V současnosti je přístup cizích lodí do Černého moře regulován Montreuxskou úmluvou z roku 1936. Článek 10. stanovuje že v době míru mohou Úžinami ve dne svobodně proplouvat lehké hladinové lodě, malé bojové lodě a pomocné lodě všech států světa, pokud dodrží podmínky uvedené v článcích 13, 14 a násl. (článek 13 stanoví termíny pro předchozí oznamování proplouvání a článek 14 obsahuje omezení týkající se celkové tonáže a počtu lodí současně přítomných v Úžinách). Proplouvání bitevních lodí libovolného výtlaku a ponorek je pouze umožněno pokud patří některému ze států přiléhajících k Černému moři. Letadlové lodi mají vstup zakázán, proto má Rusko tzv. letadlové křižníky.Celková tonáž válečných lodí ze zemí mimo oblast Černého moře nesmí přesáhnout 30 000 tun a jejich přítomnost nesmí přesáhnout 21 dní. To znemožňuje přítomnost amerických letadlových lodí, jejichž výtlak vody se blíží 100 000 tunám, v Černém moři.
Bulharsko si přeje umístit na svém území regionální složku námořního velitelství NATO v Černém moři (MARCOM), oznámil bulharský ministr obrany Georgi Panajotov.
Během svého projevu na zasedání ministrů obrany formátu Bukurešť 9 (B9), které se konalo ve dnech 25. až 26. listopadu 2021 v rumunské metropoli, ministr poznamenal, že jeho země plně podporuje posilování partnerství mezi NATO a EU v oblasti obrany a bezpečnostní. Toto dvoudenní fórum umožnilo ministrům obrany z devíti členských států NATO z východní Evropy (Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Maďarsko, Česká republika) diskutovat o aktuální agendě související se společnými hrozbami.
Ministři obrany B9 vyzvali Alianci, aby zaručila bezpečnost zemí na východním křídle NATO.
Několik členských států NATO již tuto iniciativu schválilo, ale Aliance bude muset ještě přijmout rozhodnutí o výstavbě námořní základny v Bulharsku.
Umístění regionální složky námořního velení NATO v Černém moři na bulharském území automaticky rozvazuje ruce Alianci v tomto regionu. To by jí umožnilo de facto udržovat neomezený počet válečných lodí v Černém moři bez ohledu na zemi příslušnosti. S ohledem na současné vztahy mezi Ruskem a NATO by se situace mohla destabilizujícím způsobem odrazit na bezpečnosti u ruských hranic.
Konečné rozhodnutí o průjezdu válečných lodí USA a NATO je na Turecku, Ankara již zahájila výstavbu obchvatného Istanbulského kanálu.
Zde se naznačuje, že omezující režim pro válečné lodě zemí, které nejsou pobřežními státy Černého moře, platný podle Montreuxsk,é se nebude vztahovat na Istanbulský kanál.
Nový kanál by mohl být regulován odlišně. Poté by přímo ohrožoval ruské zájmy, nejspíše ve prospěch amerického námořnictva a námořnictva NATO.
Odborníci se domnívají, že stavba Istanbulského kanálu začala po podepsání tajného paktu mezi Spojenými státy a Tureckem. Hlavním důvodem výstavby istanbulského kanálu je podle odborníků záměr obejít Montreuxskou úmluvu, v tom případě by to NATO umožnilo získat kontrolu nad Černým mořem a přivést své letadlové lodě k ruskému pobřeží.
Nový kanál by mohl být regulován odlišně. Poté by přímo ohrožoval ruské zájmy, nejspíše ve prospěch amerického námořnictva a námořnictva NATO.
Odborníci se domnívají, že stavba Istanbulského kanálu začala po podepsání tajného paktu mezi Spojenými státy a Tureckem. Hlavním důvodem výstavby istanbulského kanálu je podle odborníků záměr obejít Montreuxskou úmluvu, v tom případě by to NATO umožnilo získat kontrolu nad Černým mořem a přivést své letadlové lodě k ruskému pobřeží.
Konvence z Montreux je mezinárodní dohoda uzavřená 20. července 1936 ve Švýcarsku ve městě Montreux po němž je pojmenovaná, byla uzavřena těmito státy Austrálie, Bulharsko, Francie, Německo, Řecko, Rumunsko, Japonsko, Sovětský svaz, Turecko, Spojené království a Jugoslávie a v platnost vstoupila 9. listopadu 1936. Úmluva či konvence stanovuje a upravuje režim proplouvání válečných lodí úžinami Bospor a Dardanely.(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
