Svátek má: Václav

Zprávy

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Zelená anticivilizační rizika

Jaroslav Bašta:  Zelená anticivilizační rizika

Když jsem se před třemi desítkami let začal nejprve prakticky a pak také teoreticky zabývat bezpečnostní problematikou, anticivilizační rizika byla tehdy považována za jedno z možných ohrožení demokracie a státnosti.

Jaroslav Bašta
5. ledna 2020 - 03:20

Poněkud naivně jsme si je tenkrát spojovali hlavně s organizovaným zločinem a na něj napojeným terorismem, protože totalitní pravicové a levicové ideologie, které usilovaly o světovládu, přestaly být nebezpečné. Dobovou atmosféru nejlépe vyjádřil Francis Fukuyama svou knihou Konec dějin, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta..
   
Tento historický optimismus symbolicky vydržel jen do konce minulého století, nové tisíciletí naplno začalo až 11. září 2001. Tehdy téměř všem (včetně politiků) došlo, že naše evropská (či spíše euroatlantická) civilizace je ohrožena. Mylně jsme se domnívali, že zvenčí. Dnes s překvapením zjišťujeme, že jsme se znovu mýlili, že to nejhorší ohrožení našeho světa, našeho způsobu života a evropské civilizace celou dobu prorůstalo naše instituce zevnitř jako zhoubný novotvar. Naplno se projevil až v loňském roce, kdy dostal své symbolické jméno – Zelený úděl.
   
Jako každá nová nastupující totalitní ideologie se formovala postupně a z ušlechtilých úmyslů ochrany životního prostředí a vznikajícího ekologického hnutí, které původně mělo opoziční a antitotalitní charakter. Zlom přišel po pádu bipolárního světa, kdy jejich ideje konečně zvítězily, ekologie se stala součástí státní politiky ve všech zemích. (Stačí si vzpomenout, k jak obrovským pozitivním změnám v životním prostředí došlo v ČR). Revoluce skončila, revolucionáři přestali být zapotřebí.
   
To, co následovalo, velmi zasvěceně popsal Patrick Moore, jeden ze zakladatelů organizace Greenpeace (v roce 1971), který se právě na počátku devadesátých let s ekologickým hnutím rozešel. Část jeho kolegů se s ústupem ze slávy nedokázala smířit, a reagovala na to extrémností svých požadavků a strašením veřejnosti. K dovršení neštěstí pak hlavně v západní Evropě se ve stejné situaci ocitli lidé, kteří se původně angažovali v prosovětských levicových hnutích. Ti si velice rychle osvojili zelenou rétoriku a vstoupili do ekologických organizací. Netrvalo dlouho a změnili je na politické hnutí, které Patrick Moore charakterizoval jako „anti-industriální anti-globální, anti-obchodní, anti-demokratické a anti-civilizační“. (Jako historik si musím vzpomenout na degeneraci dělnického hnutí v totalitní komunistickou ideologii před sto lety).
   
Každá vznikající totalita potřebuje ke svému úspěchu dvě základní ingredience – podporu části vládnoucí elity a finance. To první přišlo docela automaticky v důsledku „dlouhého pochodu institucemi“ provozovanému politickými souputníky „nových ekologů“, kteří infiltrovali hlavně instituce Evropské unie, média a univerzity. Potřebný kapitál dodala část globálních finančních elit, která správně vyhodnotila možnosti dobývání renty, které přinese přechod na tzv. obnovitelné zdroje energie. Připomínám, že všechny vyžadují masivní dotace, přičemž biopaliva představují celoplanetárně jeden z největších zločinů spáchaných na životním prostředí.

   
Povzbuzeni tímto úspěchem zelení ideologové přistoupili k druhé (a z povahy věci závěrečné) fázi likvidace civilizace. Pochopili, že to nezvládnou v celoplanetárním měřítku, takže se soustředili na teritorium, kde mají největší šanci, tedy na Evropskou unii (analogie s Leninem a jeho proletářskou revolucí v Rusku se také nabízí). Jejich hnutí mezitím dostalo výrazně náboženský charakter, v němž nechybí hrozba ohněm pekelným (o 12 let odložená), dědičný hřích se nazývá uhlíková stopa, nechybí ani proroci (Greta), z praxe Islámu převzali cosi jako fatwu, pronášenou klimatology nad nevěřícími klimaskeptiky a politiky.
   
V atmosféře exaltického očekávání možné klimaapokalypsy se dovídáme, že naše spása spočívá v radikální změně našeho života. Uhlíkové stopě podřídíme vše. Nebudeme mít děti, nebudeme chovat domácí mazlíčky ani užitková zvířata, nebudeme jíst maso, budeme se skromně oblékat, nebudeme létat, hlavně ne na dovolenou, nebudeme jezdit autem. Od starších lidí, kteří již překročili svou povolenou uhlíkovou stopu, se bude očekávat, že z toho nového báječného světa rychle odejdou. Jinak to ani nepůjde, obnovitelné zdroje energie a přísně vegetariánská strava budou stačit tak maximálně 20% současné populace. Něco podobného kdysi prosazoval v Kambodži Pol Pot. Ten ovšem neměl k dispozici přes půl kontinentu a Evropskou komisi, takže jej nenapadlo, změnit svůj režim na svéráznou teokracii. Nicméně, nevylučuji, že svým anticivilizačním počínáním mohl inspirovat dnešní loutkovodiče Grety z Extinction Rebellion.
   
Bude-li Zelený úděl ve své extremistické podobě opravdu prosazován, lze si celkem snadno představit jeho bezprostřední důsledky. V první etapě přijde energetická chudoba, která vyvolá ekonomickou krizi. Po ní bude následovat politická nestabilita, jež v některých zemích může skončit občanskou válkou nepolitického nenáboženského charakteru vedenou organizovaným zločinem proti státu. Uskuteční-li se tento hororový scénář, Evropská unie dosáhne uhlíkové neutrality určitě dříve než v roce 2050.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)