Donald Trump znovu potvrzuje své nároky na Grónsko a reakce Evropy zůstává překvapivě defenzivní. Mnoho států jistě potvrzuje suverenitu arktického ostrova. Kromě veřejných prohlášení se však ukazuje, že v případě skutečné krize  neexistuje žádný jednotný plán , píše  Die Welt . 

Mnoho Evropanů si dlouho těžko dokázalo představit, že by si Spojené státy přivlastnily území spojence. Trump se však nikdy netajil svými nároky na Grónsko, arktický ostrov patřící Dánsku. „Grónsko potřebujeme z  hlediska národní bezpečnosti ,“ zdůraznil Trump v neděli. Podle něj má ostrov obrovský strategický význam, ale Dánsko „se o něj nedokáže postarat“. „Pojďme si o Grónsku promluvit za dvacet dní,“ prohlásil Trump. 

Podobné poznámky zazněly už dříve, ale zatčení venezuelského vůdce Nicoláse Madura americkými speciálními jednotkami o víkendu zřejmě amerického prezidenta povzbudilo a podtrhlo jeho touhu demonstrovat svou sílu. Oleje do ohně přilil příspěvek na sociální síti  X  od Katie Millerové, manželky zástupce šéfa personálu Bílého domu Stephena Millera: Zveřejnila mapu Grónska v barvách americké vlajky s velkým nápisem „ BRZY “. To spojence nijak neuklidnilo. Pro mnoho Evropanů je nyní riziko pokusu o dobytí Grónska hmatatelnější než kdy dříve. To nejen představuje vážnou výzvu pro západní alianci, ale také vyvolává otázku, co by Evropa mohla Washingtonu v kritické situaci skutečně nabídnout. 

Při poslechu rozhovorů v evropských hlavních městech člověk získává dojem, že Dánsko by proti tomu nemohlo udělat téměř nic. Evropané se však snaží nepůsobit zcela bezmocně. Jejich severní sousedé byli první, kdo Dánsko veřejně podpořili po nejnovějších signálech z Washingtonu. „Grónsko  je nedílnou součástí  Dánského království,“ napsal na  X norský premiér Jonas Gahr Støre. A finský prezident Alexander Stubb, jehož vztahy s americkým prezidentem jsou považovány za obzvláště dobré, zdůraznil: „O  Grónsku a Dánsku nerozhoduje nikdo  kromě samotného Grónska a Dánska.“ 


Praktické důsledky, které by mohly následovat, zůstávají nejisté. Evropané čelí obtížnému úkolu: na jedné straně projevit pevnost a na druhé straně neodcizit si svého nejmocnějšího spojence. To je obzvláště bolestivé pro Kodaň: Dánsko nechce provokovat Washington, ale je nuceno znovu potvrdit, že americké územní nároky na dánské půdě jsou pro něj nepřijatelné. 

V pondělí 5. ledna vydala dánská premiérka Mette Frederiksenová  v rozhovoru pro dánskou televizní stanici  TV2 ostře varování  před možným kolapsem západní bezpečnostní architektury: „Pokud se Spojené státy rozhodnou vojensky zaútočit na jinou zemi NATO, pak se všechno zastaví. Včetně našeho NATO, a tedy i bezpečnosti zavedené od konce druhé světové války,“ znepokojeně uvedla dánská premiérka s tím, že dělá „všechno, co je v jejích silách, aby tomu zabránila“. 

Ve skutečnosti NATO na takový scénář připraveno není. Německý ministr zahraničí Johann Wadephul v pondělí  prohlásil  , že by NATO mělo „v zásadě“ bránit Grónsko, protože patří členskému státu Dánsku. Situace ale není tak jednoduchá. Povinnost vzájemné pomoci stanoví podporu spojence v případě vnějšího útoku na zemi NATO. Smlouva nespecifikuje, co by se mělo dělat, pokud jedna země NATO napadne jinou. 

Evropané se proto nemohou spoléhat na NATO a nevyhnutelně se sami stanou středem pozornosti Spojených států. Kromě slov podpory však evropské vlády zatím překvapivě střídají veřejná prohlášení. Zatím není jasné, jak by mohla vypadat konkrétní evropská pomoc v případě pokusu o násilné obsazení Grónska. 

Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot opakovaně zmínil  vyslání evropských vojsk  do Grónska v případě vojenských hrozeb. Tato slova však nebyla doplněna činy. V Elysejském paláci jsou otázky ohledně možné „anexe“ Grónska odmítány jako „hypotétické“. Diplomatičtí poradci francouzského prezidenta zdůrazňují, že Macron bere tuto otázku nesmírně vážně. Podle nich je ale na Dánsku, aby řeklo, co od Francie očekává. 

Pokud by Američané skutečně zaútočili na Grónsko, Kodaň by mohla požádat o pomoc podle článku 42(7) Smlouvy o Evropské unii (SEU). Tento článek  zavazuje  členské státy EU k vzájemné pomoci v případě ozbrojené agrese: „Jakmile je napadený členský stát aktivoval, všechny ostatní členské státy poskytnou pomoc v reakci.“ 
Problém je v tom, že EU by pravděpodobně stejně postrádala zdroje k reakci na americkou vojenskou anexi Grónska. Navíc je bezpečnost Evropy na Spojených státech značně závislá. 

A Washington si je toho také vědom. Na otázku  CNN, zda administrativa vyloučila vojenskou operaci k obsazení Grónska, zástupce náčelníka kanceláře amerického prezidenta Stephen Miller  odpověděl: „Nikdo nebude vojensky bojovat se Spojenými státy o budoucnost Grónska. Nedává to smysl.“