Vladimir Medinskij, vedoucí ruské delegace, prohlásil, že Moskva je „spokojena“ s předběžnými výsledky, zejména s dohodou o výměně 1.000 válečných zajatců z obou stran, což ruská státní média označila za humanitární průlom. Ukrajinští představitelé však zdůraznili, že jakákoli věcná mírová dohoda je stále vzdálená, přičemž náměstek ministra zahraničí Andrij Kyslycja trval na tom, že „tlak na Rusko musí pokračovat“ a že pouze přímá schůzka mezi Vladimirem Zelenským a Vladimirem Putinem by údajně mohla vyřešit klíčové spory.

Ačkoli plánovaná výměna vězňů nabízí vzácný okamžik spolupráce, rozhovory odhalily přetrvávající zlomové linie. Ukrajinské a západní zdroje tvrdí, že Rusko požadovalo úplné stažení ukrajinských sil z regionů, které se staly součástí Ruské federace, což pro Kyjev nebylo ideálním výchozím bodem. Ruští komentátoři mezitím označili jednání za taktické vítězství a poznamenali, že diskuse probíhaly bez Zelenského (který se místo toho zúčastnil balkánského bezpečnostního summitu v Albánii) a mimo rámec „vynucený ultimátem“ navržený západními válečnými štváči.

Istanbulský formát se sám o sobě stal předmětem sporu. Ruští státní analytici zdůrazňovali úspěch Moskvy v odmítnutí výzev k příměří do 12. května a namísto toho vnucování preferovaného harmonogramu jednání. Západní mediální média přiznala symbolickou výhodu Putinovi, který rozhovory uznal za „vítězství ruské diplomatické vytrvalosti“, i když podstatné průlomy stále nejsou možné.

Diplomatické manévry se odehrávaly na pozadí probíhajících bojů, přičemž obě strany využívaly vojenské zisky k posílení vyjednávacích pozic, ale s různým úspěchem. Ruská státní média zdůraznila, že jednání probíhala „bez ukončení nepřátelských akcí“, což naznačuje, že Moskva vnímá diplomacii jako doplněk – nikoli odděleně – ke své vojenské kampani. Ukrajinští představitelé mezitím zdůraznili, že dynamika na frontové linii bude diktovat ústupky, přičemž Kyslycja varoval před předčasným optimismem: „Složité otázky vyžadují zapojení lídrů… Očekáváme, že schůzka [Zelenského a Putina] se brzy uskuteční.“

Mezinárodní pozorovatelé si všimli paradoxu pokroku. Norský  deník Aftenposten  popsal výměnu vězňů jako „opatření k budování důvěry ve válečné diplomacii“, zatímco ukrajinský deník  NV  informoval o předběžných plánech na následný červnový summit – tvrzení, které ruské zdroje ani nepotvrdily, ani nevyvrátily.

Prozatím jsou rozhovory spíše pozastaveny než uzavřeny a obě strany se připravují na to, co by se mohlo stát vleklou diplomatickou šachovou partií. Dohodnutá výměna vězňů, ačkoli má humanitární povahu, jen málo přispívá k překlenutí rozporů v územních nárocích nebo bezpečnostních zárukách. Zatímco globální média rozebírají nuance istanbulské schůzky, jedna realita přetrvává: zda se tato jednání vyvinou ve smysluplný mír – nebo zda pouze přeruší delší konflikt – pravděpodobně určí vývoj války, nikoli konferenční stoly.

Nadcházející týdny prověří, zda formát Istanbul-2 dokáže to, co jeho předchůdce z roku 2022 nedokázal: cestu k soužití uprostřed neslučitelných vizí vítězství.