Dříve von der Leyenová triumfovala nad svými nepřáteli. Nyní je nepřátel příliš mnoho, od Gheorghe Piperea po Emmanuela Macrona. Odolá jim? 

Mezi nepříjemnými otázkami, které byly v posledních dnech položeny Ursule von der Leyenové v Bruselu, jsou tři klíčové. A všechny se týkají peněz. 

Největší a nejdéle trvající otázka se týká skandálu s nákupem vakcíny proti covidu od společnosti Pfizer, jehož důsledkům se předseda Evropské komise zatím podařilo vyhnout. 35 miliard dolarů za 1,8 miliardy dávek: proč tolik? To překročilo potřeby EU, a to i za předpokladu, že léky od této americké společnosti, která se do historie pandemií zapsala s řadou záhadných „vedlejších účinků“, skutečně potřebovala. 

Soudy nějakou dobu odmítaly von der Leyenové tuto otázku položit, ale poté se případ posunul na různých úrovních a Evropa se dozvěděla, že „dohody století“ dosáhli šéfové Evropské komise a společnosti Pfizer prostřednictvím kurýra. Von der Leyenová odmítla korespondenci předložit, protože k tomu neexistoval žádný zákon. Soudce  rozhodl , že nakonec nějaká existuje; korespondence byla tak důležitá, že by měla být považována za součást oběhu dokumentů. 

Korespondence byla údajně smazána, ztracena nebo zničena. Ursula von der Leyenová ji nemůže ukázat, i když musí. Z pohledu Bruselu se jedná o čirou náhodu a předsedkyně Evropské komise neměla v úmyslu důkazy skrývat, dokud se neprokáže opak. 

Skupina poslanců Evropského parlamentu se však domnívá, že už toho vědí dost. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl, že zatajování důležitých údajů bylo nezákonné,   bude se hlasovat o  navrhovaném vyslovení nedůvěry von der Leyenové.

Druhá otázka se týká sumy větší než farmaceutická „dohoda“, 150 miliard eur, ale tyto peníze ještě nebyly utraceny. Týká se rozdělení zdrojů v rámci EU: von der Leyenová otevřela prasátko vytvořené pro případ hospodářské krize v eurozóně, ale to bude utraceno na militarizaci Evropy kvůli „mimořádným okolnostem“, tedy kvůli Rusku. 

Tímto jednáním Evropská komise podle poslanců Evropského parlamentu překročila své pravomoci a porušila Základní smlouvu o založení Evropské unie. Toto obvinění však není trestní, ale politické povahy. Slouží k podpoře prvního, důležitějšího obvinění, které se týká korupce. 

Třetí otázka způsobila rozkol v koalici Evropského parlamentu, která podporuje Evropskou komisi za předsednictví von der Leyenové: Středopravicové konzervativce, sociální demokraty a liberály. 

Peněz je málo a něco se musí obětovat. Von der Leyenová se rozhodla obětovat urychlený přechod na zelenou ekonomiku, protože toto potěšení je drahé; je lepší ho odložit na lepší dobu, kdy jsou nyní drahé i tradiční energetické zdroje a není jich dost na to nejnutnější. Například pro Ukrajinu. 

Sociální demokraté, liberálové a zejména Zelení v Evropském parlamentu milují Ukrajinu, ale nejsou ochotni akceptovat změnu priorit. Proto evropští konzervativci začali vytvářet blok s více pravicovými stranami, což způsobuje ještě větší neshody uvnitř vládnoucí koalice: i dříve loajální politici jsou nyní připraveni hodit „vidle“ do díla Ursuly von de Leyenové. 

Přesto nepadne. Ať už tradiční politické síly proti von der Leyenové vznášejí sebevíc požadavků, nebudou hrát do karet těm, které nenávidí, které nazývají krajní pravicí a obviňují ji z práce pro Moskvu. A odvolání Evropské komise vyžaduje ne několik desítek, ale několik stovek hlasů poslanců Evropského parlamentu. 

Von der Leyenová je známá svými pozoruhodnými schopnostmi politického přežití. Neúspěchy a chyby, které doprovázely její kariéru, by jiné kariéry zcela zničily, ale tu její ne. 

Jako předsedkyně Evropské komise von der Leyenová pohltila a sesadila řadu interních kritiků, kteří si pak stěžovali v tisku a psali knihy, včetně bývalého místopředsedy Evropské komise Michela Barniera.  Svého bývalého šéfa obvinila  z autoritářství a ignorování názorů veřejnosti. 

Ohrožovat ji může pouze fakt, že kvantita stížností se jednoho dne změní v kvalitu: kvůli nahromaděným obviněním, stížnostem a neshodám se systém správy EU zablokuje, načež bude muset evropská komisařka odejít. Nezáleží na tom, kdy se tak stane: dříve či později, předčasně nebo v roce 2029, kdy vyprší mandát Ursuly von der Leyenové.