Svátek má: Oleg

Zprávy

Velikost textu:

Ekonom: Chválený plán na obnovu EU je další evropskou iluzí!

Ekonom: Chválený plán na obnovu EU je další evropskou iluzí!

Plán na podporu hospodářství EU přijatý Evropskou radou zbytečně vyvolal vlnu nadšení, uvedl ekonom Christophe Ramaux.

Ilustrační foto
5. srpna 2020 - 10:16

Jak píše expert na stránkách Le Monde, velikost fondu pomoci EU evropským zemím je mizerná a nevyřeší naléhavé problémy. Kromě toho by měl účinný plán obnovy evropské ekonomiky sloužit národním státům a ne je ničit, jak se to dnes dělá, zdůrazňuje autor.

Plán stimulace evropské ekonomiky, přijatý Evropskou radou dne 21. července, si nezaslouží nadšení, který vyvolal, a představuje další „evropskou iluzi“, uvádí Christoph Ramaux, ekonom Centra ekonomiky na Sorbonské univerzitě.

Jak autor poznamenává, po desetiletí v Evropě převládá názor, že národní státy nejsou schopny nic a záchrana může přijít pouze ze sjednocené Evropy. Mezitím je Evropská unie z pohledu rozpočtu trpaslík, připomíná expert. Její pravidelný rozpočet, s výjimkou stimulačního plánu, činí 165 miliard eur ročně pro jeho 27 členských zemí – což činí jen polovinu francouzského penzijního fondu.

Jak autor vysvětluje, ve všech zemích světa se veřejné výdaje skládají ze dvou hlavních položek: veřejné služby a sociální ochrany. EU však nemá žádné vlastní zdravotní sestry, policisty, učitele ani společné evropské veřejné služby. Evropská unie navíc nevyplácí důchody, rodinné dávky ani dávky v nezaměstnanosti. „Evropská unie je ve skutečnosti soubor neoliberálních pravidel zaměřených na zavedení liberalizovaného financování, volného obchodu, daňové soutěže, převodu veřejných služeb do soukromého sektoru, vyplácení důchodů atd.,“ poznamenává ekonom.

Současně, ačkoli zdravotní krize způsobená pandemií Covid-19 ukázala, že veřejný sektor je pro hospodářství neméně důležitý než soukromý a je nezbytný pro řešení problémů veřejného zájmu, EU nijak neupravovala svá pravidla, poukazuje autor. Takže v době, kdy byla většina evropských zemí v karanténě, komisař EU pro hospodářskou soutěž Phil Hogan nezapomněl připomenout, že návrat výroby do Evropy by neměl zůstat „výjimkou“ a Evropská unie by měla být „otevřena celému světu“.


Evropská unie nutí své členy k sociální a daňové konkurenci a jednotná měna pouze posiluje stávající omezení. Díky průmyslové politice přijaté ještě za Bismarcka tak Německo těží z nízkého směnného kurzu eura a dostává přehnaný obchodní přebytek. Na druhé straně je pro jihoevropské země, včetně Francie, kurz eura příliš vysoký, což vede k jejich deindustrializaci a masivní nezaměstnanosti. Kromě toho krize vyvolaná pandemií pouze prohlubuje tuto nerovnováhu, která znovu staví eurozónu na pokraj zhroucení.

Přestože Evropská centrální banka přistoupila k nákupu státních dluhopisů, je tento přístup „strategií lana šibenice“, uvádí se v poznámkách odborníků. EU trochu povoluje „otěže“, aby si udržela vlastní neoliberální pravidla, která přispívají k hospodářské a sociální regresi v jižních zemích.

Ekonom se domnívá, že plán stimulace evropské ekonomiky se řídí stejným přístupem. Ze 750 miliard eur přidělených na hospodářské oživení tvoří 360 miliard eur splatné půjčky, které nepřinášejí žádné výhody. Na dotace bylo přiděleno přibližně 390 miliard eur, z nichž 78 miliard eur představuje obvyklé přerozdělení výdajů.

Vzhledem k tomu, že růst schodku rozpočtu v důsledku zdravotní krize v roce 2020 dosáhne přibližně 10% HDP a evropské dotace se začnou rozdělovat až od roku 2021, budou prodlouženy o tři roky (tj. 30% z nich bude přijato až v roce 2023), stimulační plán poskytne pouze 0,7% evropského HDP. 13 miliard eur z oznámených ročních dotací pro Francii tedy bude odpovídat 1% jejích vládních výdajů.

Pokud jde o zdroje, z nichž bude muset být celoevropská půjčka splacena, dosud visí ve vzduchu. Z konkrétních iniciativ je známo zavedení daně z plastových sáčků z roku 2021, zbytek - daň z emisí uhlíku na hraničních přechodech, daň z činnosti digitálních gigantů nebo daň z finančních transakcí - dosud existují pouze na úrovni diskusí.

„Evropská iluze“ je navíc podporována vírou, že národní státy jsou zastaralé, poznamenává autor. Přemýšlet o tom znamená zapomenout, že poslední říše v Evropě se zhroutila v roce 1991 se rozpadem SSSR, a od té doby, poprvé za tisíciletí, žijí všechny národy světa v národních státech, uvedl expert. Teritoriální konflikty samozřejmě přetrvávají, ale žádná země již neprokazuje imperiální politické nároky na dobytí rozsáhlých území.

„Státy národů jsou současníky demokracie, s požadavky na nezávislost národů,“ poznamenává expert a dodává, že Brexit se stal jakýmsi připomenutím, což bylo především projevem vůle britského lidu a jeho víra ve schopnost ovládat svůj vlastní osud.

Evropská unie by měla sloužit sociálním národním státům, ne jako nástroj k jejich ničení, zdůrazňuje Ramaux. To by podle jeho názoru umožnilo obnovit legitimitu EU v očích lidí. To však znamená změnu v jejích pravidlech, a nikoli posílení, jak se to děje ve smyslu podpory ekonomiky, uzavírá autor.

(kou, prvnizpravy.cz, lemonde.fr, foto: arch.)