Atlantický oceán není jen pasivní masa vody mezi kontinenty, ale součást složité globální soustavy proudění, která určuje klima celých regionů. Jedním z jejích klíčových prvků je Atlantická meridionální cirkulace, označovaná zkratkou AMOC. Právě tento systém, jehož povrchovou část lidově nazýváme Golfský proud, přináší teplo z tropických oblastí do severního Atlantiku a zásadním způsobem tak ovlivňuje klima Evropy. Bez něj by sever Evropy měl podnebí srovnatelné s Kanadou ležící na stejné zeměpisné šířce.
Podle stále většího počtu klimatologických studií se AMOC nebezpečně zpomaluje. Nejde o vzdálenou hrozbu v řádu staletí, ale o proces, který může dosáhnout kritického bodu již během jedné až dvou dekád. Klimatický fyzik Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum klimatu uvedl, že bod zlomu vedoucí k faktickému vypnutí AMOC může být překročen během deseti až dvaceti let. Jakmile se tak stane, systém se podle současných poznatků již sám neobnoví.
Zásadní problém spočívá v tom, že takzvaný tipping point nemusí být doprovázen dramatickou událostí, kterou by bylo možné snadno zaznamenat. Nepůjde o okamžik, kdy se proud náhle zastaví. Naopak se může jednat o tiché překročení fyzikální hranice, po němž už bude konečný kolaps pouze otázkou času. V této logice se dnešní situace podobá řadě jiných ekologických procesů. Nejprve dochází ke zhoršování podmínek, poté narůstá intenzita problémů, následně je překročen bod zlomu a s časovým odstupem se projeví plný rozsah katastrofy.
Zpomalení AMOC úzce souvisí s globálním oteplováním. Teplejší oceánská voda má nižší hustotu a hůře klesá do hloubek, což je klíčový mechanismus celého systému. Současně dochází k masivnímu tání ledovců v Grónsku, které do severního Atlantiku uvolňuje obrovské množství sladké vody. Ta snižuje salinitu i hustotu mořské vody a dále narušuje proces potápění studené vody, na němž je cirkulace založena.
Důsledky případného kolapsu AMOC by byly pro Evropu zásadní. Lze očekávat výrazné ochlazení severní a západní Evropy, nárůst extrémních výkyvů počasí, změny srážkových poměrů a destabilizaci zemědělské produkce. Paradoxně by se chladnější klima kombinovalo s globálním růstem hladiny moří. Ta už dnes stoupá jak v důsledku teplotní roztažnosti oceánů, tak především kvůli tání ledovců v Grónsku a Antarktidě. Úplné roztání grónského ledovce by znamenalo zvýšení hladiny oceánů přibližně o sedm metrů, zatímco Antarktida skrývá potenciál vzestupu přesahující sedmdesát metrů. Pobřežní oblasti, kde dnes žije zhruba patnáct procent světové populace, by se staly neobyvatelnými.
Ekonomické dopady takového vývoje by dalece přesáhly rámec klimatické debaty. Jen ve Spojených státech by bylo ohroženo až čtyřicet pět procent hrubého domácího produktu soustředěného v pobřežních regionech. Evropa by čelila kombinaci energetické nejistoty, poklesu zemědělské soběstačnosti a masivních sociálních přesunů obyvatelstva.
Ekonomická analytička Yves Smith na serveru Naked Capitalism upozorňuje, že řada klimatických modelů v minulosti podcenila rychlost negativního vývoje. Realita se opakovaně ukazuje být na horším konci odhadovaného spektra. Právě AMOC je podle ní příkladem systému, u kterého se varování rychle posouvají z roviny teoretických úvah do roviny bezprostřední hrozby.
Pro skeptiky, kteří upozorňují na nejistoty klimatických projekcí, zůstává zásadní skutečnost, že pochybnosti nemění fyzikální realitu. Rostoucí četnost extrémních such, ničivější bouře, kolabující pojistné systémy, úbytek hmyzu i stále častější rušení kulturních a sportovních akcí kvůli počasí představují signály, které jsou pozorovatelné již dnes. Bez ohledu na to, jaký význam jim kdo přisuzuje, jde o praktický důvod k adaptaci a přípravě.
Psali jsme: „Válka je prohraná.“ Bazalová bourá poslední iluze o Ukrajině
Pro ty, kteří klimatická varování berou vážně, představuje největší výzvu psychologický rozměr celé situace. Kolaps klimatických systémů znamená konec představy technologicky komfortní budoucnosti, kterou moderní civilizace považovala za samozřejmost. Podobně jako u osobní konečnosti však ani tato perspektiva nemusí vést k rezignaci. Lidé nadále žijí své každodenní životy, hledají smysl ve vztazích, práci i v činnostech, které mohou alespoň částečně ovlivnit.
Otevřenou otázkou zůstává, zda se globální společnost dokáže mobilizovat natolik, aby nejhorším scénářům zabránila. Pokud se tak nestane, bude následující období definováno především snahou o přežití, adaptaci a zachování alespoň části současného způsobu života. Jedno je však zřejmé již dnes. Atlantický oceán vysílá varovné signály a čas, kdy je bylo možné ignorovat, se rychle krátí.
Zdroje: 1. Naked Capitalism – The Point of No Return for the Warm Water Atlantic Current Is Coming Up Fast; 2. Potsdam Institute – Stefan Rahmstorf on AMOC stability; 3. NASA – Atlantic Meridional Overturning Circulation overview
(Pilař, Naked Capitalism, foto: aiko)
