Svátek má: Ambrož|Benjamín

Zprávy

Velikost textu:

Koronavirus: Źe by Japonsko opisovalo od Ćíny?

Koronavirus: Źe by Japonsko opisovalo od Ćíny?

Poslední koronavirovou módou je obviňování Číny ze zatajování epidemie, když propukla. Prý kdyby se koronavirová breberka tolik nerozlezla po Číně, nerozlezla by se ani v demokratickém korporátně nenasytném světě.

Kjoto bez turistů a bez ruchu všedního dne
20. dubna 2020 - 11:05

Tak kvičí podivíni jako americký prezident Donald Trump, britský ministr zahraničí Dominic Raab a francouzský prezident Emmanuel Macron. Jde ale spíše o snahu politicky shodit vinu na Čínu za to, že USA a evropské státy zaspaly v prevenci před šířením koronaviru.
 
Příkladem skutečné reality budiž, že doslova ukázkové habaďůry jsou spojeny v koronavirovém příběhu třeba i s vysoce demokratickým Japonskem, ne jenom s Čínou, upozorňuje publicista František Roček.

Krizová komunikace aneb vzpomínka na nejistotu


V jedněch českých novinách jsem našel moudro, že mezi státy, které se nejlépe vypořádávají s koronavirem, se v top 10 umístilo šest asijských zemí. Ty podle expertů těží zejména z plošného testování obyvatelstva. Mezi nimi je i Japonsko. Jenže, s fakty se mísí i módní představy.

Např. ve své naivní prostotě Michael Žantovský napsal, že je úspěch v boji s koronavirem spojen s tím, že: „země jako Japonsko, Jižní Korea nebo Tchaj-wan dosáhly vysokého stupně demokracie, ale zachovávají si kolektivistické rysy, které mohou souviset s dávnějšími a hlubšími příčinami kulturního utváření, než je politická organizace.“

Daleko střízlivější pohled má Oldřich Krpec z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V rozhovoru (na finmag.penize.cz, 11.4.2020) na otázku jak vidí roli Číny v současné pandemii, uvedl: „Když to vztáhnu ke koronaviru, oni několikrát podali zavádějící informace. Až po dost dlouhé době otočili a udělali z tématu obrovský národní projekt. To je ale v zásadě krizová komunikace…“

K tomu lze dodat: Zpočátku v Číně zaznamenali nárůst těžkých plicních nemocnění, což mohlo být považováno např. za důsledek začínající chřipkové epidemie. Sice případů přibývalo, ale dokud nebylo jasné, o jaké se jedná onemocnění, panovalo oficiální mlčení o nárůstu onemocnění tohoto typu. Důvod: Zabránit panice.

Koncem prosince 2019 ale šlo v podstatě již o veřejné tajemství, což je spojeno i s případem 8 lékařů, kteří se o tom zmínili na sociálních sítích, a vyšetřovala je policie.

Proto počítání nemocných tohoto typu začalo až na přelomu prosince a ledna. Lze tomu říkat krizové řízení. Rozhodování co utajit, a do jaké míry, je součástí agendy každého státu.

Naivita jednoho knihovnického ředitele


Žantovského naivitu (co čekat od ředitele Knihovny Václava Havla než tlachání?) nemá ve své hlavě např. Peter Wynn Kirbyje, specialista na Japonsko živící se na Oxfordské univerzitě.

Od tohoto dobrého muže vyšlo 16. dubna 2020 povídání na South China Morning Post (https://www.scmp.com). Jedná se o přední hongkongské noviny v angličtině, které nemají pekingské mandaríny v lásce. Proto nehrozí, že by deník nadbíhal čínským komunistům.

Kirby ve svém článku připomínal, že v reakci na koronavirus nesmí Japonsko opakovat chyby, kterých se dopustilo při řešení jaderné katastrofy ve Fukušimě.

Ačkoliv v Japonsku nevládnou pekingští komunisté, japonská vládní administrativa také nedělala vše, co měla:

Kirby píše, že v posledních měsících, v čas přípravy na olympijské hry, existovala úřední neochota intenzivně testovat lidi na Covid-19. Přitom Japonsko má stejné technologické a lékařské možnosti jako Jižní Korea, Singapur, Tchaj-wan a Hongkong.

Výletní loď Diamond Princess zakotvená v Japonsku se 712 nakaženými se stala symbolem japonského karanténního fiaska.

Kirby zdůraznil: „Poté, co se nemoc rozšířila na lodi, někteří cestující, kteří měli povoleno vystoupit z lodi, zavolali taxi a potom jezdili i veřejnou dopravou v Jokohamě, což pravděpodobně vedlo k dalšímu nakažení.“

Žantovský za japonskou demokracii považuje to, co dále uvedl Kirby:
„…Po celé měsíce se zdálo, že Japonsko má Covid-19 relativně pod kontrolou, s výrazně nižší mírou infekce než jiné země, přestože první případ byl zaznamenán již 16. ledna.

Národ měl dlouhodobou zkušenost s epidemiemi a je zvyklý na sociální distancování a omezování: Všední je nosit masky, uklánění se z dálky, mytí rukou když přijíždíte domů, někdy i na veřejnosti nošení rukavic a používání hygienických ubrousků…“


Omezené testování jako taktika

Úmyslně omezené testování, aby málo nakažených potvrdilo, že je stále Japonsko vhodné pro letošní olympijské hry, dalo Japoncům falešný pocit bezpečí. Vláda nařídila, aby na virus mohl testovat pacienty jen malý počet zařízení veřejného zdravotnictví, a vzorky mohlo zpracovat pouze pět schválených společností.

Kirby upozorňuje, že k 15. dubnu Jižní Korea provedla 534 522 testů, tedy 10 351 testů na milion obyvatel. Naproti tomu Japonsko provedlo 94 236 testů čili 745 testů na milion občanů, což je asi 7% ve srovnání s Jižní Koreou. Počet zemřelých je uměle snížen, protože vláda nezveřejnila údaje o nedávných úmrtích na zápal plic, což je velmi důležitý signál koronaviru.

V souvislosti s tím autor připomínal, že něco podobného tu již nedávno bylo v důsledku jaderné katastrofy ve Fukušimě: „Rozsah radioaktivní hrozby pro místní komunity byl snížen, aby se zabránilo panice… Evakuační příkazy a samotné rozměry radioaktivní zóny byly minimalizovány, aby nákladnými a oslabujícími opatřeními nedocházelo k ovlivňování života ve velkých okolních městech.

Autor z Oxfordu nebyl sám, kdo upozorňoval na vládní zametání koronavirových případů pod koberec. Dokonce i Japonská lékařská asociace oznámila, že 290 případů lékařů rozhodlo, že je třeba pacienta otestovat na  koronavirus, jenže zdravotnická střediska odmítla provádět testy.

Léčba a mlžení

Větší dýchací obtíže nevedly v Japonsku k testům na koronavirus, ale pacient skončí na CT nebo rentgenu. Když  lékaři zjistili zápal plic, začala intenzivní léčba. Pokud je člověk vyléčen, pravděpodobně nebude testován na koronavirus. Případ Covid-19 zmizí - doslova i statisticky.

Demokraticky zmutovaní česko-moravští mediální šmoulové píšou, že Číňané nevěří svému vedení, protože podhodnotilo počty zemřelých na koronavirus. Ale jak je to s důvěrou lidiček v Japonsku?

Po jaderné katastrofě v roce 2011 ve Fukušimě trvalo vládním úředníkům pěkných párů týdnů, než přiznali celkový rozsah radioaktivního průšvihu. Tokio lhalo již v minulosti a byrokraté zakrývají skandály. Není překvapením, že podle průzkumu veřejného mínění provedeného v Nikkei Shimbunu zhruba 90% japonské populace nevěřilo statistikám své vlády. Proč by jim měli věřit i v dubnu 2020, pokud jde o koronavirus?

Kultura mlčení

Velmi zajímavá byla dumka vydaná 1. dubna 2020 s titulkem „Vysvětluje japonská kultura nízká čísla COVID-19?“ V japonských novinách se zamýšleli ( https://www.japantimes.co.jp/community/2020/04/01/general/japan-culture-low-covid-19-numbers/#.XoRSy4gzaM8 ) proč přes stoupající nárůst počtu infekcí je identifikováno málo případů COVID-19.

Jedním z klíčových důvodů nízkého počtu zaznamenaných infekcí je to, že Japonsko stanovilo přísná kritéria pro  testování.

V článku je mj. zdůrazněno, že nikdo se dobrovolně do testování na koronavirus nehrne, protože jedním kulturním prvkem, který pracuje proti testování, může být obava, že pozitivní diagnóza COVID-19 povede k tomu, že člověk způsobí meiwaku (potíže) ostatním, což je v japonské kultuře velmi mrzuté. Například nikdo nechce být osobou, která onemocněla, a je zodpovědná za uzavření provozu nebo kanceláře, a karanténu kolegů.

V Japonsku je tendence obviňovat lidi z toho, že onemocnění bylo tak nějak jejich chybou.

Také pozdě?

Předseda vlády Shinzo Abe ve čtvrtek 16. dubna rozšířil stav nouze na celé Japonsko. Původně stav nouze byl prohlášen jenom v sedmi prefekturách.

Japonská média v těchto dnech píší, že jak se zvyšuje počet infekcí koronavirem mezi lidmi, Japonsko konečně rozšiřuje testování. Např. 18. dubna se čtenáři dozvěděli, že s rostoucím počtem úmrtí na koronaviry se prohlubuje i přízrak možného kolapsu zdravotnického systému. Proto se snaží stát rozšířit testování i s pomocí praktických lékařů, kteří pomáhají odebírat vzorky.

„Už nemůžeme provádět normální pohotovostní medicínu," řekl médiím Takeshi Shimazu, pohotovostní lékař v Ósace. Yoshitake Yokokura, vedoucí představitel Japonské lékařské asociace uvedl, že není dostatek ochranných plášťů, masek a obličejových štítů, což zvyšuje riziko infekce pro zdravotnické pracovníky a způsobuje, že léčba pacientů COVID-19 je stále obtížnější.

S přihlédnutím k těmto faktům nešlo Japonsko v jistém smyslu také „úvodní čínskou cestou“? Aneb jak s tím souvisí žvásty Michaela Žantovského o úspěchu v boji s koronavirem v Japonsku na základě vysokého stupně demokracie?

Podle Japan Times z 19.dubna v městských nemocnicích v Tokiu a Ósace mají pro koronavirové případy k dispozici už jenom 20% volných lůžek.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)