Svátek má: Laura

Zprávy

Velikost textu:

Ladislav Petráš: Kdo je terorista? USA, Írán, Írák...?

Ladislav Petráš: Kdo je terorista? USA, Írán, Írák...?

V posledních letech jsme svědky toho, že terorismus je největším nebezpečím pro současnou civilizaci. Tato hrozba terorismem se pomalu, ale jistě staví na úroveň třetí světové války.

Ladislav Petráš
5. ledna 2020 - 09:01

Jen jaksi pokulhává definice toho, kdo je teroristou a tudíž i definováním toho, odkud nám nebezpečí hrozí a kdo je náš nepřítel. Konkrétním příkladem může být poslední teroristická akce USA, provedená v noci z 2. na 3. ledna tohoto roku, píše v komentáři pro Prvnizprávy.cz Ladislav Petráš.

Ozbrojené síly USA, dislokované na území jiného, suverénního státu (Iráku), provedly ozbrojený úder na vojenského představitele dalšího suverénního státu Íránu. V důsledku této státně-teroristické akce zemřelo několik lidí, včetně vojenského představitele Íránu generála Kásima Sulejmáního a iráckého vojenského představitele, zástupce velitele PMF abú Mahdí Muhandise. Jak jinak nazvat tuto teroristickou akci, když neměla požehnání ani od Kongresu USA, natož pak od RB OSN? To ostatně uznává i zvláštní zpravodajka OSN pro otázky mimosoudního zabíjení A. Callamardová, jež na svém Twitteru napsala, že: „Cílené zabití iránského generála Kásima Sulejmáního Američany v Bagdádu je s největší pravděpodobností nezákonné a porušuje mezinárodní humanitární právo.“

„Na příkaz prezidenta podnikly americké ozbrojené síly rozhodný „obranný útok“, aby zabitím Kásima Sulajmáního chránily americké příslušníky v zahraničí. Útok byl proveden s cílem odradit Írán od dalších plánů. Spojené státy podniknou všechny nutné akce, aby ochránily svůj lid a své zájmy kdekoli na světě,“ uvedl Pentagon.

Jak nazvat tuto akci pojmenovanou představitelem Pentagonu „rozhodným obranným útokem“, který byl proveden s cílem „chránit svůj lid“, když USA své občany v tomto regionu nejprve tímto státně-teroristickým činem vystavily v nebezpečí života a teprve poté je vyzvaly k opuštění blízkovýchodních států? Asi zůstává pravdivé jen to, že tato akce (ale i ty předchozí) mají chránit zájmy USA kdekoliv na světě. Prostě přesně v duchu volebního egoistického hesla D. Trumpa: „Amerika na prvním místě“.

Jak nazvat akci, kterou provedl členský stát NATO, aniž by dbal na znění Severoatlantické smlouvy (přístupové smlouvy k NATO), která hned v prvním a zároveň jediném zavazujícím článku striktně určuje, že členské státy NATO budou: „… urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou …“.

Jak chápat takovýto nezodpovědný čin členského státu NATO a zároveň našeho spojence? Vždyť tato státně-teroristická akce může, místo posilování bezpečnosti a míru, rozpoutat nenávistné odvetné teroristické akce nejen proti USA, ale proti všem členským státům NATO. Může být dokonce „spouštěčem“ vojenské akce většího rozsahu. Jak potom budeme vykládat článek 5, Severoatlantické smlouvy: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné, nebo více z nich v Evropě, nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem a proto se dohodly …. pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly …“ Bude znění tohoto článku platit i tehdy, když budou napadeny objekty USA na Blízkém východě a ne jen v Severní Americe a v Evropě tak, jak zní Severoatlantická smlouva?

D. Trump své rozhodnutí zabít vojenské představitele cizích států zdůvodnil tím, že generál Solejmání během delší doby zabil nebo zranil tisíce Američanů a chystal se jich zabít mnohem víc. Podle tohoto zdůvodnění můžeme očekávat, že obdobní teroristé z druhé strany této teroristické války použijí stejný „metr“ pro výběr svých cílů. Vždyť co moje paměť sahá, tak všichni prezidenti USA mají na svých rukou krev, protože nařídili zabíjet občany cizích států. A nejsou to jen prezidenti USA, ale celá řada dalších činitelů jejich administrativy. Vzpomeňme jen na druhou válku v zálivu (také bez mandátu RB OSN) kdy jen na základě bojové činnosti vojenské koalice v čele s USA, ale také na základě dalších sankcí prosazovaných zejména M. Albrightovou, zemřelo více jak 500 000 iráckých dětí. A to píši jen o Iráku a o dětských obětech. Těch zemí, kde si prezidenti USA a členové jejich administrativy ušpinili ruce od krve, bylo podstatně víc.

„V noci na dnešek jsme podnikli krok k zastavení války. Nepodnikli jsme krok k rozpoutání války," řekl o operaci prezident USA D. Trump. Toto prohlášení prezidenta USA můžeme vnímat dvojím způsobem. Buď to může být projev cynismu, nebo považuje občany USA, ale i všechny ty, kterým bylo toto prohlášení určeno, za nesvéprávné nemyslící tvory. V každém případě je toto prohlášení nedůstojné prezidenta USA.



Tuto státně-teroristickou akci je nutné hodnotit v kontextu předcházejících událostí. Za tu, která odstartovala změnu v chování USA na Blízkém východě lze považovat jednostranné odstoupení USA od mezinárodní dohody o íránském jaderném programu (2018). Vzápětí na to vzniklo několik incidentů v Hormuzském průlivu, který je důležitou cestou zejména pro přepravu ropy. V roce 2019 následovala akce USA v Sýrii, kde nejprve americká administrativa „hodila přes palubu“ své někdejší spojence Kurdy, aby poté obsadila část syrského území, kde se nachází ropná pole. Samozřejmě, že také pobyt amerických ozbrojených sil na území Sýrie je nezákonný, bez jakéhokoliv mandátu RB OSN. Na závěr těchto nezákonných aktivit ze strany USA je nutné připomenout několik útoků proti šíitským skupinám na území Iráku.

Je také nutné vnímat tu skutečnost, že v posledních letech došlo k rapidnímu oslabení pozice USA na Blízkém východě. Pod pláštíkem boje proti terorismu USA realizovaly jen své vlastní zájmy. Také neplnění deklarovaných cílů vojenské akce v Afghánistánu má samozřejmě dopad na prestiž amerických ozbrojených sil, ale také americké administrativy v tomto regionu. To pochopitelně vedlo nejen ke ztrátě důvěry v USA ze strany většiny tamních států, ale také k jejich vojenským aktivitám proti přítomnosti ozbrojených sil USA.

Na druhou stranu je nutné brát v úvahu to, že se do blízkovýchodního regionu pomalu, ale jistě vrací vliv RF. Rusko svou vojenskou přítomností a podporou Sýrie získalo kredit důvěryhodného (zatím) partnera. Tuto pozici s úspěchem využívá i pro své mezinárodně politické a ekonomické zájmy.

Dalším aktérem v tomto významném regionu se stává Čína a to zejména svými ekonomickými zájmy. Tyto ekonomické zájmy je však nutné zabezpečit jak politicky, tak vojensky.


Výslednicí působících sil je na jedné straně výše zmíněné postupné opouštění politických, ekonomických i vojenských pozic ze strany USA a na druhé straně posilování všestranné spolupráce Iráku, Íránu, Sýrie, RF a Číny. Vojenskou spolupráci nelze degradovat jen na dodávky zbraňových systémů a na přítomnost vojenských sil RF na území Sýrie, ale v současné době je nutné vidět i vyšší stupeň této spolupráce. V závěru loňského roku (2019) proběhlo společné vojenské cvičení, kterého se zúčastnily ozbrojené složky RF, Číny a Íránu.

Bereme-li v úvahu výše zmíněné okolnosti, potom je prohlášení D. Trumpa o tom, že jeho rozhodnutí zlikvidovat generála Sulejmáního je krokem k zastavení války, je jen primitivním pokusem o legalizaci svého nezákonného rozhodnutí. Nezákonného proto, že i taková mocnost, jako jsou USA, musí dodržovat mezinárodní právo a ne se snižovat na úroveň terorismu, proti němuž organizuje spolu se svými aliančními spojenci válku. Jak to bude s eskalací konfliktu, ukáže blízká budoucnost. Můžeme jen doufat, že RF a Čína využijí své pozice na Blízkém východě a podaří se jim utlumit vášně vyvolané neodpovědným činem USA. Vždyť jejich ekonomické zájmy v tomto regionu potřebují klid a mír. Jinak by jejich úsilí přišlo vniveč. Nebo právě o to jde USA?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)