Zatímco Spojené státy americké stále vyvíjejí své koncepty nové generace bojových letounů jen na papíře, Čína podle nejnovějších informací již intenzivně testuje svůj prototyp letounu J-36. Ten by mohl být prvním plně funkčním „stealth“ bojovým bombardérem šesté generace. Server China.com cituje vojenské experty a komentátory, podle nichž je vývoj J-36 přímým důsledkem toho, že Čína už nemá možnost jednoduše kopírovat americké postupy, a místo toho je nucena vydat se vlastní cestou.
Zejména proto je J-36 považován za vysoce riskantní, ale zároveň přelomový projekt. Neexistuje totiž žádný západní vzor, kterým by se vývojáři mohli řídit, jako tomu bylo v předchozích generacích.
Fotografie z nedávného testování J-36 naznačují, že jde o masivní letoun s charakteristickým bublinovým překrytem kabiny a dvojicí pilotů vedle sebe. Toto rozvržení podle vojenského serveru „The War Zone“ silně napovídá, že jde o těžký taktický stroj s dlouhým doletem a silným zaměřením na útočné operace. K tomu přispívá i velký trup, který umožňuje nést rozsáhlou výzbroj, zejména střely s dlouhým doletem a hypersonické zbraně.
Podle zdrojů se jedná o první čínský bojový letoun s třemi motory, což umožňuje nejen vyšší tah a rychlost, ale především stabilní dodávku energie pro pokročilou avioniku a výkonné radarové systémy, včetně L-pásmového radaru schopného detekovat „neviditelné“ letouny. To znamená, že J-36 by mohl fungovat jako nezávislá úderná platforma bez potřeby doprovodu letounů AWACS.
Současné konflikty (Ukrajina–Rusko, Indie–Pákistán) potvrzují, že budoucnost leteckých bojů se přesouvá do oblasti „ultradlouhého dosahu“. Moderní střely jako ruské R-37M dokážou zasahovat cíle na vzdálenost přes 300 km. V takovém prostředí klasický „dogfight“ prakticky vymizel.
Šestá generace letounů, a s ní i J-36, musí tedy splňovat tři hlavní parametry, tedy schopnost úplného skrytí díky pokročilému stealth designu, schopnost působit bez podpory AWACS díky vlastním radarovým a senzorovým systémům a v neposlední řadě nesení superdlouhého arzenálu včetně střel typu PL-17 s doletem přes 300 km.
J-36 podle dostupných informací všechny tyto požadavky splňuje a k tomu navíc přidává ještě velký vnitřní prostor, který by mohl být využit jak pro zvýšení doletu, tak i jako nosič těžkých zbraní typu „loitering munition“, nebo budoucích energetických zbraní.
Americká šestá generace letounů, označovaná jako F-47, je dosud ve fázi konceptuálního vývoje. Zatímco USA sází na propojení pilotovaných a bezpilotních letounů v rámci systému NGAD (Next Generation Air Dominance), Čína se zřejmě rozhodla pro robustní pilotovaný systém, který může v případě potřeby fungovat autonomně.
To vytváří asymetrii ve vývojových strategiích, kdy se USA orientují na síťově propojené systémy, zatímco Čína zkouší maximalizaci schopností jedné univerzální platformy.
Psali jsme:
Článek připomíná příklad amerického letounu F-4 Phantom, který byl na papíře technologickým zázrakem, ale v praxi selhával kvůli špatnému pochopení podmínek moderního boje. Chybějící kanón, přílišné spoléhání na rakety a nedostatek obratnosti vedly k problémům zejména ve válce ve Vietnamu. Tato lekce je důvodem, proč je každý nový letoun dnes stavěn s důrazem na flexibilitu a vícerozměrné použití.
Zatím nelze s jistotou říci, zda J-36 bude skutečně prvním „neviditelným bojovým bombardérem“ světa. Vzhledem k jeho výbavě a konstrukci je však jisté, že jde o víc než jen další stíhačku. Spíše o letecký predátor, který může způsobit převrat ve způsobu, jakým jsou vedeny války ve vzduchu, a ukázat, že šestá generace není jen pokračováním té páté, ale zcela novým začátkem.
(Chmelík, China.com, obr.: aiko)
