Další britská politická katastrofa: Liz Trussová

zprávy

Pokud do zítra nezničí náš svět velký meteorit, tak s téměř stoprocentní jistotou v pondělí ohlásí, že novou britskou premiérkou se stane člověk jménem Liz Trussová, píše na facebooku Juraj Draxler.

Další britská politická katastrofa: Liz Trussová
Juraj Draxler, slovenský politilog
5. září 2022 - 04:20

Je tomu těžké uvěřit, ale je tomu tak.

U jakéhokoli britského premiéra můžeme uvádět různé plusy i minusy charakteru, rozumu, vystupování a politiky, ale až donedávna to bývalo přinejmenším alespoň "smíšené".

Nyní, po dvou předešlých katastrofách, do premiérského křesla směřuje ještě větší.

Člověk, který má problém minutu mluvit tak, abyste se nechytali za hlavu.

Nejde jen o ty i mediálně přebírané momenty. Ten, když s falešně vášnivým projevem vystoupila na sjezdu strany, aby mluvila o britském sýru a bylo to tak komické, že se tomu polovina země ještě týdny smála.

Pobaltským státům chtěla vojenskou pomoc posílat po Černém moři. Tvrdila, že vyrůstala v labouristickém okrsku a když se někdo podíval na údaje, viděl, že tam vždy měli konzervativní poslance. Podobné nesmysly vyprávěla o své škole a další jiné nesmysly.


Ale nemá jen problém s fakty. Nemá žádnou politiku, žádné viditelné zásady. Přičemž její protikandidát je sice bazálně inteligentnější, ale v zásadě téměř o nic lepší.

K moci se dostává jen díky hluboké krizi britské politiky. Mnohé stabilnější. dlouhodobá politická témata vystřídalo jakési krátkodobé, emocionální „brumlání“ voličů. Ti „levicové" brumlají, že je třeba více chudým, „pravicoví" nadávají na „líné", co chtějí jen peníze. Každá diskuse se točí kolem několika stejných frází a protireakcí.

Chybí tomu širší rámec, silnější ideologie, trvalejší politické i intelektuální osobnosti.

Hřebíkem do rakve tradiční britské politice byl pak brexit. Na jedné straně pochopitelný. Britové snesli dřívější vlny migrace, ale když se do země dovalily statisíce Poláků, Slováků a Rumunů, naštvanost národa prudce narostla.


V tomto možná udělala chybu jak EU, že nenabídla Britům konstruktivní přístup v diskusi jak se chránit (i když to opravdu byl velmi tvrdý oříšek), tak, a zejména, David Cameron, který se problém pokusil vyřešit naprosto jednoduchým referendem, přičemž se spolehl na průzkumy veřejného mínění.

Britská reakce byla, při celkové přeplněnosti ostrova, v něčem přirozená. Na druhé straně celé téma, s různými doprovázejícími mýty, propukajícími vášněmi, vlastně zničilo racionalitu politické diskuse a vytlačilo rozvážnější politiky.

Pokud bychom parafrázovali Churchilla, dojem, že demokracie může dobře fungovat, vám zničí jediný rozhovor s běžným voličem na téma jako EU. Je to stejné v mnoha zemích.


Samozřejmě, mnoho zde udělalo dlouhodobé ovlivňování voličů bulvárem, sociálními sítěmi, ale i prostými fakty ekonomického života: za posledních 30 let zanikla spousta rodinných firem, rozpadly se tradiční komunity, běžný pracovník je často zavřený v koloběhu různých agenturních zaměstnání bez hlubších kontaktů, nebo v nějakém společensky v podstatě zbytečném korporátním džobu.

V takové atmosféře neinformovanosti, trpkosti a bezvýchodnosti je snadné voličům nabídnout „východiště“ v podobě nějakého hlasitého výkřiku, například k brexitu.

Tak to také dopadlo. A problémy země se tím nevyřešily, naopak prohloubily.

V tomto chaosu zemi v zásadě silnější než kdykoli předtím vládnou plutokratické kliky a korporátní struktury.



Racionální politici v zásadě nemají motivaci něco dělat, protože jakoby ani nešlo věci racionálně řešit. A mocenské kliky si na šachovnici posouvají dopředu figurky, které jim vyhovují (a dávají jim obrovskou mediální podporu).

A voliči jsou ještě naštvanější a ještě radikálnější. Tak věří i Trussové, také ve správný okamžik vysunuté do popředí, která před kamerami prostě hodně křičí.

Výsledek? Hrůza.

Jako dlouhodobého britofila mě to upřímně i osobně děsí. Dívám se na zemi, kde jsem strávil vysoce užitečné roky střední i vysoké školy.

Navíc, i když jsem se později britské politice věnoval krátce, byla to poměrně úzká spolupráce.

Dobře jsem vycházel s poradci Tonyho Blaira. Přestože jsem nesouhlasil se vším, co vláda dělala, ale bylo tam hodně inteligentní práce, ze které se dalo učit.

A těsně předtím, než jsem přišel na slovenské ministerstvo školství jsem měl opačnou nabídku, dělat poradce v konzervativním think-tanku (ne thatcherovském, ale takovém, co se nachází v tradičním, anglikánském a disraelistickém proudu konzervativců - ti jsou dnes ještě potlačenější, než kdykoli v minulosti). Pokud bych skončil tam, díval bych se na tu katastrofu ještě víc zblízka.

Britský venkov je stále stejně krásný jako byl. Čaj z Fortnum & Mason chutná stejně skvěle jako dosud. V zemi je stále obrovská kulturní a vědecká aktivita, Británie v tomto je a zůstane velmocí.

Ale ta politika děsí. A deprimuje nejen rozumnější Brity, ale všechny nás, kteří jsme vždy té zemi jako blízcí přátelé drželi palce.

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?