Jak nedávno řekl vysoký představitel Kremlu: „summit se pravděpodobně bude konat ve třetí zemi v červnu, kdy Biden navštíví Evropu na setkání G7 a NATO.
Pozvání na summit z Washingtonu přišlo v napjatém a rozporuplném okamžiku v americko-ruských vztazích. Biden učinil nabídku krátce poté, co nazval Putina zabijákem, a krátce před uvalením nových sankcí na Rusko jako odvetu za údajný kybernetický útok spojený s Kremlem koncem loňského roku. Biden řekl, že chce mluvit s Putinem, aby normalizoval angažovanost a vyhnul se cyklu eskalace a konfliktu s Ruskem. Moskva uvedla, že pozvání přijala pozitivně, ale Kreml nedávno odvolal svého velvyslance ve Spojených státech a obvinil administrativy Bidena a Trumpa ze záměrného přijímání opatření k oboustranné interakci, které vedou do slepé uličky.
Připomeňme, že tón a výsledek tohoto summitu jsou nejisté. Asi za šest týdnů, které má Biden před schůzkou, však může začít měnit vztah mezi USA a Ruskem ve čtyřech strategických bodech.
Zaprvé je vrcholná diplomacie, jako je summit, symbolicky důležitá a příležitostně přinese zásadní průlomy. Ale Biden by neměl přeceňovat svůj summit s Putinem, což je chyba, kterou jeho předchůdce často dělal s nepřátelskými národy (zejména se Severní Koreou). Měl by upřednostnit rutinní, produktivní komunikaci mezi oběma vládami a rozhovory na pracovní úrovni o rozporných bodech mezi oběma velmocemi.
Jedním z naléhavých projektů je návrat velvyslance USA na velvyslanectví v Moskvě a ruského velvyslance ve Spojených státech na jeho základnu ve Washingtonu. Další bod je Bidenovo ozhodnutí obnovit smlouvu START, smlouvu o otevřeném nebi, které Trumpova vláda neprodloužila. Tyto dohody o kontrole zbraní jsou deeskalační infrastrukturou, kterou by měl Biden rekonstruovat, pokud je to jen možné.
Biden by měl aktivně omezit příležitosti, aby se Spojené státy a Rusko nemohly dostaly do vojenského konfliktu. Součástí toho je i návrat ke Smlouvě o otevřeném nebi, skončit pokračující americkou vojenskou intervenci v Sýrii, kde také Rusko má své síly. Nasazení USA v Sýrii je nyní poměrně malé, čítá kolem jednoho tisíce vojenského personálu, který má za úkol bojovat s přetrvávajícími zbytky islámského státu a bránit Rusku, Íránu a syrskému režimu v přístupu k ropným zdrojům . Ačkoli americké a ruské síly formálně nebojují proti sobě v Sýrii, americké jednotky se střetly s ruskými žoldáky. Blízkost jednotek představuje zbytečné riziko.
Obdobně zásadní je i to, vyhýbat se ruským rozmístěním ve východní Evropě, zejména na Ukrajině, kde Rusko v současnosti omezuje svoji vojenskou přítomnost. I když bude toto stahování obráceno, zůstane to tak, že bezpečnostní zájmy USA zde nestačí k ospravedlnění šance na otevřenou válku s Ruskem. Životní zájmy ovlivňují bezpečnost, svrchovanost, územní celistvost a mocenské postavení Spojených států, jak vysvětlil Barry Posen z MIT . Pokud by v nejhorším případě měla celá Ukrajina „připadnout“ Rusku, pak by to mělo malý dopad na bezpečnost Spojených států.
Další bod je omezení nadužívání sankcí, které mají velmi špatné výsledky. Nejnovější Bidenovy sankce vůči Moskvě jsou uloženy se stovkami dalších. Ty byly většinou ignorovány a další sankce budou také, kdykoli se Putin domnívá, že jsou v sázce klíčové ruské zájmy. Například americké sankce, jejichž cílem je zastavit pronásledování kremelského kritika Alexeje Navaľného a jeho hnutí, jsou téměř jisté, že selžou, což prohloubí spory mezi Washingtonem a Moskvou, aniž by demokratickým aktivistům v Rusku pomohlo.
Poslední bod je ten, na který již Biden poukázal ve svých výzvách k normálnosti a deeskalaci: Primárním cílem strategie Washingtonu s Moskvou musí být vždy mír. Studená válka skončila, ale obě země si zdaleka zachovávají největší jaderný arzenál planety. V nejhorším případě by porušení míru mohlo znamenat konec světa. Tato realita by měla varovat Bidena při jednáních s Ruskem, ať už na summitu, ale i mimo něj.
(rp,prvnizpravy.cz,nationalinterest,foto:arch.)
