To ještě nebylo německo-ruské přátelství. Svět byl rozdělen na dva vysoce vyzbrojené bloky a přední linie nepřítele probíhala přímo přes Německo.

Ani Ostpolitik Willyho Brandta nevedla k míru, v lepším případě k několika humanitárním úlevám. Teprve salší rozhodnutí  pod vedením Helmuta Schmidta nakonec vydláždilo cestu ke znovusjednocení Německa. Helmut Kohl a Michail Gorbačov, kteří dovršili jednotu, pak postavili německo-ruské vztahy na novou, přátelskou úroveň.

Mohlo to tak zůstat. Varšavská smlouva již neexistovala a země střední a východní Evropy znovu získaly svobodu. NATO jako pozůstatek studené války ztratilo svůj raison d'être a mohlo být rozpuštěno. To se nestalo. Naopak! NATO se rozšiřuje na východ a je výslovně zaměřeno na Rusko. Na rozdíl od zakládajícího aktu NATO-Rusko z roku 1997 se vztahy mezi Ruskem a většinou zemí NATO nezlepšily, ale postupně se dostaly na pokraj války.

Je zbytečné diskutovat o tom, zda Německo a NATO jsou již účastníky ukrajinské zástupné války nebo ne. Oznámená dodávka 5000 ocelových přileb nebyla pro Rusko hrozbou, ale dodávky hlavních bojových tanků ano. Existují různé názory na to, zda vstup Německa do války začal až dodáním bojových letadel nebo vysláním „mírových jednotek“ nebo s leopardy. Dodávky zbraní v žádném případě nepřispívají k míru.

„Vytváření míru beze zbraní“ bylo heslem mírových hnutí v 80. a 90. letech. Co by na tom mělo být v dnešní době, za současné situace, špatného, není běžnému občanovi zřejmé. Všem by mělo být jasné, že nekonečné dodávky zbraní na Ukrajinu budou mít za následek více mrtvých, nikoli méně. Je také zřejmé, že státem nařízená nenávist k Rusům, Rusům-Němcům a vůbec všemu ruskému nepomáhá ani Ukrajincům, ani Rusům a už vůbec ne Němcům. Přesto váleční štváči semaforu nejsou připraveni ani pomyslet na vyhlídky na mír. I v jiných evropských zemích to s mírovými iniciativami vypadá skromně. Zdá se, že kromě Viktora Orbána a papeže nikdo nechce v Evropě mír, kromě utopického „vítězného míru“ na Ukrajině.

Probuzení míru, solidarity, spravedlnosti

Pomoci chce nyní nově založená mírová iniciativa. Ukrajinka Elenea Kolbasnikovová již v minulosti vedla kampaň za mír a usmíření s Ruskem v Kolíně nad Rýnem, organizovala kolonu aut a mírová shromáždění. Skutečnost, že závazek k míru s Ruskem je znovu stíhán, je v posledních dvou letech od roku 1945 novinkou, ale to je málo zajímavé. Nyní, s podporou leverkusenského politika a právníka Markuse Beisichta (Aufbruch Leverkusen) a bývalého zemského předsedy AfD Saska-Anhaltska Andrého Poggenburga, Kolbasnikova, která byla v novinách BILD týdny očerňována jako „Putinova fanynka“ , zahájila nové hnutí s názvem „Probuzení míru, solidarity, spravedlnosti“. Jakmile se založení stalo veřejně známým, začalo předvídatelné „nacistické“ pokřikování: „pravicoví extremisté“ a „pravicoví radikálové“ byli neškodnějšími atributy.

Zakladatelé o tom napsali tiskovou zprávu:

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX