Jsem víc Čech, protože... prostě jo

zprávy

<< Miniglosa >> Když někdo v rozhovoru vybalí „upřímně řečeno" a v uvozovací větě se objeví „dodal bez okolků", čtenářovo srdce zaplesá. 

Jsem víc Čech, protože... prostě jo
Bernd Posselt, mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení
25.květen 2026 - 02:20
 
Toto nebude žádná nuda! 
 
Bernd Posselt se při příležitosti návštěvy landsmanšaftu v Brně vyjádřil bez okolků k tomu, kdo Čech je a kdo není. Pravil: „Pan Okamura je nacionalista. Upřímně řečeno si myslím, že jsem více Čech než on." říká bez okolků (...dodává se v textu, aby vícečešství pochopili i ti slabší v úsudku). 

Jen nezdvořák by zvolal: Hle – instantní nacionalismus v kostce! Jen nezdvořák a úzkostný puntičkář. 
 
Posselt přece zásadním odhalením, že jeden z českých politiků má šikmé oči, čehož jsme si zatím nevšimli, zcela jistě nezpochybňuje občanský princip, ani nijak neskáče na trampolíně etnického principu, rozhodně se nijak nevrací k logice „krev rozhoduje" (model Blut und Boden) a už vůbec to nevypadá, že by určoval, kdo má právo být „víc" nebo „míň" Čech, nebo kdo je v Brně víc Brňan a kdo Nebrňan. 

 
Slovo okolky pochází ze staročeského okoliti: Obcházet, dělat okliky, zdržovat se řečmi kolem. Je příbuzné se slovem okolo, bez okolků pak znamená: Jít přímo k věci, nezacházet si. Okolek je prostě krásné, staré, české slovo. Jistě ho zná i politik Posselt – navíc se svým zjevně neporušeným rodokmenem. A jistě právě proto nechodí kolem horké kaše. Pěkně hned do ní. Kdo má správné procento DNA, je prostě víc. To je jasné každému slušnému obyvateli Česka, Německa, Evropy, planety i okolí.  
 
Nějaký čtenář by možná bezskrupulózně zvolal: „Ale vždyť ten náš Bernd, upřímně řečeno, mluví trochu z cesty!"

Jiný do protisměru: „To máte z pohádky Král je nahý? Ty humory?" 
  • „Z Hrnečku vař. Ty humory. Tam šlo také o horkou kaši." 
  • „A co tím jako chcete vyjádřit konkrétně?" ptal by se druhý trénovaně.
  • „Jen to, že tam jim ta dobrota přetekla. Že se tou dobrotou div nezadusili – a teprve když se vraceli sedláci z lesa domů a prokousávali se tím zas nejmíň dalších osmdesát let, mohli si  oddychnout. Tou kaší jim ta pohádka dost zavařila." 
  • „Jací sedláci, jací z lesa domů? Kde to žijete, jsme v jedenadvacátém století. Koruna je silná jako marka. Plácáte se v metaforách... – vy jste s tím šikmookým nějaká přízeň?" Seknul by druhý dle zásad internetové zdvořilosti a demokratické diskuse. 

Když první vysvětlí, že toho „s těma očima" ani nezná, ani o něm nic neví, ani ho nesleduje, ani ho nemiluje, ani ho nevolil, ani se s ním nikde nefotografoval, že jde prostě takzvaně jen o princip, řekne ten druhý, s převahou diskutérů z mediálních záhumenků. „Já vím. Vám se takzvaně nepodařil život. Je veselé vás pozorovat."
 
Je veselé, když člověk, který není a nikdy nebyl občanem ČR, vysvětluje ostatním, kdo je víc Čech. Je to roztomilé, ať to myslí tak nebo onak, klidně jako pohádkář i metaforicky. Bernd Posselt prostě předvedl vlastní způsob určování národní identity: Ne podle jazyka, kultury nebo práce pro zemi – ale podle genealogie. Je to asi tak přesné, jako kdybychom inteligenci měřili obvodem pasu. 
 
(rp, Jiřina Salaquardová, prvnizpravy.cz,foto:arch,)


Anketa

Souhlasíte se záštitou prezidenta Petra Pavla nad festialem Meeting Brno?