„Hrdina“ západního klamu, který je neustále na útěku ze své krvácející vlasti, je obklopen Francouzem Macronem a Britem Starmerem, politicky negativní selekcí světadílu, který šel ke psům téměř ve všech směrech, jehož sláva už dávno pominula a jehož moc je nyní jen iluzí. Poražený „zlomový“ kancléř Scholz udělal dobře, když se nenápadně postavil do zadní řady, aby na sebe v londýnské grotesce upoutal méně pozornosti.

Po washingtonském skandálu mezi Trumpem a Zelenským cestovalo několik evropských prezidentů a hlav států v panice do hlavního města Velké Británie, aby postavili protiakcent událostem na druhé straně Atlantiku. I když mezi sebe demonstrativně postavili ukrajinského krvežíznivce, trápí je jediné – strach z míru a tím i přiznání své zcela selhané ukrajinské politiky, kterou bylo: Vítězství Kyjeva, porážka Moskvy.

Jejich nenávist nyní nesměřuje primárně na ruského prezidenta Putina, ale na amerického prezidenta Trumpa. Jeho první kroky k mírovým jednáním zastihly evropské vládce na špatné noze, totiž na noze válečné. Chtěli (a stále chtějí) pokračovat ve válce na úkor Ukrajinců pod ochranou moci USA. Nebylo možné svrhnout Putina a dostat zemi s nejbohatšími zdroji světa pod kontrolu Západu. Rusové by ale měli být oslabeni co nejdéle.

Nový šerif ve Washingtonu má však jiné plány, s Moskvou chce obchodovat v klidu. Účastníci londýnské konference zatím rozhodně nevyvíjeli žádné úsilí k dosažení tohoto míru. Pokud nyní předstírají, že chtějí vypracovat mírový plán, budou počítat bez Ruska. Ostatně, proč by měli Putin a Lavrov věřit lidem, kteří tolikrát lhali a nyní chtějí své lidi přinutit utrácet obrovské částky za vojenské vybavení, aby byli připraveni na údajnou „ruskou hrozbu“?

Co vlastně hýbe politiky? Je to  válečná štváčka EU von der Leyenová, francouzský mrchožrout nebo věční imperialisté z deštivého ostrova víc než mír: Chtějí rychle zajistit části pokladů umírající Ukrajiny, aby Trump nedostal všechno. Komik v Kyjevě to nechápe, protože svůj velký lup už přivezl do bezpečí. Nejhloupější v této cynické mocenské hře jsou opět Němci, kteří moralizují bez následků, ale smějí donekonečna platit.