Svátek má: Ingrid

Zprávy

Velikost textu:

Německý poslanec: Skutečným agresorem je NATO, ne Rusko!

Německý poslanec: Skutečným agresorem je NATO, ne Rusko!

Spojené státy a další země NATO zahajují největší vojenská cvičení Defender 2020 za posledních 25 let, a odůvodňuje jejich nezbytnost ruskou hrozbou.

Ilustrační foto
1. února 2020 - 06:20

Přičemž ve skutečnosti není agresorem Rusko, ale samotná aliance, je přesvědčen poslanec Bundestagu ze strany Die Linke Alexander Neu. V článku pro portál Die Freiheitsliebe připomíná, že to bylo NATO, které porušilo svůj slib a rozšířilo se na východ, přibližovalo se k ruským hranicím, zatímco Moskva stále zaujímá výlučně obranné postavení.

Materiál je v naprostém rozporu s prosazovaným ideologickým viděním „nutnosti“ militarizace Evropy většiny západních politiků a médií, a jistě stojí za přečtení.

Spojené státy zahájily největší vojenská cvičení ve střední a východní Evropě za posledních 25 let, napsal Alexander Neu, člen Bundestagu a člen parlamentního shromáždění NATO, v článku zveřejněném na kritickém žurnalistickém portálu Die Freiheitsliebe.

Cvičení Defender 2020 by se měla konat od konce ledna do května 2020, a to i v Německu, které by se mělo stát logistickým centrem a distribučním centrem pro americké vojáky. Samotných vojenských manévrů USA by se mělo zúčastnit 17 zemí NATO, včetně Německa. „Nutnost“ provádění cvičení se odůvodňuje změnami v oblasti bezpečnostní politiky po roce 2014 a možnou hrozbou pro bezpečnost Evropy, zejména amerických partnerů ve východní Evropě, upozornil autor článku.

Právě z tohoto důvodu je však nutné kriticky přehodnotit vývoj evropské zahraniční a bezpečnostní politiky za poslední tři desetiletí, zdůraznil Alexander Neu. Zdůvodnění potřeby cvičení je založeno na existenci hrozby, jejíž zdroj - Rusko – není přímo označen, ale je předpokládán. Odkaz na rok 2014 zmiňuje konfliktní situaci na Ukrajině, která od konce roku 2013 do současnosti nabývá obzvláště akutní formy, vysvětlil německý poslanec. Odkaz na partnery aliance ve východní Evropě musí být podle jeho názoru také podrobně prozkoumán a musí být vztažen k minulosti.

Bývalý generální tajemník ústředního výboru KSSS a prezident SSSR Michail Gorbačov v polovině 80. let nastolil politiku uvolňování napětí, která nakonec vedla ke konci konfrontace mezi oběma bloky, připomněl politik. Sovětské vedení provedlo posun paradigmatu - přešlo od politiky napětí a bezpečnostní politiky OSN k celkové bezpečnostní politice v euroatlantickém prostoru až k Vladivostoku, čímž se pokryl celý Sovětský svaz.

Objevil se koncept společného evropského domu. Západní politické síly tento nový směr přivítaly - jak se však ukázalo později, pouze navenek, zdůraznil Neu. Po skončení studené války, obnovení německé jednoty, ukončení Varšavské smlouvy a rozpadu Sovětského svazu se Západ najednou vyhlásil za vítěze konfrontace. Všechny myšlenky kolektivní smlouvy a společné bezpečnosti byly zrušeny. Americký slib v jednáních o obnovení jednoty Německa, že nerozšíří NATO dále než na Německo, pokud by Sovětský svaz souhlasil s tím, že by celé Německo zůstalo v alianci po znovusjednocení, se ukázalo jako „lži a podvod“, napsal poslanec Bundestagu.

Sovětská strana se nechala oklamat, a netrvala na plnění tohoto slibu v dohodě. Byla to „neodpustitelná chyba stále neschopnějšího sovětského vedení za Gorbačova“, poznamenal Neu. Každý ví, co se dělo dál: v roce 1999 se NATO, řízené zásadou „otevřených dveří“, začalo postupně rozšiřovat. Tento proces pokračuje dodnes. V současné době dochází k integraci Makedonie do NATO, které kvůli vstupu změnilo své jméno na Severní Makedonii, přestože obyvatelstvo země hlasovalo v referendu proti změně názvu. K NATO se připojily také postsovětské republiky. Zároveň protestům Ruska jednoduše nevěnovali pozornost.

Pětidenní válka mezi Gruzií a Ruskem v roce 2008 byla první ruskou obrannou válkou proti rozšíření západní sféry vlivu v postsovětském prostoru, uvedl poslanec. „Západem podporovaný převrat na Ukrajině v roce 2014 s cílem integrovat zemi do euroatlantické zóny vlivu, následné oddělení Krymu a jeho integrace do Ruské federace, válka na východní Ukrajině a syrská válka, jsou reálnými projevy tohoto geopolitického a geoekonomického boje o moc,“ napsal Alexander Neu ve svém článku.


Podle jeho názoru má Rusko v tomto konfliktu stále obranné postavení - „chrání zbývající oblasti vlivu - včetně vojenskými prostředky, je-li to možné“. Politika NATO „otevřených dveří“, která vytýčuje expanzi na východ, zůstává oficiálním akčním programem vojenské aliance. Kromě plného členství existují v Gruzii, na Ukrajině, v Moldavsku a dalších zemích také programy a instituce NATO, které by měly pomoci připravit se na jejich přijetí do aliance. „Změna paradigmatu bezpečnostní politiky směrem k vzájemnému porozumění a deeskalaci s Ruskem není prvkem myšlení a jednání samozvaného vítěze studené války,“ zdůrazni autor. Vítěz chce znovu uplatnit své právo na získání geostrategických trofejí.

V tomto ohledu válku v Gruzii a konflikt na Ukrajině vnímají západní think tanky, politické kruhy a řada médií jako „nepřiměřenou nestydatost“. Rusko je vystaveno jako agresor, který se již nechce podrobit „novému světovému řádu“ vítěze studené války v podobě Spojených států a „evropskému mírovému řádu“ EU a NATO.

NATO tak přibližuje svou vojenskou infrastrukturu blíže ruským hranicím a porušuje svůj slib z roku 1990, poukázal Alexander Neu. Reakce Ruska ohledně obrany proti agresi NATO vedené Spojenými státy na Západě je označována jako hrozba. „Toto převrácené z noh na hlavu vnímání, jakože my jsme ti dobří, bohužel, s plným přesvědčením šíří většina médií a novinářů na Západě," uvedl německý poslanec.

„Vzhledem k tomu, že Ruská federace již není připravena nečinně sledovat geopoliticky a imperialisticky motivované politiky Spojených států a jejích evropských vazalů, tak se země NATO vyzbrojují (2 procenta HDP) a trénují své vojenské možnosti co nejblíže ruským hranicím, aby ukázaly, kdo je zde pánem," vysvětlil Neu. V letech 2014 až 2018 provedlo NATO čtyřikrát tolik cvičení jako Rusko. To je odpověď, kterou dostal na žádost adresovanou německé vládě. Protože však tato odhalující odpověď vypadá hloupě, byla odpovídající zpráva pro širokou veřejnost nepřístupná, zdůraznil ve svém článku poslanec Bundestagu.

Z pohledu Neua jsou cvičení Defender 2020 přímým odrazem mocenské politiky založené na vojenských prostředcích. Pod vedením Spojených států již došlo k posunu paradigmatu vůči těm, kteří zpochybňují nároky na nadřazenost a mocenské ambice Spojených států a jejich vazalů. Zatímco Rusko a Čína byly slabé, Západ mohl bezpečně rozšiřovat svůj „imperiální prostor“ a roli hlavního nepřítele vystupoval mezinárodní terorismus.

Protože však Rusko a Čína, stejně jako Írán, začaly stále více a více samostatně formulovat své vlastní zájmy, začaly být považovány za překážku (Kuba, Sýrie, Írán) a konkurenty (Rusko a Čína) západního „liberálního“ - tj. imperiálního - světového řádu, upozornil autor.

„Tato nová éra ze strany Spojených států se chápe jako boj o hlavních mocností, ve kterém je povoleno všechno: ve skutečnosti je mezinárodní právo odloženo do skříně, a islámští teroristé v severní Africe a na Středním východě, proti kterým se musí bojovat, jako fašističtí nacionalisté na Ukrajině, se stali neoficiálními spojenci v geopolitickém a geoekonomickém boji,“ zdůraznil rozhořčeně Neu na stránkách Die Freiheitsliebe. Nicméně poznamenal, že však i Rusko, Čína a Írán v konfliktech rovněž používají pochybné třetí síly.


Coby lídr frakce Die Linke ve Výboru pro obranu Bundestagu dostal 1. října 2019 písemné oznámení o plánovaných cvičeních Defender 2020. Výběr slov a obsah tohoto dokumentu ukazují, jak se horlivě Německo snaží účastnit a jak dobře může sloužit Spojeným státům jako vazal, uvedl znechuceně politik a podpořil svůj soud citátem: „Německo má velký zájem v rámci DEF 20 dokázat, že jako dopravní uzel a tranzitní země můžeme plnit svou ústřední roli v NATO, a tím významně přispět ke společné evropské a euroatlantické bezpečnosti.“

Generální inspektor Bundeswehru dále žádá ty, kteří obdrželi tento dopis o podporu, aby mohl být realizován tento „plán, který je pro Německo a transatlantické spojenectví nesmírně důležitý“. Neu se zděsil toho, že Německo by se mělo stát zadním územím a dopravním uzlem pro možnou válku proti Rusku - alespoň jako součást těchto cvičení. Jak zdůraznil šéf frakce Die Linke ve Výboru pro obranu Bundestagu, nemá v úmyslu vůbec pomáhat Defender 2020, naopak vyzývá k všeobecnému odporu vůči těmto manévrům.

(kou, prvnizpravy.cz, diefreiheitsliebe.de, foto: arch.)