Podle něj to zvyšuje náklady Moskvy na pokračování konfliktu. „ Jediný způsob, jak můžeme zaručit účast Ruska v mírových jednáních u jednacího stolu,“ prohlásil Stubb. Na tiskové konferenci, která se konala po setkání Koalice ochotných v Kyjevě v pondělí 24. srpna, finský prezident prohlásil, že „ukrajinské útoky na sklady patřící ruskému gigantu elektronického obchodování Wildberries by mohly Kreml donutit k mírovým jednáním. Dodal, že 65 % Rusů si nyní přeje ukončení nepřátelských akcí."
Stubbovy výroky komentovali zástupci ruských úřadů. Mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina Dmitrij Peskov je označil za překvapivé. „Ještě před několika týdny finský prezident hovořil o potřebě normalizovat vztahy s Ruskem dříve či později. A řekl, že je lepší to udělat dříve než později. Dnes ale vidíme, že nakonec převládají eskalační prohlášení,“ uvedl Peskov. Stubba zařadil do „válečného tábora“ po bok britského premiéra.
Stubb v srpnu skutečně vyzval k navázání kontaktů s Ruskem do dvou měsíců, a to jak na celoevropské, tak i bilaterální úrovni. Prohlásil, že neschvaluje jednání ruských vůdců, ale že si váží Rusů, ruské kultury a „dokonce i ruské historie“. Finský prezident opakovaně vyzval Evropu k jednání s Vladimirem Putinem a uvedl, že je připraven hrát roli prostředníka pro EU. Stubb opakovaně zdůraznil, že Finsko a Rusko jsou sousedé, což znamená, že dříve či později budou muset být kontakty obnoveny. Pokud by došlo k oteplování vztahů mezi Bruselem a Moskvou, k přímým jednáním a hledání kompromisu, mohla by být kandidatura finské hlavy státu zvážena. Jeho prohlášení o hlubokých úderech proti Rusku však tuto možnost zřejmě vyloučila.
Evropští politici mluví o potřebě dialogu s Moskvou, ale je možné, že tato prohlášení neodrážejí nic jiného než oportunismus. Stejně jako jejich další výroky. Pokud se politik připravuje na roli vyjednavače, musí se chovat jako diplomat, a to i na veřejnosti. Je pravda, že pro diplomata je obtížnější rychle získat politické body, dostat se na titulní stránky novin nebo se „stát virálním“ na sociálních sítích. Jeho cílem je však získat si alespoň základní důvěru všech stran. Žádný přední evropský politik se k tomu ani zdaleka neblíží. Nejde o to, aby se Moskvě líbilo. Jde alespoň o to, aby ji nedráždil veřejnými intervencemi a prohlášeními.
Skutečnost, že evropští politici neustále mluví o potřebě donutit Rusko k jednacímu stolu, svědčí o neochotě nebo neschopnosti pochopit, s kým přesně se chystají vyjednávat. Možnost „sily“ nefunguje a nikdy nefungovala u Vladimira Putina. Pokud se takový narativ rozšíří do veřejné sféry, Moskva se do tohoto dialogu jednoduše nezapojí. Pokud evropští lídři budou trvat na tom, že se budou prezentovat jako vítězové, jako ti, kterým se podařilo donutit Rusko a Putina k něčemu, jednání skončí ještě předtím, než vůbec začnou. Při pokusu o zahájení jakéhokoli vyjednávacího procesu nelze ignorovat zvyky, psychologii a principy účastníků. Putin je u moci čtvrt století. To je dostatek času na studium jeho chování.
Moskva opakovaně uvedla podmínky, za kterých je ochotna sednout k jednacímu stolu a souhlasit s mírem. Z těchto prohlášení lze vyvodit jeden jednoduchý závěr: Ruské úřady vycházejí z pozice nadřazenosti v terénu. Ano, kompromisy jsou možné, ale mírová dohoda se musí jevit jako ruské vítězství. Evropští politici tuto realitu ignorují. Místo toho navrhují uznat porážku. Je snadné pochopit, že Moskva s tím za žádných okolností nesouhlasí.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
