Svátek má: Prokop

Zprávy

Velikost textu:

O americké pasti a čínské budoucnosti v Afghánistánu

O americké pasti a čínské budoucnosti v Afghánistánu

Důsledkem americké (ne)schopnosti je americko – tálibánská dohoda o americké kapitulaci podepsaná letos v únoru. Její součástí byl požadavek Tálibánu propustit 5 000 bojovníků - vězňů jako předpoklad pro jednání s afghánskou vládou.

Tálibánci
22. června 2020 - 09:01

Američané tím uvrhli proamerickou vládu v Kábulu do pasti, ze které má prospěch jenom vousatá sebranka z Tálibánu, uvedl publicista František Roček.

Kábulská administrativa se obává, že by vězni Tálibánu, kteří byli nedávno propuštěni vládou na svobodu, mohli znovu vzít zbraně a bojovat proti vládním jednotkám. Vláda postrádala mechanismus, který by zabránil propuštěným vězňům Tálibánu v návratu do občanské války.

Jak jsem již dříve uvedl, je samozřejmé, že většina vězněných se vrátí zpět do „aktivní služby“ v Tálibánu. Někteří ještě navíc motivováni touhou po pomstě za věznění.

V nejnovějším prohlášení Suhail Shahin, mluvčí politického úřadu Tálibánu v Kataru, ujistil, že propuštění bojovníci se nevrátí zpět na bojiště. V jádru má pravdu. Lidé, kteří prošli vládním vězením mají v sobě nemalou míru protirežimního vzteku, a je možné je dobře využít jako Alláhovy politruky, a zároveň i znalce chování afghánské bezpečnostní administrativy, nejen jako partyzánské bigoše.

V pasti

Některé západní státy ve své blbosti podporují Kábul, aby odmítal propustit bojovníky Tálibánu, kteří jsou považováni za „nebezpečné“, protože byli zadrženi při nejsmrtelnějších útocích.

Jenže, právě tento postup se Tálibánu líbí. Američané v dohodě přijali vlastně klauzuli o zkomplikování mírových rozhovorů mezi vládou a Talibanem.

Tálibán říká, že 5 000 jejich soudruhů držených ve vazbě by mělo být propuštěno dříve, než budou sedět před zástupci vlády a jednat o míru. Kábul se zdráhá vězně propustit, tedy Kábul zdržuje/znemožňuje zahájení hovorů s šílenými džihádisty z Tálibánu. To se skutečně Američanům povedlo. Únorová smlouva jako předpoklad pro jednání s afghánskou vládou, se stala brzdou jednání.


Čínské námluvy

Součástí mozaiky hroutícího se afghánského systému je i fakt, že Afghánistán se obrací opět na Čínu v boji s virem covid-19.

Afghánská vláda požádala Čínu o pomoc při školení zdravotnického personálu v boji proti korona-hnusu covid-19. Náměstek ministra zahraničí Mirwais Naab se ve středu setkal s čínským velvyslancem v Kábulu a požádal Peking, aby do Kábulu vyslal lékařské odborníky, kteří by pomohli afghánským zdravotnickým pracovníkům při školení a podpoře laboratoří identifikujících výskyt virů ve vzorcích.

Ministerstvo zahraničních věcí uvedlo ve svém prohlášení, že Naab „požadoval větší pomoc Číny“. USA a další státy sice pomáhají, snaží se i Indie, ale je to málo.

Samozřejmě čínský velvyslanec slíbil větší spolupráci, protože to znamená další průnik do afghánské administrativy, další kontakty a testování s kým a za jakých podmínek jednat.

Indie se také snaží si udělat v Afghánistánu dobré jméno, ale vůči silnější, resp. sofistikovanější Číně je v nevýhodě. V souladu s Čínou totiž jedná sousední Pákistán, který je sousedem a spíše nepřítelem než přítelem Afghánistánu. Bez logistického zázemí v Pákistánu by nebyl Tálibán schopný v Afghánistánu operovat.  

Člověk nemusí být velkým znalcem poměrů, aby vytušil, že čím více ztrácí pozici USA, tím větší získává Čína, která má jenom ekonomické zájmy. Čína bude jednat s kýmkoliv, kdo bude v Afghánistánu u moci. Od Číny budou ti, kteří se stanou nositeli moci po nynější vládě, mít před sebou velké čínské investice, záruku zvýšené zaměstnanosti místním lidí a velké úvěry, oplátkou na podstoupení místních těžebních práv a tranzitu zboží Afghánistánem v rámci projektu Hedvábné stezky…

Afghánistán čeká světlá čínská budoucnost?
    
Ozvěna z minulosti

Jenom pro osvěžení jak je na tom Afghánistán, vzpomínka na rok 2018: Mnohdy až hystericky prodemokraticky se jevící výpotek mediálního institutu alternet.org např. před 2 roky 16. května 2018 napsal v hodnocení amerického úspěchu: „Spojené státy - a její spojenci NATO - jsou ve válce v Afghánistánu od října 2001. Žádný z domnělých amerických válečných cílů nebyl splněn. Tálibán zůstává u moci ve velkých částech Afghánistánu, ústřední vláda v Kábulu zůstává loutkou svých zahraničních podporovatelů a afghánský lid nadále trpí v důsledku války…

Údaje o brutalitě způsobené afghánskému lidu jsou ohromující. Polovina afghánských dětí je podvyživená. Dvacet procent afghánských žen má podváhu. Téměř tři čtvrtiny Afghánců žijí ve venkovských oblastech v chudobě. A méně než 30 procent Afghánců umí číst. Život je nyní - podle některých opatření - horší, než když Spojené státy začaly bombardovat zemi…“

Je rok 2020 a v textu není třeba nic měnit, snad jen, že procento chudoby se zvyšuje, již se promítá i do měst, včetně Kábulu.

Neboť 80% populace Kábulu nyní žije v tzv. „neformálních oblastech“ (slumech, chaoticky postavených čtvrtích). Kromě toho růst populace a rychlá urbanizace v Kábulu předstihla schopnost městské správy poskytovat infrastrukturu, základní služby a občanskou vybavenost v těchto neformálních osadách.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)