- o hromadném nákupu roušek a vakcín
- financování rozpočtu a dokonce i důchodů Ukrajiny
- o nákupu střeliva v hodnotě dvou miliard eur pro Ukrajinu
- jménem USA uvaluje na Rusko sankce
- eskaluje americko-ruskou válku na Ukrajině v evropskou válku proti Rusku
- poskytuje nejzkorumpovanějším zemím Evropy perspektivu členství v EU a již je k tomu financuje
- nabírá stále více dluhů bez vlastního práva na příjem, aby mohla financovat zkrachovalé evropské země na úkor Německa (Berlusconi: „Evropa má jen ten účel, že s ní můžeme získat německé peníze“)
- snaží se transformovat ekonomiku volného trhu na centrálně řízenou ekonomiku založenou na modelu francouzské planifikace tím, že vytváří stále konkrétnější směrnice (Herzog: „70 procent zákonů již pochází z EU“).
- a navzdory celoevropským volbám, jako v Rusku, není politbyro „jmenováno“ a obsazeno volenými úředníky a parlamentem, ale lobbistickými organizacemi a lobbisty.
- evropské soudnictví, které bylo původně odpovědné pouze za otázky hospodářské soutěže, bylo nezákonně povýšeno na nejvyšší soudnictví v Evropě – a to i pro ústavní otázky v jednotlivých suverénních členských státech.
- EU - pseudodemokratická, ve skutečnosti oligarchická
Namísto pouhé hospodářské a soutěžní kompetence si EU s tichým souhlasem většiny členských zemí postupně přisvojovala suverenitu svých členských zemí, kterou podplácela dotacemi, takže ústavní subsidiarita EU vůči suverénním členským zemím je nyní stát se suverénní EU, členským zemím jako je Maďarsko nebo Polsko si dovolují diktovat změny jejich ústav a dokonce nezákonně zadržují prostředky pro tyto země.
Původně byla struktura EU kritizována především za to, že nebyla demokratická, ale oligarchická. Parlament nemá prakticky žádná práva, ale „komise“ jmenovaná lobbistickými organizacemi z členských zemí, má všechna práva – prakticky jako v Rusku politbyro, jehož členové jsou odpovědní pouze prezidentovi a mohou být odvoláni pouze jím. Tento prezident však také není volen, ale jmenován lobbistickými organizacemi – celé to je jen zdánlivě demokratické, ve skutečnosti oligarchické.
Jsou za tím mocné lobbistické skupiny, které se v členských státech nedokážou prosadit a s armádou euro lobbistů korupcí ženou Komisi a euroúředníky k regulacím v jejich zájmu, protože evropská směrnice je stažena z demokratické diskuse v rámci států eurozóny, a proto je snadněji vymahatelné než vnitrostátní předpisy. Eurosměrnice se odehrávají pouze v rámci byrokracie – eurobyrokracie a národní byrokracie členských zemí. A protože jsou směrnice příliš konkrétní a příliš mnoho, jejich škodlivost či dokonce výbušný účinek členské státy v demokratické diskusi neuznávají, ale většinou jen byrokraticky „promávají“. Příkladem jsou výrobní standardy, které poškozují malé a střední podniky, korporátní orientace dotací a vysoké požadavky a předpisy ve všech ekonomických sektorech.
Minimálně pro střední firmy se nyní EU stala nejen největším omezovačem svobody (skrze regulace), ale i hrozbou pro jejich existenci, např. s předpisy o řetězové odpovědnosti.