, je jedinečná hodnota, která by se měla chránit a rozvíjet.

„Zásadní význam pro Slováky bylo, že Václav Havel a jeho skupina Slovensko zcela podcenili. Trvalo mu čtyři měsíce než přišel na Slovensko jako prezident. Slováci to zcela legitimní a logicky vnímali jako křivdu, protože v té době chodil po celém světě. Všude měl obrovské ovace. No v té době měl sedět v Bratislavě a jezdit po Slovensku. Když tak v březnu či dubnu nakonec udělal, bylo pozdě. Emoce tam už byly," uvedl  Ján Urban disident, novinář a představitel Sametové revoluce v rpzhovoru pro web Hlavnespravy.sk. .

Rovněž se zapomnělo na to, že prvním požadavkem demonstrantů byl DIALOG. Silná touha zejména mladých lidí po tom, aby s nimi vládnoucí moc jednala rovnocenně. Na velké překvapení všech však revolucionáři dostali velmi rychle moc a na dialog téměř okamžitě zapomněli. A nakonec mi utkvělo v paměti ještě jedno heslo: NEJSME JAKO ONI. Byl to výraz odporu vůči praktikám, kdy režim kádry lidí na "našich" a těch dalších, když se přijímalo černobílé vidění světa...

Mám plné zuby oslavných řečí, které nemají žádný význam. Dnes (17.11.) si budu připomínat lidi, kteří trpěli, když odvaha nebyla levná, ne protagonistů VPN a OF. Oni nám nedarovali svobodu. Zpupně si myslet, že režim padl díky nim a nevnímat mezinárodní kontext, je směšné až trapné. Lídrům VPN a OF vděčíme za nástup divokého mafiánského kapitalismu, který nikdo nechtěl. To oni nastavili podmínky, to oni nám nejprve lhali, že nikdo nechce privatizovat, to oni agresivně tlačili devastující neoliberální ideologii, která zničila tuto zemi, a dnes za to odmítají převzít odpovědnost a vnucují nám představu, že oni nám přinesli svobodu. Je to lež.

Dnes se často omílá, že jediný nenaplněný požadavek Sametové revoluce je odluka církve od státu. Ve skutečnosti se nenaplnilo vůbec nic. Máte svobodu cestování, na které většina lidí nemá peníze, máte svobodu projevu, který nikdo nevyslechne, máte svobodné soudy, na kterých se nemůžete domoci spravedlnosti, máte svobodné volby, které nemohou změnit téměř nic, máte právo na zdravé životní prostředí, které se uprostřed klimatické krize stává zcela bezcenné.

Étos Sametové revoluce je promarněný a mrtvý. Jediný způsob, jak jí vzdát hold, je dokončit ji, ne oslavovat její mýty. Dnes nemáme kontrolu nad vlastními životy ve vlastních rukou. Totalitní moc jedné politické strany nahradil diktát nadnárodních monopolů, obětovali jsme spravedlnost jménem formální svobody, nemáme kontrolu nad vlastní ekonomikou, zdevastovali jsme lesy, vzdali se vlastní půdy, znehodnotili potraviny a zdecimoval kulturu a vědu. A čím jsme bez vlastního ducha, můžeme se ptát společně se  Štúrem?


Ale neporazíme mafiánský kapitalismus, dokud neprosadíme demokracii i do ekonomiky, svoboda ztrácí praktický význam. Budoucí demokratická revoluce bude antikapitalistická. Dnes na ni však ještě nejsou podmínky. Lidé stále věří na nějaký étos vylepšeného kapitalismu, na nějaký "kapitalismus s lidskou tváří". Jednou však procitnou z této iluze. A pak, když lidem dojde trpělivost, si dejme pozor, aby demokratickou revoluci nepředběhl fašistický převrat, končí komentář Eduard Chmelár, slovenský analytik, vysokoškolský učitel a občanský aktivista..

(rp,prvnizpravy.cz, fb, foto:arch.)