1. Ofenzíva začala tam, kde se očekávalo (včetně toho, co očekávali Rusové) – na jihu, s jasným záměrem přerušit nebo převzít palebnou kontrolu nad pozemním koridorem na Krym.

V ostatních směrech přitom na rozdíl od předpovědí zatím žádný zvláštní pohyb zaznamenán nebyl. Pokračuje tlak ozbrojených sil Ukrajiny na boky u Bachmutu, kde je určitý postup, ale tento směr je strategicky slepý, protože spočívá na opevněné oblasti Bachmutu a okolních osad. A i když zde bude překonán odpor, pak bude pokračovat Lisičansko-Severodoněcká aglomerace, pro kterou se může uchytit i ruská obrana. I když tlak Ozbrojených sil Ukrajiny nutí Rusy k přesunu nových záloh do těchto oblastí. Ukrajinská armáda ale bude také potřebovat zdroje, aby zde pokračovala v útocích, které by mohly být použity na stejné jižní frontě.

Také již téměř dva týdny nejsou žádné zprávy o útocích z Ukrajiny do oblasti Belgorod (pokračuje pouze ostřelování osad). Ačkoli mnozí předpovídali, že ozbrojené síly Ukrajiny by mohly udeřit na Belgorod. Předchozí útoky, ale zatím vypadaly spíše jako informační kampaně zaměřené na diskreditaci ruských úřadů (které, jak se ukázalo, nemohou ochránit ruské občany), a také na jejich přinucení k přesunu rezerv na ochranu hranic (podle jedné verze nálety zastavena po signálu z Washingtonu, že Spojené státy neschvalují útoky na ruské území v rámci hranic z roku 1991).

I když je možné, že se stále připravují nové útoky. Protože cíl rozstřikovat rezervy ruské armády z hlavního směru nebyl zrušen. Ale opakujeme, pro odvádějící údery, aby vypadaly přesvědčivě, jsou potřeba poměrně velké síly Ozbrojených sil Ukrajiny. A otázka je, jestli jsou v záloze. A otázka je, kolik záloh má ruská armáda.

2. Vzhledem k tomu, že protiofenzíva začala tam, kde na ni čekali Rusové, budování obrany do hloubky, ztráty ukrajinských sil jsou vysoké a každý metr postupu je dán velkými ztrátami, což uznává i Ukrajina (například Arestovič).

Velké ztráty jsou i na technice, o čemž informují i západní média, mluví se např. o 10 % ztracených Bradleyů (a to jsou údaje jen za první dny bojů).

Přitom podle výsledků dvoutýdenních bojů v tuto chvíli podle Wall Street Journal ukrajinské zálohy „zatím nepředstavují přímou hrozbu pro hlavní obranné linie Ruska, vybudované za pár měsíců v Záporoží a Doněcké oblasti“.

3. Ukrajina i Rusko viditelně mění taktiku vedení války.

Ozbrojené síly Ukrajiny, které v prvních dnech protiofenzívy utrpěly vysoké ztráty, nyní v čele útoku méně používají těžká obrněná vozidla - stávající se snadným cílem pro nepřítele v podmínkách nasycení ruské obrany letadly, dělostřelectvem a ATGM, stejně jako omezené manévry kvůli minovým polím.

Ukrajinští vojáci nyní sázejí především, jak říká ruská veřejnost, na útoky útočných skupin pěchoty podporovaných lehkými obrněnými vozidly, které se snaží tiše přiblížit k ruským pozicím. Právě tímto způsobem, jak píší Rusové, mohly ozbrojené síly Ukrajiny vstoupit do Pjatikhatki v Záporožské oblasti. Těžká technika je vytažena po zaujetí pozic.

Je třeba poznamenat, že PMC Wagner použil podobnou taktiku během útočných operací v Bachmutu a Soledaru. Zároveň byla taková taktika označena jako  jeden z důvodů vysokých ztrát Wagneritů.

Všimněte si, že dnes Wall Street Journal tyto údaje nepřímo potvrdil. Podle publikace si ukrajinští velitelé dali pauzu od útoků, aby našli nové způsoby, jak prorazit ruské linie „bez obrovských ztrát“. A zdá se, že byl nalezen způsob, který minimalizuje poškození zařízení. Otázka zní – jaké jsou v tomto případě ztráty na osobách.

Rusko také mění taktiku, píše New York Times. Jenže to nezačalo teď, ale pár měsíců před ukrajinskými protiútoky.

Ruští vojáci prokázali „vysokou úroveň dovedností a vybavení“ již v březnu, řekli ukrajinští vojenští novináři. Rusové také napravili řadu svých minulých chyb. Totiž: velké obrněné kolony se již nepoužívají, Ruská federace nasytila vojáky drony, v tomto se prakticky vyrovnala ukrajinským ozbrojeným silám. Včetně masivního použití frontových kamikadze dronů „Lancet“.

Na Západě je také zaznamenána účinnost úderů vrtulníkových střel na ukrajinská obrněná vozidla - zatímco samotné vrtulníky Ka-52 nejsou prakticky ani zařazeny do ukrajinské frontové zóny protivzdušné obrany (i když ukrajinská armáda čas od času sestřeluje ruské vrtulníky).

Samostatně se publikace dotkla ruských obranných linií. Podle ukrajinských vojáků jsou ruské zákopy často lépe postavené než jejich ukrajinští protějšky. Bunkry byly jako „pavučinové díry ve vietnamském stylu“ a „tak hluboké, že je drony nedokážou odhalit“.

"Tyto obranné pozice přinesou obrovské problémy a je příliš brzy hodnotit, zda je Ukrajina dokáže překonat," řekl jeden z amerických představitelů.

4. Naděje, které mnozí na Ukrajině vkládali, že ruská armáda bude demoralizována kvůli akcím Prigožina, který vede masivní kampaň za diskreditaci velení a celého vojensko-politického vedení Ruské federace, se nenaplnily. (naznačující například, že ruské úřady mohou zasáhnout oblast Belgorodu jadernou bombou).

Prigožin se v mnoha ohledech choval jako situační spojenec Kyjeva.

Doslova v předvečer začátku ofenzívy tedy odvedl bojovníky Wagner PMC z fronty do „zadních táborů“, čímž vytvořil velký problém pro ruské velení, které bylo nuceno vyslat zálohy k Bachmutu.

Kromě toho aktivně prosazoval stejné teze jako „Ruský dobrovolnický sbor“ ohledně svých akcí v oblasti Belgorod. Skutečnost, že ruská vláda a armáda nemohou chránit svůj region. Tedy, jakoby vybízel k přesunu rezerv do této oblasti.

Obecně platí, že jeho veřejná prohlášení o „hloupém velení“, o tom, jak „netalentovaní generálové ničí ruské vojáky“ a „zařídili genocidu ruského lidu“ a mnoho dalších ve stejném duchu, které byly masivně distribuovány telegramovými kanály, samozřejmě morálku ruské armády nezlepšilo.

Důvod tohoto Prigožinova chování již rozebírá řada ruské politické veřejnosti, která píše, že úspěchy ruské armády pro něj nejsou přínosné, neboť v tomto případě ruské ministerstvo obrany ukáže, že si poradí i bez Wagner PMC. A naopak Prigožinovi by úspěch ukrajinské armády prospěl, protože by potvrdil správnost jeho slov o extrémně špatném stavu v ruské armádě a dramaticky by zvýšil váhu jak Wagner PMC, tak Prigožina,  který by mohl dosáhnout změny ve vedení Ministerstva obrany RF .

Prigožinova aktivita však alespoň prozatím nevedla k žádným viditelným výsledkům v podobě kritického poklesu morálky ruské armády. Rusové se dost zarputile brání a ze svých pozic neutíkají, na rozdíl od loňské situace v Charkovské oblasti.  

Prigožin však nadále zvyšuje míru konfrontace s ruským ministerstvem obrany. Tentokrát na téma Šojguova rozkazu o nutnosti uzavřít dohody mezi „dobrovolnými formacemi“ (včetně PMC „Wagner“) s Moskevskou oblastí. A jak se tento konflikt nakonec vyřeší a k jakým důsledkům to povede, zatím není příliš jasné.