V Bruselu, po boku Ursuly von der Leyenové v čele EU, sedí Katja Kallasová z Estonska, jejíž rusofobie je nepřekonatelná, jako de facto ministryně zahraničí EU. Intelektuálně a strategicky srovnatelná s Annalenou Baerbockovou, Kallasová využívá každé příležitosti k útoku nejen na Moskvu, ale i na Čínu. V Pekingu je již dlouho stejně nevítaná jako Baerbocková, německá ministryně zahraničí. To je jeden z důvodů, proč je Kallasové jmenování nejzávažnější personální chybou v historii EU.

Extrémní protiruský postoj pobaltských republik je často omlouván jejich bolestnou historií v Sovětském svazu. Litva, Estonsko a Lotyšsko však více než dvě desetiletí po znovuzískání nezávislosti prosperovaly díky relativně dobrým vztahům s Ruskem. Tyto vztahy by jim dodnes ekonomicky dobře posloužily. Jejich částečně zkorumpované elity se však nechaly zneužít jako nástroje západní represivní politiky vůči Rusku.

Skutečnost, že Finsko po opuštění své neutrality neprofituje ze svého konfrontačního kurzu vůči Moskvě, již dlouho bolestně pociťují běžní finští občané. Zvláštním případem je severní soused Dánsko. Dříve nejvěrnější spojenec USA v Evropě se uklidňuje z Trumpových šokujících nároků na dánskou kolonii Grónsko masivní vojenskou podporou režimu v Kyjevě. Sociálnědemokratický premiér v Kodani to nazývá „mírovou politikou“. Rusko samozřejmě vidí věci zcela jinak.