Jaký mír?

zprávy

Každý chce mír, příliš často to vyjadřuje tím, že se staví na stranu jednoho nebo druhého tábora, Ruska, Spojených států, NATO, EU, Putina, Bidena.

Jaký mír?
Ilustrační foto
2. září 2022 - 06:20

Ale je zřejmé, že každý, ať je kdokoli, si hraje s ohněm, aniž by se staral o obyvatelstvo. Tím, že se každý snažíme vybrat si svůj tábor, nezapomínáme na ostatní, zvláště na náš společný tábor, na tábor národů  ? Ale chtít mír tím, že se postavíme na stranu imperialismu, je toto skutečně nejlepší způsob, jak toho dosáhnout? Nebo jaký mír?

Ti , kteří vytvářejí válku , říkají, že to dělají, aby bránili nebo získali mír. Boj se tam nekoná .

Protože je třeba vyhrát boj: Boj národů proti těm škodlivým, kterými jsou imperialisté a vládci všeho druhu, obránci hájemství bohatých, kteří vedou svět k jeho zkáze.

Jaký mír?

Ten, který umožní americkému imperialismu vytvořit nový Marshallův plán na Ukrajině? Nebo mír Putina, který běží za svými představami o větším Rusku? Ta EU, která stále integruje další země, aby je podřídila neoliberalismu a udržela ostatní v politikách úsporných opatření, kterými trpí pokorní? Ten, který nechá lidi doručit všem kataklyzmatům, která následují jedna po druhé a množí se nyní, když jsou ekosystémy vyčerpány?

Být pro jednu či druhou stranu znamená být pro stranu, která pravidelně posílá své lidi na jatka z „velkorysých“ důvodů: svoboda, mír, demokracie...

Ale když na nás Putin ve svých iluzích o vznešenosti nebo Spojené státy ve svém nechutném a přehnaně „zaujatém“ hledání demokracie budou chtít shodit bomby, udělají to bez problémů.

Jediná legitimní válka je bránit se. Je to ten, do které musíme vstoupit. Válka o to vyrvat skutečnou demokracii a nastolení nového ekonomického systému, který zaručí bezpečnost lidí a přírody.

Braňte se, abychom měli mír. Ne dočasný mír, ale trvalý mír, který závisí na své schopnosti odolnosti. A jediný způsob, jak může být odolný, je, když se opírá o naši osobní a kolektivní schopnost stát při sobě. Solidarita však může existovat pouze proto, že sociální pouto je silné.


Ale spoléháme na technologii. A technologie nás individualizuje, vzdaluje od sebe. Stačí se podívat na záznamníky s možností výběru z více odpovědí... Příkladů je prostě příliš mnoho... Je to neoliberální plán, který to chce, který se nás od sebe snaží oddělit, hůř, postavit nás do vzájemné konkurence, to znamená brát druhého za konkurenta, protivníka.

Co ale vytváří silné sociální pouto? Nejviditelnějším pojítkem, díky kterému se každý učí socializovat, je rodina. Existují však i jiné formy odkazů. Může to být pouto, které je založeno na podobnosti: přesvědčení, hodnoty a normy jednomyslně sdílené a závazné pro členy skupiny. Může být také pojítkem mezi komplementárními lidmi stejné sociální třídy zejména v rámci profesního prostředí. Kvalita sociální vazby se pozná, když kolektivní svědomí převládne nad svědomím individuálním.



Co však vidíme, jak se vyvíjí od doby, kdy se neoliberalismus prosadil (50. léta), pokud ne ztrátu sociálních vazeb zdůrazněnou Thatcherizací světa a vzestupem technologické moci:
  • Sociální diskvalifikace s organizovanou prekérností.
  • Prostorová segregace zejména organizací okresů, desertifikace venkova.
  • Rozvoj určité formy digitální sociability, která zapomíná na fyzickou vazbu.
  • Uberizace světa práce, která staví pracovníka do konkurenční situace vůči jeho kolegům a která se prostřednictvím chuti ke všeobecné konkurenci rozšiřuje i do nepracovního světa. Cílem je založení fyzické osoby-podnikatele.
  • Konfiskace demokratické debaty kastou vyvolených, jmenovaných jako naši zástupci, když nemají imperativní odvolatelný mandát; atd

Nyní je demokracie o permanentní diskusi. Ale debata se rozvíjí a bohatne pouze na silném sociálním poutu, které je založeno na naší schopnosti diskutovat, hledat obecný zájem, který není zvrácen bojem o moc, do níž nás strany přitahují. Na národní úrovni je dnes debata zabavena našimi nenominovanými zástupci, poradenskými firmami a jejich odborníky.

Nalezení a rozvíjení silného sociálního pouta k opětovnému získání úzké družnosti znamená:
  • Rozvíjet sociální ekonomiku (rozhodují dělník a uživatel, kolektivní řízení, sociální a ekologická užitečnost výroby).
  • Rozvinout solidární ekonomiku (rozdělení práce a odmítnutí nezaměstnanosti a nejistoty).
  • Rozvinout symbiotickou ekonomiku (využívání a ne vlastnictví).
  • Rozvíjet kolaborativní ekonomiku (společné spolujízdy, kolokace, participativní rozpočty, nezúčastněné výměny znalostí).
  • Rozvoj obecné ekonomiky (vyjmutí přírodních zdrojů z absolutního vlastnictví).
  • Vyžadujte a žijte skutečnou demokracii s pověřenými zástupci.

Chceme-li reagovat na kataklyzmata, která se začínají neúprosně množit, oživme sociální vazby rehumanizací prostor kolonizovaných technologiemi, požadujme jinou ekonomiku, než je ta „růstová“, kvůli níž se náš svět zmenšuje, a rozvíjejme skutečnou demokracii. Ale je to cesta, kterou jdeme?

Jsme na konci systému. Nic už nefunguje normálně a věci se zrychlí. Ekologické problémy maří vše, co bylo založeno. Nacházíme se v předrevolučním nebo předkataklizmatickém období. Buď naši vládci a superbohatí složí zbraně, nebo je zvednou lidé.

Udělat mír dnes znamená nechat škodlivé, tedy imperialisty a neoliberály, dělat si, co chtějí, na zádech chudých a nechat je jejich chudobě v neobyvatelné poušti. 

(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)



Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?